A hvězdy mi daly tebe

„Připomněla jsem si, jak jsme spo­lu jed­nou sedě­li v zapar­ko­va­ném autě, jak mě obě­ma ruka­ma držel za obli­čej a díval se na mě, jako by nedo­ká­zal uvě­řit své­mu štěs­tí.“ (str. 60)

Emma pro­ží­vá nej­těž­ší obdo­bí své­ho živo­ta. Její pří­tel Lucas je nemoc­ný a dok­to­ři tvr­dí, že nemá šan­ci pře­žít. Čeká u jeho poste­le, až se pro­bu­dí, pro­to­že stá­le věří a jed­no­ho dne se oprav­du pro­bu­dí. Emma však začí­ná mít pode­zře­ní, že je něco špat­ně, pro­to­že to není ten její Lucas. Zvláštně mlu­ví, jeho milo­va­ný pes se k němu cho­vá jako k cizí­mu a nevzpo­mí­ná si ani na jejich spo­leč­né zážit­ky. V den, kdy se pro­bu­dil, vidě­la Emma paprsek svět­la na zahra­dě a začí­ná mít pode­zře­ní, že to něja­kým způ­so­bem sou­vi­sí s jeho záhad­ným uzdra­ve­ním.

Kniha byla pro mě vel­kým pře­kva­pe­ním. Žádnou kni­hu s mimo­zemš­ťa­ny jsem asi nečet­la, ale tohle se mi moc líbi­lo. Hlavní posta­vy byly skvě­le popsa­né a já si k nim doká­za­la vytvo­řit pou­to a vži­la jsem se do jejich pří­bě­hu. Jak do Emmy, Lucase nebo Průzkumníka.

„Paní Walkerová vidě­la svět čer­no­bí­le, zatím­co já i Lucas jsme vidě­li kaž­dý jeho odstín.“ (str. 151)

V urči­tých čás­tech jsem měla pocit, že to autor­ka doce­la pře­kom­bi­no­va­la. Asi by neško­di­lo někte­ré čás­ti vyma­zat, ale na dru­hou stra­nu nemůžu říct, že by to něče­mu moc vadi­lo a děla­lo to z kni­hy špat­nou. Pořád jsem měla pocit, že kni­ha je dob­rá.

Velkým plu­sem pro mě bylo, že autor­ka má vel­mi čti­vý styl psa­ní a kni­ha rych­le utí­ká. Jedná se o vel­mi nená­roč­nou kni­hu a je ide­ál­ní jako napros­tá odde­chov­ka.

„Proč by někdo ubli­žo­val dětem? To se neda­lo vysvět­lit. Svět, ve kte­rém dospě­lí lidé zne­u­ží­va­li děti, byl šíle­ný a pokři­ve­ný, ale přes­to exis­to­val. Docházelo k tomu kaž­dý den.“ (str. 144)

I když mi konec při­šel už poně­kud zná­mý, byla jsem ráda, jak to dopadlo a u někte­rých dějo­vých linek jsem byla i pře­kva­pe­ná, což se mi vět­ši­nou u žán­ru young adult nestá­vá, tak­že za to jsem dala kni­ze vel­ké plus.

Knihu bych roz­hod­ně dopo­ru­či­la. Na léto je pod­le mě napros­to ide­ál­ní. Nejde o nic nároč­né­ho a při­tom se bude­te během čte­ní usmí­vat, pro­to­že jsou tam čás­ti, kde to jinak nejde. Místy je kni­ha i napí­na­vá, což je taky plus a i to pře­kom­bi­no­vá­ní bych autor­ka odpus­ti­la, pro­to­že to všech­no fun­gu­je.

„ ‚To je smut­né,‘ ohr­nul rty. ‚Vždycky si o lidech mys­let to nej­hor­ší.‘“ (str. 184)

Za kni­hu děku­ji Albatros Media. Knihu může­te zakou­pit zde.