#62 - Upír Nosferatu (1979)

Původní „Upír Nosferatu“ byl kla­sic­kým exis­ten­ci­ál­ním horo­rem. Nová ver­ze toho­to fil­mu v režii Wernera Herzoga je podob­ně exis­ten­ci­ál­ní, gotic­ký horor.

Upír Nosferatu

Nosferatu: Phantom der Nacht

Německo, Francie, 1979, 107 minut

Režie: Werner Herzog

Scénář: Werner Herzog na moti­vy Draculy od Brama Stokera

Hrají:

Klaus Kinski (Hrabě Dracula)

Isabelle Adjani (Lucy Harker)

Bruno Ganz (Jonathan Harker)

Roland Topor (Renfield)

Příběh o Draculovi od Brama Stokera je jed­nou z nej­čas­tě­ji fil­mo­va­ných knih vůbec. Právě posta­va Draculy je tou, s níž se v rám­ci naše­ho seri­á­lu setká­me nej­čas­tě­ji. Už jsme vidě­li Draculu němé­ho („Nosferatu: Symfonie hrů­zy“), kte­rý ješ­tě nesl jmé­no Orlok, legen­dár­ní­ho Draculu v podá­ní Bely Lugosiho („Dracula“), nemé­ně legen­dár­ní­ho Christophera Lee ve stej­né roli („Horror of Dracula“) a napo­sle­dy jsme se s Draculou setka­li v jeho čer­né trans­for­ma­ci (Blacula). Ani Upír Nosferatu není ješ­tě tím posled­ním, s nímž se setká­me, musí­me se dostat k adap­ta­ci, kte­rá je pod­le mého osob­ní­ho názo­ru asi nej­lep­ší, nebo ale­spoň nej­věr­něj­ší Stokerovu romá­nu.

„Upír Nosferatu“ je pře­dě­láv­kou neza­po­me­nu­tel­né­ho němec­ké­ho „Nosferatu: Symfonie hrů­zy“, což byl prv­ní výraz­něj­ší počin, kte­rý se zabý­val dra­cu­lov­skou legen­dou. Remaky mají v posled­ní době spí­še nega­tiv­ní cha­rak­ter, ale samo­zřej­mě exis­tu­jí výjim­ky, kdy rema­ke je vel­mi dob­rý a sto­jí za zhléd­nu­tí, stej­ně jako ver­ze původ­ní. Hned mě napa­da­jí fil­my jako „Úsvit mrtvých“ nebo „Hory mají oči“. A mezi tyto fil­my, kte­ré jsou sku­teč­ně vyda­ře­ný­mi rema­ky, se řadí i „Upír Nosferatu“.

Jedná se o rema­ke tako­vý, kte­rý se zdat­ně drží ori­gi­ná­lu. Ale přes­to je film jiný a nako­nec je jiné i jeho vyzně­ní. Původní „Nosferatu“ nekon­čil hap­py endem, ale v pří­pa­dě „Upíra Nosferatu“ z roku 1979 je to posu­nu­to ješ­tě dále a finá­le je mno­hem tem­něj­ší. Jinak se jed­ná vskut­ku o pře­dě­láv­ku se vším všu­dy, kdy nej­vý­raz­něj­ší změ­nou je sku­teč­nost, že film je zvu­ko­vý a v bar­vě. Jinak se ale setká­vá­me s hra­bě­tem, kte­rý sko­ro jako­by z oka vypa­dl Schreckovu Orlokovi. Klaus Kinski podal tako­vý výkon, že člo­věk má pocit, že Max Schreck se vrá­til. Ale přes­to je Kinského posta­va odliš­ná. Dracula je zde podán jako do jis­té míry oběť, kte­rá trpí tím, že se sta­la nesmr­tel­nou. Sám Dracula ve fil­mu pro­kla­mu­je, že jsou věci, kte­ré jsou hor­ší než smrt.

Film nám dává jiný pohled na téma, ale přes­to zůstá­vá u sta­ré dob­ré legen­dy. Pokud upír vidí krev, jde po ní, chce ji, a tak dochá­zí k pěk­né scé­ně, kdy se Harker říz­ne a Dracula mu pije krev pří­mo z prs­tu. Je to jed­no­znač­nou ukáz­kou toho, že nedo­ká­že odo­lat a když vidí krev, musí ji mít, musí se jí napít. Dovádí tím k šílen­ství jed­not­li­vé oso­by a záro­veň někte­ré vybra­né pře­vá­dí na svou stra­nu. I když své pro­kle­tí nená­vi­dí, stej­ně způ­so­bí, že stej­ným osu­dem budou trpět dal­ší.

Velmi důle­ži­tý je zde motiv smr­ti, kte­rá se šíří jako zhoub­ná nemoc. A to vlast­ně doslo­va. Městem se šíří mor a pani­ka, stej­ně jako tomu bylo v původ­ním fil­mu, kde jsme to měli pou­ze v obra­zech. Nyní se to doví­dá­me i ze slov jed­not­li­vých postav. Mor je zhoub­nou nemo­cí, smr­tí, stej­ně jako je nosi­te­lem této smr­ti Dracula, ane­bo poz­dě­ji jeho násle­dov­ník.

Werner Herzog uká­zal, že němec­ká kine­ma­to­gra­fie je tro­chu jin­de. Ukazuje nám horor, kte­rý je napros­to odliš­ný od sla­she­rů, horor v pod­sta­tě kla­sic­ký, kte­rý si úžas­ně pohrá­vá s kos­týmy a před­vá­dí nám dobu auten­tic­ky. Nádherná je zvu­ko­vá slož­ka fil­mu. Ač rema­ke, film je sku­teč­ně zda­ři­lým poči­nem, kte­rý skvě­le nava­zu­je na němou tra­di­ci z počát­ku fil­mo­vé his­to­rie a stej­ně tak dává nadě­ji na to, že kla­sic­ký horor ješ­tě neze­mřel a že zde s námi stá­le bude.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film má úžas­nou vizu­ál­ní strán­ku, zob­ra­zu­je neza­po­me­nu­tel­né scé­ny, pře­de­vším tu úvod­ní, kte­rá dává jas­ně naje­vo, jak tem­ný je svět, v kte­rém žije­me, jak fatál­ní a záro­veň neko­neč­ná smrt doká­že být.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Ve své kla­sič­nos­ti a gotič­nos­ti je film těž­ko pří­stup­ný mla­dé­mu pub­li­ku, ale v pod­sta­tě je povin­nos­tí pro ty, kte­ří milu­jí dra­cu­lov­skou legen­du. Opět nám uka­zu­je, že Draculu lze pojmout tro­chu jinak a že jsou zde růz­né dimen­ze této úžas­né posta­vy.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 18.5.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---