#annaismissing – recenze – 60 %

Photo © Richard Hodonický

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Režisér Pavel Soukup a dal­ší tvůr­ci, kte­ří nato­či­li v roce 2019 úspěš­ný inter­ne­to­vý seri­ál #mar­ty­isde­ad, oce­ně­ný pres­tiž­ní mezi­ná­rod­ní tele­viz­ní cenou Emmy, na něj nyní vol­ně nava­zu­jí celo­ve­čer­ním fil­mem #annais­mis­sing. Původní seri­ál pojed­ná­val o úmr­tí pat­nác­ti­le­té­ho Martyho, jenž byl vydí­rán a šika­no­ván na soci­ál­ních sítích, a o jeho otci, kte­rý se násled­ně sna­žil na inter­ne­tu dopát­rat prav­dy. Film #annais­mis­sing při­chá­zí s vel­mi podob­ným kon­cep­tem a opí­rá se o stej­ná sou­čas­ná téma­ta, leč vyprá­ví při­tom pří­běh zce­la jiných postav.

Photo © Richard Hodonický

Titulní Anna (Viktorie Vítová) je popu­lár­ní pat­nác­ti­le­tá you­tu­ber­ka a influ­en­cer­ka, sty­li­zu­jí­cí se s obli­bou do role vyzý­va­vé loli­ty, kte­rá v pro­vo­ka­tiv­ních videích pre­zen­tu­je svůj pohled na různá vzta­ho­vá a sexu­ál­ní téma­ta. Žije jen s nesne­si­tel­nou mat­kou, vůči níž se cho­vá znač­ně odta­ži­tě a nepřá­tel­sky. Spíše než nefunkč­ní rodin­né pou­to spo­ju­je obě ženy to, že se jejich život točí pře­de­vším kolem sebe-prezentace na soci­ál­ních sítích a závis­los­ti na pozor­nos­ti followerů. Anna ale už týden nic nové­ho nezve­řej­ni­la a její fanyn­ky a fanouš­ci se začí­na­jí stra­cho­vat, jest­li se jí náho­dou něco nesta­lo a kam moh­la tak náh­le zmi­zet. Že ji zřej­mě potka­lo něco nehez­ké­ho, nám ostat­ně sdě­lu­je hned úvod­ní scé­na, v níž vidí­me vystra­še­nou Annu se zakr­vá­ce­ným obli­če­jem, jak ji někdo natá­čí na video kde­si v lese u jeze­ra.

Hlavní hrdin­kou nicmé­ně není Anna, nýbrž též nác­ti­le­tá Nina (Alexandra Vostrejžová), jenž vede nao­pak idy­lic­ký život se zao­pat­ře­ný­mi rodi­či (otec je práv­ník a mat­ka mód­ní foto­gra­f­ka) a mlad­ší sestrou. Annu zpo­čát­ku ani nezná, dokud náho­dou nespat­ří v táto­vě mobi­lu její polo­na­hou foto­gra­fii. Představa rodin­né har­mo­nie se jí v tu chví­li začne roz­pa­dat, a tak se roz­hod­ne vypá­t­rat, kdo vlast­ně Anna je, co se s ní sta­lo a co děla­la v táto­vě tele­fo­nu její fot­ka. Pochopitelně postu­pu­je váha­vě, ostý­cha­vě a s oba­va­mi, tak­že jí v pát­rá­ní pomá­há nebi­nár­ní spo­lu­žák Robin (Magdalena Čečo), mno­hem smě­lej­ší a drzej­ší. Nina si odmí­tá vysta­čit s otco­vým vysvět­le­ním, že jde pou­ze o býva­lou kli­ent­ku, a záro­veň zjiš­ťu­je, že si Anna vytvo­ři­la ve svém oko­lí i na inter­ne­tu řadu nepřá­tel.

