Jitřní záře

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jedná se o 6 díl­nou seri­á­lo­vou sérii, kte­rou může­me zhléd­nout pou­ze na inter­ne­to­vé tele­vi­zi Voyo. Premiéra na Voyo v ČR byla 10.6.2022, poté při­dá­va­jí nový díl kaž­dý pátek, je však ško­da, že neby­la zpří­stup­ně­na celá série, jako to bývá u kon­ku­ren­ce, když už si za služ­bu pla­tí­te nema­lé pení­ze. Jednotlivé díly mají cca 50 minut, což je ako­rát. Dle dostup­ných infor­ma­cí se měl seri­ál Jitřní záře obje­vit na Zlín Film Festivalu a Febiofestu. Seriál vychá­zí z pár let sta­ré kau­zy malé hol­čič­ky jmé­nem Eliška Gaia, kdy hol­čič­ce chtě­li dát rodi­če jmé­no Půlnoční bou­ře. Příběh Elišky, kte­rá byla tak­též neprá­vem ode­brá­na rodi­čům, se sta­la před­lo­hou k zfil­mo­vá­ní man­že­lů Wlodarczykovým. Toto téma zají­ma­lo reži­sé­ra Wlodarczyka už od 90. let, měl k tomu dis­po­zi­ci růz­né novi­no­vé člán­ky, dopi­sy od čte­ná­řů a v nepo­sled­ní řadě i Facebook.

Hned v úvo­du prv­ní­ho dílu vidí­me jakousi hád­ku dce­ry s mat­kou, kdy jí dce­ra vyčí­tá neu­stá­lé stě­ho­va­ní se jinam, a tím jí její mat­ka stě­žu­je si najít jaké­ko­liv kama­rá­dy. První scé­na nám má hned nazna­čit, že to celé bude o dív­ce, kte­rá se jme­nu­je Jitřní záře, a pro kte­rou toto všech­no její rodi­če pod­stu­pu­jí. První díl byl po úvo­du sezná­me­ní se s posta­va­mi, a jak to poma­lu všech­no zača­lo. Jak stu­do­va­ná dív­ka z dob­rých rodin­ných pomě­rů se roz­hod­la žít alter­na­tiv­ním živo­tem, proč ne, vždyť je to vol­ba kaž­dé­ho z nás, i když jaký­si sys­tém mys­le­me tím záko­ny, bychom měli dodr­žo­vat. Po tom, co si najde part­ne­ra, se kte­rým by chtě­la zalo­žit rodi­nu, jim lékař­ka sdě­lí, že nemo­hou mít děti své­po­mo­cí. Potom, co Karla (v roli Jan Plouhar) vyho­dí z prá­ce, jeli­kož nechtěl týrat krá­vy, tak si najdou s Pavlou (hra­je Petra Bučková) polo­roz­pad­lý dům v malé ves­nič­ce na Šumavě, a roz­hod­nou žít jiným způ­so­bem, zdra­vě, vše si vypěs­tu­jí, a tím nechtě­jí zatě­žo­vat pla­ne­tu. Tady se bohu­žel začnou stře­tá­vat dva názo­ry. V naší zemi se musí dodr­žo­vat záko­ny, na kte­ré tyto lidi ani nejsou při­pra­ve­ni nebo nevě­dí, že na všech­no v dneš­ní době musí mít papír, povo­le­ní atd. Na tuto situ­a­ci si může kaž­dý z nás vytvo­řit svůj názor, zda­li se jed­ná ješ­tě o osob­ní svo­bo­du, či niko­liv, svůj Vám odkrý­vat nebu­du.

