Třetí ze série Amiho, je asi nejbarevnější, co se týče obrazů, které se vám budou rojit v hlavě při čtení. Nejnapínavější a nejakčnější. Hluboká moudra bych řekla, že byla řečena už v předchozích knihách, tady se nám jen prohlubují, a především je uvádíme do praxe, vážený čtenáři… Takže pokud se vám Ami, chlapec z hvězd a Ami se vrací líbily, tohle je knížka, ve které se všechna ta teorie rozplyne do různých bytostí, rodin, vztahů, chuchvalců informací a podivných bytostí, a hlavně také už do Pedrita, který se stává malým mužem a řeší nám tu konečně už také lásku s Vinkou, na trošku jiné úrovni než v minulém dílu. Na všechno má ještě dost času, tady jsem vnímala trošku rozpor.
Ubohý Pedrito je nucen chápat lásku jako dospělý člověk. Na druhou stranu možná kdyby se tohle všechno takhle učilo už od začátku, tak by si mladý člověk snáze prošel zraněními a zejména by dříve vyléčil všechna zranění, která na něm lpí z dětství a která přenáší do svých vlastních dospělých vztahů.
A mnozí si tu mohou uvědomit, že jak jsou staří, tak tohle nevědí… No, ne každý umí na lásce nelpět a přistupovat k ní jako k něčemu rovnoprávnému. Někdy jsem měla dojem, že právě způsoby, jakými se Pedrito dozvídá nejen od Amiho, jak by měl k lásce přistupovat, jsou těmi, skrze které se to můžeme naučit i my. A to nejspíše autor i takto zamýšlel.
A čeká nás báječná cesta po různých světech a tentokrát už se do všeho zapojí i Pedrova rodina…
A tak…
„Nemohl jsem tomu uvěřit. Konečně se nad skalami na pláži, za noci rozsvícené hvězdami, objevila Amiho kosmická loď. Moje duše byla opět šťastná. Čekání bylo velmi dlouhé, ale teď bylo ve vesmíru zase všechno v pořádku.
Proud žlutého světla mě vytáhl vzhůru do nitra kosmické lodi, do malého přijímacího sálu. V mysli jsem měl pouze Vinku, svou mimozemskou přítelkyni, svoji spřízněnou duši. Po smutném odloučení se zase setkáme! Srdce mi začalo zrychleně tlouct.“
A víte co? Mám chuť si přečíst prvního Amiho, protože byl takový nevinný a otevřený. Tady nám atmosféra zhoustla do dospělosti? Do odpovědnosti? Nebo je to tím, že tu je tolik lidí a tvorů? A možná to je dobrý nápad, protože s třetím dílem v živé paměti, dostane ten první úplně jiný rozměr.
O autorovi:
Enrique Barrios se narodil v roce 1945 v Santiagu de Chile. Dětství prožil ve Venezuele, dospívání pak v Chile. Často cestoval a žil v deseti dalších zemích. Po osmi letech pobytu v Brazílii se roku 2014 usadil ve Španělsku, což nebylo poprvé, a zanechal všech veřejných činností. Jeho dílo je zvláštní tím, že bylo oceněno ve dvou oblastech, jež jsou za běžných okolností ve vzájemném rozporu: akademické a náboženské. Ministerstvo vzdělávání Chile prohlásilo sérii jeho knih o „Amim“ za didaktický materiál. Kromě toho se mu dostalo uznání od rozličných organizací, například Psychoalanytického sdružení Argentiny za knihu Zázračný svět magie.
Dostalo se mu pochvaly i od papeže Jana Pavla II., přestože jeho první dílo Ami, chlapec z hvězd, je bez dogmat a představuje duchovní filosofii založenou na prosté lásce. To však bylo v naprosté shodě s nápadem zmíněného papeže na vytvoření Civilizace lásky. Díla Enriqua Barriose jsou zatím přeložena do dvanácti jazyků a další přibývají.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2017, www.anch-books.eu
