Filozofie dobra a zla. Zániku a obnovování civilizací. Zákon přežití silnějšího. Cokoliv vás může napadnout při čtení této nové knihy Benjamina Kurase. Je to široce pojatý dokument o stavu civilizace, Evropy a snad i naší duše. Protože ve chvíli, kdy se podíváte na svět kolem nás očima tohoto dokumentu, zjistíte, že žijeme v jakési bublině? Ano, předpokládám, že slabší povahy může tento text vyděsit. Přemýšlivé povahy vyžene ze stagnujícího klidu a teplého ušáku. Pštrosy s hlavou v písku naštve. Faktem je, že jsem se u této knihy snažila zachovat si chladnou hlavu a nadhled, přesto bylo několik pasáží, zejména týkajících se islámu, nad kterými mi zůstával rozum stát. Zejména potom nad tím, jak se nad jejich právem nepozastavují evropské vládnoucí špičky a bez skurpulí ho aplikují do ústav svých zemí. Děsivé? Divné? Oboje. Je to děsivé tím, jak je to divné a nelogické. Nebo opravdu platí ten citát, který autor dal na začátek své knihy a který povídá něco o tom, že svoboda končí tam, kde vymírá předchozí generace, která zažila předchozí válku? Že by nad vším bylo jen pozapomenutí vlastní historie?
„Dobří lidé konají dobro, zlí lidé konají zlo, ale aby dobří lidé konali zlo, na to potřebujete náboženství. Napsal kdysi Nobelův laureát, americký fyzik Richard Feynman. Kdo je laskavý ke zlým, bude zlý k laskavým, píše v Talmudu. Též se tam píše, že kdo může zabránit zlu a nezabrání, je za ně odpovědný. A taky že zlo vítězí, když dobří lidé nedělají nic. Problém se zbožnými je jejich víra, že konáme-li něco z vůle boží, nemůže to být principiálně být zlé. A že tudíž koná-li něco z vůle boží někdo jiný, i to musí být dobré, i když nám to působí utrpení. Naše utrpení tím dostává božskou dimenzi, která nám je umožňuje přijímat a dokonce po něm toužit. Jsou i tací, kdo věří, že bez utrpení není spásy.
Háček je jen v to, jak poznat, co je vůle boží. A protože většina z nás přímou linku na Boha nemá, máme na vybranou se buď vůlí boží nezabývat a improvizovat svoje životy tak, aby byly co nejméně škodlivé co nejmenšímu počtu lidí, nebo za vůli boží přijmout něco, co věříme, že kdosi kdysi za vůli boží znal. Té první variantě říkáme humanismus, té druhé pak náboženský fundamentalismus.“
Je až s podivem, jak je jednoduché začít věřit tomu, že utrpení má nějaký význam, a z toho autora jedině možně pramení ochota ignorovat utrpení a varování křesťanů perzekvovaných islámem a omlouvat je podobnými činy, které páchali křesťané kdysi.
Dvě stě stran dokumentu, u kterého přestanete dýchat!
Autor vychází ze zahraničních zdrojů, ze zdrojů vzdálených mainstreamu, ze zdrojů, které jsou třeba i regionální, ze svých vlastních zkušeností, z výpovědí. Vše má v knize dokonale vyzdrojované, takže se můžete pustit i sami po stopách toho, co je v knize naznačeno nebo přímo řečeno. Jsou to holá fakta. Hnidopich možná bude hledat argumenty proti autorovi a tvrdit, že je proti něčemu zaujatý, ale… sáhněte si do svědomí a běžte třeba jen na týden žít do islámské země. Ne do přímořského letoviska, ale do centra života běžných lidí. Nebo se zeptejte někoho, kdo tuhle zkušenost má za sebou. I kdybyste se zuby nehty bránili, v takovém případě budete muset minimálně nad slovy Benjamina Kurase přemýšlet.
Pro mne tato kniha zůstane obrovským prozřením vůbec v tom, že lidstvo, ač jsme jeden živočišný druh, můžeme mít naprosto, ale naprosto rozdílnou mentalitu, která je ale neslučitelná jedna s druhou. Čtivý text vám doslova vezme dech a roztočí mozkové závity do velice rychlých otáček. Věci dávají smysl. A řešení, a také i dojemný konec, který autor v této knize představil, se tak stal přesně tím, co bych si přála, aby bylo…
Aby Evropa měla tu poslední šanci se zachránit. Je milé, že ať se na to autor dívá jakkoliv, tak ona záchrana jde právě asi ze střední Evropy a ze slovanských zemí. Důvody k tomu jsou více než logické, takže nezbývá než doufat, že právě tomu právě tak bude.
O autorovi:
Benjamin Kuras (4. 4. 1944) vzděláním Olomoučák (od mateřské školky do konce studia anglistiky), krátce pražský anglický rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 Londýňan a český redaktor BBC (od 1969), od roku 1975 britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.
Od roku 1990 přispívá do českých periodik: Reflex, Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, Euro, MF Dnes, Právo, Xantypa. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literárnní klub, Votobia a G+G vydal tyto anglické a české knihy: Czech and Baances, Češi na vlásku, Business je byznys, Anglie je na houby, Nebýt Golema, As Golems Go, Je na Marxu život?, Is There Life on Marx?, Deník viruse aidsu, Pryč s prašivkami, Antonín a František jsou naživu, Glokalismus a demokratura, Sekl se Orwell o dvacet let?, Zákazané ovoce vědění, Tao sexu, Ciao sexu, Mao sexu, Jak přežít padouchy, Žít všemi údy, Tao smíchu, Soumrak bílého muže, Nebýt Golema, Bláhové snění o světě bez padouchů, EpiKuras a Jak zabít civilizaci.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz
