Asertivita jako zlatá střední cesta

roses

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Asertivita je hle­dá­ní střed­ní ces­ty mezi agre­si­vi­tou a pasi­vi­tou, respek­tu­jí­cí osob­ní hra­ni­ce všech spo­le­čen­ských vzta­hů.“ (Mark Dombeck)

 Pokud by si všich­ni lidé na svě­tě osvo­ji­li doved­nos­ti aser­tiv­ní­ho cho­vá­ní a uplat­ňo­va­li je vždy a za kaž­dé situ­a­ce ve svém kaž­do­den­ním, běž­ném živo­tě, bylo by na svě­tě krás­ně. Ubyla by spous­ta zby­teč­ných pro­blé­mů, nebyl by tu prak­tic­ky žád­ný pro­stor pro kon­flik­ty a spo­ry, a vše by vyře­ši­la obou­stran­ná doho­da nebo kom­pro­mis.

To nezní vůbec špat­ně! Ale co si pod slo­vem aser­ti­vi­ta a aser­tiv­ní cho­vá­ní může­me před­sta­vit? Čím je a čím nao­pak není?

slo­vo aser­ti­vi­ta je do češ­ti­ny čas­to pře­klá­dá­no a mezi lid­mi pre­zen­to­vá­no jako „zdra­vé sebe­po­zná­vá­ní“. Samotná defi­ni­ce zní: že je to sou­bor doved­nos­tí, kte­ré umož­ňu­jí člo­vě­ku být lep­ší sám o sobě, aniž by zasa­ho­val do výluč­ných práv svých nebo práv jiných lidí.

Asertivitu lze chá­pat jako sou­bor komu­ni­kač­ních doved­nos­tí, ať už ver­bál­ní nebo never­bál­ní. Asertivní člo­věk se vyja­dřu­je vel­mi věc­ně a sro­zu­mi­tel­ně bez jaký­ko­liv vytá­ček, přes­ně defi­nu­je a for­mu­lu­je své poža­dav­ky, a tím znač­ně eli­mi­nu­je pří­pad­né nedo­ro­zu­mě­ní na mini­mum.

Kromě výše zmí­ně­né­ho se umí pro­sa­dit a účin­ně brá­nit i v těch nej­ná­roč­něj­ších situ­a­cí, aniž by ustu­po­val, úto­čil a mani­pu­lo­val, jen aby dosá­hl „své­ho“. Dokáže kri­ti­zo­vat bez urá­žek a iro­nic­kých pozná­mek, a per­fekt­ně se vcí­tit do poci­tů ostat­ních.

Není tedy divu, že čas­to u těch­to lidí není kom­pro­mis poráž­kou, ale nej­vět­ším mož­ným vítěz­stvím, kdy pomy­sl­ný spor hra­vě pro­mě­ní v obou­stran­nou doho­du ku pro­spě­chu všech zúčast­ně­ných stran.

Pochvalu při­jí­ma­jí bez faleš­né skrom­nos­ti a bez jaké­ho­ko­liv názna­ku aro­gan­ce. Asertivní lidé pros­tě berou sami sebe jako člo­vě­ka mají­cí­ho svo­jí vlast­ní hod­no­tu. Nepřikládají žád­nou váhu tomu, co si o nich mys­lí ostat­ní lidé, ane­bo co se jim sna­ží vsu­ge­ro­vat a vma­ni­pu­lo­vat.

Lidé s aser­tiv­ním cho­vá­ním umí vel­mi snad­no odha­lit mani­pu­la­ci a zasta­vit ji již v samot­ném prvo­po­čát­ku, umí bez poci­tu viny říct „NE“ a odmít­nout, nema­jí strach ze zesměš­ně­ní a své potu­py.

Nikdy se nene­cha­jí jen tak vyu­ží­vat a zne­u­ží­vat. Na kri­ti­ku, ať už je opráv­ně­ná či niko­liv, umí rea­go­vat klid­ně a kon­struk­tiv­ně. Díky své­mu vlast­ní­mu sebe­vě­do­mí nejsou zce­la odká­zá­ni a závis­lí na názo­ry a hod­no­ce­ní jiných lidí, roz­ho­du­jí pře­váž­ně sami za sebe a za svo­je roz­hod­nu­tí si nesou i svo­ji odpo­věd­nost.

Jsou ote­vře­něj­ší, vyrov­na­něj­ší, mají pozi­tiv­ní pří­stup nejen k sobě, ale i k své­mu oko­lí a živo­tu jako tako­vé­mu. Oproti jiným lidem pro­ží­va­jí dale­ko lep­ší mezi­lid­ské vzta­hy.

Ve svém živo­tě mají mno­hem vět­ší šan­ci dostat to, co sku­teč­ně chtě­jí, pro­to­že si žijí svůj vlast­ní život, takří­ka­jíc po svém, neo­hlí­že­jíc se na to, jak ho žijí ostat­ní. Nikdy nezá­vi­dí, nepo­mlou­va­jí, život berou tako­vý, jaký je, se vše­mi roz­lo­že­ný­mi kar­ta­mi, ať už jsou dob­ré nebo špat­né.

Tímto popi­sem by se moh­lo zdát, že nám aser­ti­vi­ta doká­že zajis­tit úpl­ně vše, co chce­me, ale ve sku­teč­nos­ti tomu tak není, pro­to­že vše je o pou­hém kom­pro­mi­su a zla­té střed­ní ces­tě. Aby jí však mohl dosáh­nout, musí umět naslou­chat, zby­teč­ně se neroz­či­lo­vat a všech­ny vznik­lé situ­a­ce řešit s kli­dem a nad­hle­dem. Bez toho se to neo­be­jde!

Osvojíme-li si aser­tiv­ní cho­vá­ní, posí­lí­me tím i naše sebe­vě­do­mí a ego. Budeme si jis­ti sami sebou, naby­de­me mno­hem vět­ší jis­to­ty při ver­bál­ní i never­bál­ní komu­ni­ka­ci, opros­tí­me se od zby­teč­ných zábran, zba­ví­me se ner­vo­zi­ty a nejis­to­ty.

Prostřednictvím zís­ka­né aser­ti­vi­ty se bude­me cítit nejen sebe­jis­tě, ale i bez­peč­ně. Pomůže nám před­chá­zet pří­pad­ným kon­flik­tům a zba­vo­vat se svých nejis­tot tak, abychom byli sami se sebou více spo­ko­je­něj­ší, měli se více rádi a budo­va­li si nejen svo­je sebe­vě­do­mí, ale i respekt a svo­ji vlast­ní sebe­úctu.

Díky aser­ti­vi­tě se v sobě obje­vu­je­me své lep­ší já, jež může pozi­tiv­ně půso­bit dál i na ostat­ní lidi a měnit tak svět k lep­ší­mu…..

Autor: Andrea Bátovská, Zdroj Foto: Pixabay

Článek je sou­čás­tí webu target=„_blank“ rel=„noopener“>Domácírady | Rady pro váš dům - recepty,zdraví, vaře­ní, tren­dy...