Café society - 50 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Nemohu si pomo­ci, ale mla­dí­ček Bobby Dorman mě ničím neza­u­jal a cel­kem nechá­pu, jak se ten­to nejis­tý a váha­vý mla­dí­ček mohl stát maji­te­lem pro­spe­ru­jí­cí­ho pod­ni­ku v New Yorku. Jeho rodi­če půso­bí jako věč­ně se háda­jí­cí židov­ská rodi­na a bra­tr Ben šla­pe pří­mou ces­tou do kri­mi­ná­lu. Jedinou šan­cí na štěs­tí je strý­ček Phil, kte­rý žije v Hollywoodu a pohy­bu­je se ve fil­mo­vém prů­mys­lu. S Bobbym si nijak nepad­nou do oka, ale co by strý­ček neu­dě­lal pro své­ho synov­ce. Ať se kluk tro­chu vyu­čí! Bobby sice nedo­stal prá­ci svých snů, ale nijak nestrá­dá a ješ­tě se doká­že zami­lo­vat. Žádná roman­tic­ká pohád­ka se však neko­ná a život­ní úspěch na Bobbyho čeká až doma. Spolupráce s bra­t­rem v pochyb­ném pod­ni­ku se vypla­tí a nastá­vá život úspěš­né­ho pod­ni­ka­te­le. Velké city odplu­jí jak mráč­ky na let­ní oblo­ze a dal­ší fil­mo­vý pří­běh Woodyho Allena se sna­ží zachy­tit pomí­ji­vé hod­no­ty živo­ta.

Každý film, kte­rý Woody Allen nato­čil, nese jeho výraz­ný ruko­pis, pro­to­že si pro své fil­my píše scé­ná­ře a pra­cu­je vyzbro­jen před­sta­vi­vos­tí a vlast­ní­mi zku­še­nost­mi. Ani Café Society se nijak nevy­my­ká a pří­běh mla­dé­ho hrdi­ny je zasa­zen do pro­stře­dí snobské spo­leč­nos­ti večír­ků Hollywoodu i zábav­ných pod­ni­ků v New Yorku. S peč­li­vos­tí sobě vlast­ní dopl­ňu­je Allan atmo­sfé­ru scén naráž­ka­mi na oso­by, kte­ré byly nej­spíš důle­ži­té ve své době, ale s pří­bě­hem nijak nesou­vi­sí. Občas je to vtip­né, ale buja­ré vese­lí jed­not­li­vé scé­ny neob­sa­hu­jí. Stejně tak je to s posta­va­mi pří­bě­hu. V pod­sta­tě se jed­ná o milost­ný troj­ú­hel­ník Bobby, Phil a dív­ka Vonnie. Ani jed­na z postav však není výrazná a jejich cho­vá­ní je bez vel­kých emo­cí. Prostě život ply­ne a všech­no nějak dopad­ne. Proto ani konec fil­mu není nijak pře­kva­pi­vý a při­ná­ší jen kon­sta­to­vá­ní dané situ­a­ce. Jedinou výjim­kou je setká­ní Bobbyho s pro­sti­tut­kou. Tady si autor fil­mu pohrál se slo­vy i pro­mě­nou situ­a­ce. Škoda, že tato scén­ka zůstá­vá ve fil­mu osa­mo­ce­ná, ale půso­bí svě­že a má vtip. Méně svě­že a vtip­ně však vyzní­va­jí scé­ny, kde drs­ný Ben řeší pro­blémy své rodi­ny.

Woody Allen doká­zal vždy pře­kva­pit herec­kým obsa­ze­ním a ani ten­to­krát nene­chal nic náho­dě. Do role váha­vé­ho Bobbyho obsa­dil Jesse Eisenberga, kte­rý jako by se sna­žil napo­do­bit své­ho reži­sé­ra, ale posta­vu si na sebe navlé­kl jako půj­če­ný kabát. Roli Vonnie hra­je Kristen Stewart, kte­rá půso­bí nejdří­ve civil­ně a na prv­ní pohled ničím nepři­po­mí­ná vypo­čí­ta­vou mrchu. Její změ­na v afek­to­va­nou panič­ku však není pře­kva­pi­vá a dopl­ňu­je se tak se svým man­že­lem. Mile mě pře­kva­pil Steve Carell v roli Phila Sterna. Má svou posta­vu pro­pra­co­va­nou do detai­lu a pře­chá­zí vol­ně od pře­hrá­vá­ní k stříz­li­vé­mu civi­lu. I on si však pone­chá­vá leh­ký nad­hled nad rolí a cit­li­vé scé­ny má pod kon­t­ro­lou.

Natáčet kaž­dým rokem nový film musí být hroz­ně nároč­né a nechá­pu, kam Woody Allen na své nápa­dy cho­dí. Film Café Society je pro­fe­si­o­nál­ně nato­če­ný s kva­lit­ní kame­rou Vittoria Storara a dobo­vou atmo­sfé­ru dokres­lu­je pocho­pi­tel­ně cit­li­vě vybra­né jaz­zo­vé sklad­by. Dekorace, inte­ri­é­ry, rekvi­zi­ty i kos­týmy spo­lu ladí, ale cel­ko­vý dojem z fil­mu je stříd­mý díky pří­bě­hu bez hlub­ší myš­len­ky a málo pro­pra­co­va­ným posta­vám. Je to ško­da, pro­to­že i tohle Woody Allen umí. Dokázal to napří­klad fil­mem Jasmíniny slzy s Cate Blanchettovou v hlav­ní roli, za kte­rou dosta­la Oscara.

Film Café Societé je nená­roč­nou podí­va­nou bez vel­kých ambi­cí a vel­kých výko­nů. Není moc upo­ví­da­ný a obtíž­ně navo­dí vese­lou nála­du. Duševnímu zdra­ví však výraz­ně neuško­dí ani nepo­mů­že.