Druhý díl nava­zu­je na ten prv­ní, jak se postup­ně sna­ží part­ne­ři Junkovi, zve­le­bit dům zavést do něj vodu, elektři­nu, a hlav­ně poku­sit se počít dítě. Tady, již začí­na­jí mít znač­né pro­blémy, né mezi sebou, ale prá­vě s oko­lím, kte­ré jejich smy­sl živo­ta nechce při­jmout.  Na pozem­ku se nachá­zí stud­na, kte­rá potře­bu­je vyčis­tit, aby moh­ly mít vodu v bará­ku, avšak už si neu­vě­do­mi­li, že je tře­ba na tako­vé věci řada povo­le­ní. Jelikož je to malá ves­ni­ce, a jak už to všu­de cho­dí všim­nou si jich sou­se­dé, kte­ří hned vše nahlá­sí sta­ros­to­vi, kte­rý si vše při­je­de osob­ně zkon­t­ro­lo­vat. Jelikož, u nás je vše na dlou­hé lok­te uznej­te sami, že veš­ke­rá povo­le­ní trva­jí nesku­teč­ně dlou­ho, se roz­hod­nou si zavést vodu do domu na čer­no, jeli­kož bez elektři­ny zvlád­nout být, ale bez vody ne, bez vody není život. Nevraživost sou­se­dů se bohu­žel stá­le stup­ňu­je, až do napa­de­ní Pavly od syna sou­se­da, kte­rý už para­no­id­ně měří proud vody, aby je Junkovi neo­krad­li. Jsou tu pak i hez­ké zábě­ry sou­druž­nos­ti těch­to lidí, sku­pin, kte­ří k nim při­je­dou a pomo­hou jim s nasa­ze­ním záho­nů, a poté pro­ve­dou večer jaký­si taneč­ní ritu­ál, kte­rý se, ale netý­ká alko­ho­lu ani sexu, v tom je to vel­mi zají­ma­vé. To zase způ­so­bí u sou­se­dů vel­ké pozdvi­že­ní, až jsem se muse­la lehce smát. Ano ani jeden z nich dopo­sud nepra­cu­je, jsou na soci­ál­ních dáv­kách, jejich myš­len­ka je být soběstač­ní a mít své hos­po­dář­ství, se kte­rým si vysta­čí. V tom­to díle také Pavla při­chá­zí do jiné­ho sta­vu.