Pojítek mezi seri­á­lem #mar­ty­isde­ad a fil­mem #annais­mis­sing je mno­ho, od žán­ru mra­zi­vé­ho krimi-thrilleru s detek­tiv­ní záplet­kou přes zamě­ře­ní na posta­vy tee­nage­rů a jejich svět až po důraz­né upo­zor­ňo­vá­ní na to, jak moc je naše exis­ten­ce mnoh­dy pro­po­je­na s tech­no­lo­gi­e­mi a živo­tem ve vir­tu­ál­ním pro­stře­dí. Skrze nahlas vyřče­ná ape­la­tiv­ní varo­vá­ní ohled­ně nut­né opa­tr­nos­ti při sdí­le­ní sou­kro­mých fotek nebo při komu­ni­ka­ci s cizí­mi lid­mi onli­ne se zvý­raz­ňu­je i osvě­to­vý roz­měr, při­po­mí­na­jí­cí pro­střed­nic­tvím moti­vu sexu­ál­ních pre­dá­to­rů doku­ment V síti. Snímek #annais­mis­sing ostat­ně vzni­kl ve spo­lu­prá­ci s edu­kač­ním pro­jek­tem Bezpečně v síti, jenž infor­mu­je děti i rodi­če o zra­ni­tel­nos­ti mlá­de­že na inter­ne­tu. Film pro­to pojed­ná­vá o onli­ne pro­stře­dí jako o mís­tě plném nástrah a pou­ka­zu­je na reál­né devas­tu­jí­cí důsled­ky, kte­ré může mít naše počí­ná­ní na soci­ál­ních sítích. Někoho může sdí­le­ný obsah váž­ně trau­ma­ti­zo­vat, někdo jiný jím může roz­běh­nout kolo­toč faleš­ných obvi­ně­ní a pří­pad­ně i něko­mu zni­čit život.

Je při­tom nut­né oce­nit, jak si film pohrá­vá s divá­ky a s při­bý­va­jí­cím časem je nutí kaž­dou chví­li pře­ha­zo­vat pode­zře­ní mezi něko­li­ka posta­va­mi tam a zpát­ky. Postupně dáv­ku­je infor­ma­ce, kte­ré pokaž­dé při­ná­še­jí do ama­tér­ské­ho pát­rá­ní dospí­va­jí­cí hrdin­ky nový kon­text a jiný pohled na věc. Oproti seri­á­lu je znát vyš­ší roz­po­čet, pomá­ha­jí tri­ko­vé zábě­ry zpří­to­m­ňu­jí­cí v obra­ze onli­ne komu­ni­ka­ci postav, chví­le­mi film při­po­mí­ná díky kame­ře, atmo­sfé­ře a barev­né tona­li­tě sever­ské kri­mi­nál­ky. Velkým pozi­ti­vem jsou i při­ro­ze­né a věro­hod­né výko­ny všech zmí­ně­ných talen­to­va­ných debu­tu­jí­cích here­ček, kte­ré se roz­hod­ně neztrá­ce­jí ve spo­leč­nos­ti zku­še­něj­ších her­ců Marka Němce a Barbory Bočkové, kte­ří ztvár­ni­li rodi­če Niny nemé­ně dob­ře. Autentičnost pro­je­vů mla­dých hrdi­nek podrý­va­jí mís­ty jen dia­lo­gy, kte­ré občas zně­jí až pří­liš vyuměl­ko­va­ně, než aby je bylo mož­né poklá­dat za bez­pro­střed­ní slov­ní výmě­ny.

S při­bý­va­jí­cí sto­pá­ží se ale Nina začne z vyprá­vě­ní čím dál víc vytrá­cet a pozor­nos­ti se mís­to ní dosta­ne růz­ným ved­lej­ším posta­vám, mezi jejichž per­spek­ti­va­mi však sní­mek pře­ska­ku­je poně­kud pře­kot­ně. Bezděčně do děje vstu­pu­jí náh­lé čet­né fla­shbac­ky, čas­to se mění hlav­ní téma, postup­ně se uka­zu­je, že sko­ro kaž­dý se s Annou znal a měl urči­tý důvod k pomstě. S jis­tou pra­vi­del­nos­tí dochá­zí k neče­ka­ným zvra­tům a díl­čím poin­tám seg­men­tu­jí­cím čím dál roz­tříš­tě­něj­ší vyprá­vě­ní do epi­zo­dek, z nichž kaž­dá se zamě­řu­je na něco jiné­ho, což je patr­ně pozůsta­tek toho, že sní­mek měl původ­ně mít stej­ně jako #mar­ty­isde­ad struk­tu­ru seri­á­lu. Napětí je kvů­li tomu opa­ko­va­ně budo­vá­no jen v rám­ci izo­lo­va­ných pasá­ží či scén, což nut­ně neva­dí tolik jako nesou­stře­dě­nost roz­kro­če­ná mezi pří­liš­ným množ­stvím not­ně zhuš­tě­ných témat a úhlů pohle­du.

Zklamáním je z hle­dis­ka detek­tiv­ní záplet­ky i finá­le, zalo­že­né na nedo­sta­teč­ně vysvět­le­né situ­a­ci, kdy se jis­tá oso­ba obje­ví na mís­tě, u nějž není zřej­mé, jak o něm moh­la vědět. Celý pří­pad je pak vyře­šen ve sty­lu deus ex machi­na niko­li díky důmy­sl­né­mu pro­po­je­ní dosa­vad­ních stop a indi­cií, nýbrž pomo­cí nena­dá­lé­ho obje­ve­ní nové­ho klí­čo­vé­ho důka­zu, na nějž moh­ly posta­vy snad­no nara­zit od samé­ho začát­ku. Krom toho je potře­ba pře­kous­nout mnoh­dy pochyb­né moti­va­ce někte­rých postav, vedou­cích v panop­ti­ku pato­lo­gic­ky smýš­le­jí­cích uži­va­te­lů inter­ne­tu, na něž Nina nará­ží při opa­ko­va­ných stře­tech s tvr­dou rea­li­tou kyber­ši­ka­ny a reven­ge por­na, až k absurd­ním domněn­kám. Kdyby se uká­za­lo, že Annu zabi­la kvů­li laj­kům její vlast­ní mat­ka, aby jí dce­ra nemoh­la zaka­zo­vat sdí­let na Instagram fot­ky z její­ho dět­ství, tak by to v tom­to fikč­ním svě­tě pokři­ve­ných vzta­hů až tak bizar­ně nepů­so­bi­lo.

Přes všech­no škobr­tá­ní a logic­ké lapsy v ději i v jed­ná­ní postav nicmé­ně film #annais­mis­sing obsto­jí jako žánro­vá podí­va­ná s výchov­ným pře­sa­hem, kte­rá vybí­zí k dis­ku­zím, a navíc půso­bí vizu­ál­ně atrak­tiv­ně. Formát seri­á­lu by pří­bě­hu slu­šel víc, zvlášť s při­hléd­nu­tím k tomu, že epi­zo­dic­ká struk­tu­ra je ve fil­mu bez­tak již vidi­tel­ně pří­tom­ná. Některé osvěd­če­né postu­py se zde po #mar­ty­isde­ad pocho­pi­tel­ně opa­ku­jí, na kva­li­ty své­ho oce­ně­né­ho před­chůd­ce však #annais­mis­sing kvů­li pří­bě­hu vysta­vě­né­mu na těž­ko uvě­ři­tel­ných zákla­dech nedo­sa­hu­je. Co zůstá­vá, jsou sil­né herec­ké výko­ny, nad­stan­dard­ně zda­ři­lé for­mál­ní aspek­ty a zásluž­ný osvě­to­vý pří­stup k téma­tům, jako je bez­peč­nost cho­vá­ní na inter­ne­tu a ochra­na sou­kro­mí v době soci­ál­ních sítí.