#45 - Les levres rouges (1971)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Francouzské osvě­že­ní v podo­bě horo­ru „Les lèvres rou­ges“ nám vyprá­ví kla­sic­kou legen­du, spo­je­nou s ješ­tě jinou pověs­tí, a dohro­ma­dy nám dává sil­ný pří­běh, kte­rý doplá­cí na podiv­ný konec.

Les lèvres rou­ges

Belgie, Francie, Západní Německo, 1971, 100 minut

Režie: Harry Kümel

Scénář: Harry Kümel a Pierre Drouot

Hrají:

Delphine Seyrig (Hraběnka Bathory)

John Karlen (Stefan)

Danielle Ouimet (Valerie)

Andrea Rau (Ilona Harczy)

Na jed­nu stra­nu se mi chce říct, že evropští fil­ma­ři jsou sku­teč­ně jedi­neč­ní, a to v tom dob­ré slo­va smys­lu, ale na dru­hou stra­nu se mi chce říct: „Panebože!“ Tak asi začne­me tím lep­ším, abychom si kri­ti­ku necha­li na závěr. „Les lèvres rou­ges“ je ukáz­kou toho, jak doká­že být film, kde jsou násil­né scé­ny, naho­ta, vše poměr­ně expli­cit­ní, umě­lec­kým. U ame­ric­kých fil­mů se tohle pří­liš nevi­dí a v tomhle jsou Evropané sku­teč­ně jedi­neč­ní.

Film čer­pá z pověs­tí o vam­pý­rech a z legen­dy o hra­běn­ce Alžbětě Bathory, kte­rá se kou­pa­la v lid­ské krvi. Tyto dvě legen­dy sní­mek spo­ju­je do jedi­né a pou­ka­zu­je na jejich mož­ná i logic­ké pro­po­je­ní. Hraběnka Bathory, kte­rá je upír­kou, je stej­ně uvě­ři­tel­ná, jako hra­běn­ka Bathory, kte­rá se v krvi pou­ze kou­pe. Tento pří­běh je pak zasa­zen do poměr­ně komor­ní­ho bel­gic­ké­ho pro­stře­dí, kde se obje­vu­je mini­mum her­ců, ale přes­to se na plát­ně roz­ví­jí poměr­ně zají­ma­vý kon­cert, kdy od začát­ku není divá­ko­vi jas­né, jaké jsou pohnut­ky postav a kým vlast­ně jed­not­li­vé posta­vy jsou.

Máme zde čty­ři posta­vy, na něž se sou­stře­dí pozor­nost – man­žel­ský pár (Stefan a Valerie), kte­rý se uby­to­vá­vá v chát­ra­jí­cím hote­lu, kde nikdo jiný uby­to­va­ný není, a dvo­ji­ce žen, jed­na star­ší (Bathory) a jed­na mlad­ší, její pří­tel­ky­ně. Anebo spí­še kon­ku­bí­na? Dámy při­jíž­dě­jí do hote­lu po mla­dém páru.

Film zůstá­vá nejas­ný ve vykres­lo­vá­ní cha­rak­te­rů. Jako prv­ní sle­du­je­me milost­nou scé­nu ve vla­ku mezi man­žel­ským párem, ale postup­ně začí­ná­me chá­pat, že se Stefanem není něco v pořád­ku. Je nedů­tkli­vý, při pohle­du na ruku mrt­vo­ly, kte­rá vyklouz­ne zpod rubá­še, se mu na tvá­ři obje­ví potě­še­ný výraz. Vrcholem je pak scé­na, kdy po tele­fo­ná­tu se svou mat­kou (mimo­cho­dem vel­mi zají­ma­vá a zvlášt­ní vsuv­ka) při­vo­lá ženu k sobě a začne ji mlá­tit, nej­pr­ve ruka­ma, poz­dě­ji i pás­kem. Střihem se dostá­vá­me k ránu, kde man­že­lé leží nazí v poste­li, oči­vid­ně si po mlá­ce­ní uži­li ješ­tě sexu. Ale Valerie odchá­zí a chce odjet vla­kem zpět domů. V tuto chví­li nastu­pu­je na scé­nu hra­běn­ka Bathory a my se doví­dá­me, jak to s ní vlast­ně je. Zároveň se stá­vá­me svěd­ky toho, jak je zabi­ta její kon­ku­bí­na, když ta se nej­pr­ve milu­je se Stefanem, poté s ním odmí­tá jít do sprchy, a pak se děje cosi, co mohu nazvat pou­ze zmat­kem a napros­tou neschop­nos­tí vytvo­řit efekt­ní scé­nu s blíz­ký­mi zábě­ry. To, co se v kou­pel­ně děje, je napros­to nelo­gic­ké, pito­mé a pro mě osob­ně to kazí dojem z celé­ho fil­mu. Umocněno je to ješ­tě tím, že podob­ná scé­na se ode­hra­je ješ­tě jed­nou.

Druhou scé­nou je chví­le, kdy Stefan pocho­pí, že Bathory ovlá­dá jeho man­žel­ku. Chce, aby se mu man­žel­ka vrá­ti­la, aby s ním ode­šla, ale ona nechce. Zde opět dochá­zí k tomu, že reži­sér, kame­ra­man a tri­ka­ři neby­li schop­ni dát dohro­ma­dy pořád­nou rych­lej­ší a akč­něj­ší scé­nu, kte­rá zno­vu vyzní­vá směš­ně, nelo­gic­ky a hlou­pě. Je to ško­da, pro­to­že ve fil­mu jsou vel­mi sil­né scé­ny, pokud jsou zabí­rá­ny z vět­ší vzdá­le­nos­ti. Detaily tady pros­tě nefun­gu­jí. A krev... No nut­no říci, že mi při­po­mí­ná film recen­zo­va­ný minu­lý – Ohavný dr. Phibes, kte­rý si však s bar­vou krve pohrá­val s nad­hle­dem.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Velmi sil­né scé­ny nási­lí, kte­ré umě­jí podob­ným způ­so­bem nato­čit snad sku­teč­ně jen Evropané, sil­né zábě­ry, kte­ré se zarý­va­jí do pamě­ti a výbor­ná hra s barva­mi se svět­lem a tmou.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Nelogičnost mno­hých momen­tů – pokou­šet se udu­sit něko­ho pod skle­ně­ným poklo­pem mi při­jde sku­teč­ně idi­ot­ské. Stejně tak před­po­sled­ní scé­na, kdy Bathory jede se svou novou spo­leč­ni­cí vozem a najed­nou je osle­pí svět­lo je děsi­vá, ale pře­de­vším ve způ­so­bu nato­če­ní – při zábě­ru na nebe je zde jas­né svět­lo, při zábě­ru na vozov­ku je zde tma. Tohle pro mě osob­ně srá­ží fil­mu vel­ké množ­ství bodů.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 20.1.2020

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.