Třetí díl by pro mě nej­ví­ce emo­tiv­ním, a mys­lím, že jsem neby­la sama. V této situ­a­ci se může­me prak­tic­ky ocit­nout kdo­ko­li z nás, kdo má děti, a sta­čí k tomu jed­no malé udá­ní a nekom­pe­tent­ní úřed­ni­ce a malér je na svě­tě. Pavla je již těhot­ná a vše vypa­dá jako ta nelep­ší idyl­ka. Bohužel to trvá jen chví­li, než při­jde na svět malá hol­čič­ka, kte­rá se naro­dí za sví­tá­ní v Junkových domě, a dosta­ne od Karla jmé­no Jitří záře. Několik měsí­ců si Junkovi žijí poklid­ně, i odje­li ve svém starém autě na chví­li do Španělska. Kde jejich alter­na­tiv­ní život při­jmu­li, k jejich neštěs­tí se pak roz­hod­li vrá­tit do své­ho domu na Šumavě a zača­lo vel­ké koleč­ko pro­blé­mů, kte­ré se postup­ně na Junkovi nava­lo­va­ly. Karel šel jed­no­ho dne zažá­dat o dáv­ky a rodi­čov­ský pří­spě­vek na dítě, avšak zjis­til, že Jitřenku muse­jí nejdří­ve při­hlá­sit, aby měla rod­ný list a násled­ně moh­ly čer­pat dáv­ky. Bohužel úřed­ni­ce odmít­la dítě s tím­to jmé­nem při­hlá­sit. Další den při­je­la na kon­t­ro­lu úřed­ni­ce, kte­rá rodi­nu vidě­la a sama uzna­la, že vše je v pořád­ku, tzn. že dítě je po všech strán­kách zabez­pe­če­no a není zane­dba­ná péče, a dala Pavle a Karlovi pod­mín­ku, že mají malou Jitřenku při­hlá­sit nejdéle do 10 dnů na mat­ri­ce. To se bohu­žel rodi­čům nepo­da­ři­lo, z finanč­ních důvo­dů nemě­li na opra­vu auta ani na auto­bus. Celý pro­blém, ješ­tě nafou­kl sta­ros­ta a zmi­ňo­va­ná soci­ál­ní úřed­ni­ce, kte­rou si zahrá­la Veronika Žilková, poté bohu­žel obe­zná­mí úřad na ode­brá­ní dítě­te z rodi­ny. Scéna s ode­bí­rá­ním dítě­te, byla oprav­du vel­mi emo­tiv­ní a nikdo z nás si v tako­vé­to situ­a­ci oprav­du nepře­je být. Malou Jitřenku ode­bra­li neprá­vem, jeli­kož o ní bylo řád­ně posta­rá­no, dohlí­že­jí­cí lékař nesou­hla­sil s ode­brá­ním, jeli­kož malá Jitřenka byla i v 8 měsí­ci plně koje­ná. Přesto malou hol­čič­ku Pavle vyrva­li z náru­če a odvez­li do koje­nec­ké­ho ústa­vu, mezi­tím poli­cie odvez­la Karla na slu­žeb­nu, i když nebyl z niče­ho obvi­něn, nemohl tak svou rodi­nu ochrá­nit, a to si hod­ně vyčí­tal. Pavla zůsta­la sama a nevě­dě­la, co dále dělat, sebra­la se a jela do Českých Budějovic sto­pem, jeli­kož nemě­la potřeb­né finan­ce na auto­bus nebo taxík, aby moh­la, co nejdří­ve Jitřenku vidět. Karel byl mezi­tím zdr­žo­ván na poli­cej­ní slu­žeb­ně, kdy ho 24 hodi­nách pus­ti­li ven a on nevě­děl, kde je a jak se dostat domů za Pavlou a Jitřenkou. Pavla se mezi­tím dosta­la do Budějovic a vyhle­da­la koje­nec­ký ústav, ale za Jitřinkou jí nepus­ti­li, byly to vel­mi smut­né, dob­ře pro­pra­co­va­né scé­ny, urči­tě ne jed­no­mu ukáp­la slza, ať je to, jak chce. Vyhledala svou mat­ku, kte­rá ve měs­tě byd­le­la, vše jí řek­la a dala se tro­chu dohro­ma­dy, i když zno­vu být ve měs­tě se vše­mi vymo­že­nost­mi, jí dva­krát po vůli neby­lo. O Karlovi pro­za­tím nic nevě­dě­la, dal­ší den uvo­li­li, aby Jitřenku Pavla navští­vi­la, jeli­kož nechtě­la papat z láhve a stá­le jen pla­ka­la, sest­ra a dok­tor­ka hned pocho­pi­la, že se nejed­ná o tra­dič­ní pří­pad ode­bra­né­ho dítě­te, kte­ré strá­dá. Jitřenka hlav­ně potře­bo­va­la, svo­ji mamin­ku, kte­rá jí dala vše, co potře­bo­va­la. Za nedlou­ho se Pavla setka­la koneč­ně s Karlem, kte­rý také vyhle­dal koje­nec­ký ústav, dok­tor­ka i sest­ra se jen utvr­di­la, že Jitřenka oprav­du do ústa­vu nepat­ří, jen­že s tím nehod­la­ly nic více dělat. Mezitím si úřed­ni­ce dále žila svůj nebo­jác­ný úřed­nic­ký život, bez jakých­ko­liv výči­tek. Maminka Pavle pomoh­la a zajis­ti­la pár svých stu­do­va­ných přá­tel, kte­ré by jim pomoh­ly zís­kat malou Jitřenku zpět. Pro Pavlu a Karla, je to veli­ce nároč­ná a emo­tiv­ní situ­a­ce, ano, mají mož­nost Jitřenku z koje­nec­ké­ho ústa­vu unést a odjet do Španělska, ale sna­ží se pocho­pit sys­tém a zís­kat Jitřenku zpět přes úřa­dy, bohu­žel i tady nará­ží na ali­bis­mus naší země, a tak jim nezbý­vá nic jiné­ho než se obrá­tit na to, co nej­ví­ce pro ten­to stát pla­tí, a to na média, novi­ny a tele­vi­zi. Po prv­ním obje­ve­ném člán­ku v novi­nách, ona úřed­ni­ce zbystří, jak to bude pokra­čo­vat dále a jak to skon­čí si bude­me muset počkat na dal­ší tři pát­ky.

Zatím jsem zhléd­la prv­ní tři díly, kte­ré hod­no­tím vel­mi vyso­ko pro jeho čes­kou pro­duk­ci a jeho herec­ké obsa­ze­ní, kte­ré se mi veli­ce zamlou­vá, a dou­fám, že mé nad­še­ní neo­pad­ne. Svým zpra­co­vá­ním je seri­ál vel­mi kva­lit­ní, a opí­rá se pří­běh, kte­rý se stal ane­bo, i se může stát komu­ko­liv z nás. Janu Plouharovi a Petře Bučkové jako part­ne­rům Karlu a Pavle Junkovým, role roz­hod­ně sed­la, a vel­mi dob­ře spo­lu komu­ni­ku­jí a dopl­ňu­jí se. Veronika Žilková v roli jako soci­ál­ní pra­cov­ni­ce také zabo­do­va­la. Objevily se i dal­ší zná­me tvá­ře, kte­ré seri­á­lu dodá­va­jí šmrnc.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře