Asterix: Zlatý menhir – klasika pro milovníky Galů

20240804 160144

Příběh Zlatý menhir, kte­rý napsal René Gosciny a ilu­stro­val Albert Uderzo, spat­řil svět­lo svě­ta už v roce 1967. Od té doby bylo kni­hu prak­tic­ky nemož­né kou­pit. Tento rok je pro pří­běhy s Asterixem klí­čo­vý, pro­to­že náklad komik­su pře­sá­hl mili­on exem­plá­řů v prv­ním vydá­ní a v kině byl vysí­lán prv­ní ani­mo­va­ný film Asterix a Galové. Zlatý menhir byl prv­ním původ­ním pří­bě­hem, jenž byl vydán kniž­ně mimo komik­so­vou sérii. Ilustrace vychá­ze­jí z těch původ­ních.

V tom­to pří­bě­hu se setká­vá­me nejen s oblí­be­ným Asterixem a Obelixem, nýbrž i s bar­dem Trubadixem, jenž svým zpě­vem naru­šu­je klid gal­ské ves­nič­ky. Zkrátka jeho výkon není k posle­chu a všich­ni si před ním zacpá­va­jí uši. Navzdory tomu si mys­lí, že je ze všech pěv­ců nej­lep­ší a zaslou­ží si cenu, zva­nou Zlatý menhir, ze sou­tě­že gal­ských bar­dů v Karnutském lese. Jeho přá­te­lé, Asterix a Obelix, jej při ces­tě na toto klá­ní dopro­vá­ze­jí, pro­to­že tuší, že je čeká dob­ro­druž­ství.

Naneštěstí v řím­ském tábo­ře Babaorum se gene­rál Pastieucaliptus nesku­teč­ně nudí a navíc milu­je zpěv. Co jej spo­jí s naši­mi hrdi­ny? Jak to celé dopad­ne? To vše se dozví­me na strán­kách této útlé pub­li­ka­ce.

Text se sklá­dá zejmé­na z dia­lo­gů postav, doplň­ko­vých infor­ma­cí je tam málo a vše půso­bí spí­še jako diva­del­ní hra než komiks. Některé infor­ma­ce si čte­nář musí domýš­let. Pro mě je vše zkrát­ka neú­pl­né a nedo­dě­la­né.

Jednoduchý děj i sla­bé vti­py, či spí­še jejich absen­ce, zapří­či­ni­ly to, že mě čet­ba pří­liš neba­vi­la. Celkově jsem od kni­hy čeka­la více. Skalní fanouš­ky však potě­ší.