Bohemian Rhapsody (2018)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Bohemian Rhapsody (BR) je jed­ním z fil­mů, o nichž se hod­ně mlu­ví, jsou maso­vě navště­vo­va­né v kinech a nevi­dět je se v někte­rých kru­zích pova­žu­je za drob­né spo­le­čen­ské faux pas. Okolo sním­ku se tak tvo­ří vel­ká bub­li­na, kte­rá způ­so­bu­je, že najed­nou narůs­ta i počet poslu­cha­čů hud­by sku­pi­ny Queen a dis­ku­se o hud­bě i fil­mu samot­ném plní kla­sic­kou deba­tu i vir­tu­ál­ní soci­ál­ní sítě. Aspoň tak to tedy na mě tro­chu půso­bí.

Za sebe musím napsat, že Queen nejsou (respek­ti­ve neby­li) úpl­ně moje srd­cov­ka, leč - i když mi nero­tu­jí v pře­hra­va­či - tak je uzná­vám jako kva­lit­ní kape­lu, kte­rá měla zají­ma­vý náboj. Nejsem tedy v pozi­ci divá­ka - fanouš­ka, kte­rý může osci­lo­vat na šká­le od ado­ra­ce sebe­men­ší­ho fil­mo­vé­ho poku­su otí­ra­jí­cí­ho se o sku­pi­nu až po vel­mi kri­tic­ký pohled zpo­chyb­ňu­jí­cí správ­nost veli­kos­ti knír­ku pana Mercuryho.

Abych byl ale zce­la upřím­ný, tak ke sku­pi­ně Queen se mi váže jed­ná milá vzpo­mín­ka. Když jsem byl malý hoch, tak na tele­viz­ní sta­ni­ci OK3 (tuším, že to bylo oko­lo kon­ce roku 1991) dáva­li film Flash Gordon (jo, to je ten sní­mek, kte­rý své­ho času zou­fa­le tou­žil reží­ro­vat G. Lucas). Hudební pod­kres fil­mu tvo­ři­la prá­vě muzi­ka od sku­pi­ny Queen a mě to teh­dy skvě­le bavi­lo.

Uznejte sami (ukáz­ka níže), i přes zjev­nou (a trou­fám si říci, že i vědo­mou) béč­ko­vost fil­mu to bylo vel­mi pří­jem­né pokou­ká­ní.

Nicméně ten­to pří­spě­vek má být hlav­ně o fil­mu BR a ne o mali­cher­ném vzpo­mí­ná­ní na své dět­ství...

Film BR má na svě­do­mí reži­sér Bryan Singer, z jehož fil­mo­gra­fie se slu­ší vypích­nout sní­mek Obvyklí pode­zře­lí (nevi­děl jsem), o němž se dost lidí vyja­dřu­je vel­mi pochval­ně. Pokud vím, tak už samot­ný vznik scé­ná­ře a zva­žo­va­né obsa­ze­ní bylo něco, co se nero­di­lo moc lehce. Do hlav­ní úlo­hy (víme koho...) byl zva­žo­ván Sacha Baron Cohen (jo, Borat) a pří­běh měl být o pozná­ní kri­tič­těj­ší a plný naho­ty (patr­ně i něja­ké „fullfron­ta­ly“), k čemuž tedy nako­nec nedo­šlo (a na fil­mu je to tro­chu znát).

Já tedy nejsem něja­ký odbor­ník na kape­lu Queen, ale i ze svých kusých infor­ma­cí vím, že s tou pau­zou před mega­kon­cer­tem Live Aid to roz­hod­ně neby­lo tak, jak se pre­zen­tu­je ve fil­mu BR. Podobných věcí tam urči­tě bude víc. Chápu, že něja­ká autor­ská licen­ce je důle­ži­tá a film nemu­sí vždy odpo­ví­dat do detai­lu rea­li­tě, nicmé­ně jde o to, aby se zásad­ně nemě­ni­la pod­sta­ta. Zde jsou ale čle­no­vé sku­pi­ny líče­ni bez­má­la jako něja­ké Rychlé šípy, jen namís­to Mirka Dušína tu je tro­chu zlo­bi­vý kluk, kte­rý se ale samo­zřej­mě doká­že napra­vit (v pra­vý čas). Občasné názna­ky (Taylor objí­ma­jí­cí více žen najed­nou) tu pro­blesk­nou až veli­ce rych­le a zůstá­va­jí osa­mo­ce­ny. Ve výsled­ku se tak dívá­me na ide­a­li­zo­va­ný obraz sku­pi­ny, kte­rý nám toho moc nad rámec obec­ně zná­mých sku­teč­nos­tí neřek­ne a kte­rý fun­gu­je zejmé­na jako pocta této talen­to­va­né par­tě.

To je za mě asi nej­zá­važ­něj­ší výt­ka fil­mu.

Jinak se na to samo­zřej­mě dívá dost dob­ře, hud­ba je fajn, Rami Malek hra­je hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­tu vel­mi pře­svěd­či­vě, a to i včet­ně gest a postu­ro­lo­gie (pokud mohu posou­dit), super je také před­sta­vi­tel toho kyta­ris­ty s trva­lou na hla­vě (Brian May), u nějž k pře­svěd­či­vé­mu dojmu sta­čí prv­ní pohled, podo­ba je tam fakt úžas­ná.

I když sní­mek trvá více než 2 hodi­ny, tak nemá­te pocit, že by měl něja­ká nud­ná mís­ta. Kouká se na to jed­no­du­še vel­mi dob­ře, podob­ně jako v roce 1991 na Flashe Gordona ... :).

Podívejte se na hod­no­ce­ní Bohemian Rhapsody na Kinoboxu.