Call of Cthulhu – další snaha o videoherní adaptaci Lovecraftových děl

foto: Cyanide Studio & Focus Entertainment

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Dílo H. P. Lovecrafta již dlou­há léta inspi­ru­je mno­hé video­her­ní vývo­já­ře. Můžeme vzpo­me­nout např. na Darkwood, sérii Sunless, nebo per­fekt­ní horo­ro­vou sérii Amnesia, kte­rá svým zpra­co­vá­ním inspi­ro­va­la mno­ho podob­ných titu­lů. Inspirovaná díla dopl­ňu­jí adap­ta­ce Lovecraftových děl, mezi něž se řadí napří­klad The Sinking City nebo před­mět této recen­ze pojme­no­va­ný rov­nou pod­le Lovecraftovy povíd­ky Call of Cthulhu.

Ukrajinské video­her­ní stu­dio Cyanide se v CoC sna­ží pono­řit do Lovecraftovského svě­ta, a ač se to může zdát jako veli­ké sous­to, v Cyanidu se toho nebá­li a šli do toho po hla­vě. Bohužel jim však v pře­ko­ná­ní pomy­sl­né bari­é­ry, kte­ré brá­ní vytvo­ře­ní kva­lit­ní HPL adap­ta­ce, zabrá­nil níz­ký roz­po­čet a pár špat­ných roz­hod­nu­tí ve vývo­ji hry. Call of Cthulhu je tak nemast­ným nesla­ným titu­lem – jde­me na recen­zi.

Detektiv, ost­rov a záhad­ný zlo­čin

Hra začí­ná vcel­ku nená­pad­ně. V botách sou­kro­mé­ho detek­ti­va (váleč­né­ho vete­rá­na a alko­ho­li­ka) Pierce se vydá­vá­te na ost­rov Darkwater vyšet­řit záhad­nou smrt rodi­ny Hawkinsových. Na ost­ro­vě pak začí­ná­te s výsle­chy míst­ních oby­va­tel a pří­běh poma­lu začne nabí­rat na obrát­kách. Pierce se tak postu­pem vyšet­řo­vá­ní sezna­mu­je se záhad­nou minu­los­tí ost­ro­va, tajem­ným kul­tem nebo děsi­vý­mi prak­ti­ka­mi míst­ní­ho sana­to­ria, až se nako­nec setká s děsi­vou sku­teč­nos­tí. Anebo je to celé úpl­ně jinak?

Hra si vcel­ku obstoj­ně hra­je s vní­má­ním rea­li­ty. V prů­bě­hu hry se sta­ne něko­lik udá­los­tí, u kte­rých zkrát­ka neví­te, jest­li se oprav­du sta­li, nebo jenom Pierce poma­lu pro­pa­dá šílen­ství – tady jako ber­lič­ka slou­ží jeho alko­ho­lis­mus a PTSP z vál­ky. Piercovo šílen­ství postu­pem pří­bě­hu stou­pá po setká­vá­ní s děsi­vý­mi a nevy­svět­li­tel­ný­mi věc­mi, a ač je tato prak­ti­ka hoj­ně v podob­ných titu­lech vyu­ží­vá­na, tady chy­bí jaká­ko­liv mož­nost manage­men­tu šílen­ství. Absenci má také jaký­ko­liv dopad Piercovo šílen­ství na gameplay či pří­běh. Co se týče hra­tel­nos­ti tak auto­ři sáze­li také na mož­nost roz­ho­do­vá­ní. Ve hře tak nechy­bí rpg prv­ky typu pře­roz­dě­lo­vá­ní skill­poin­tů (např. okul­tis­mus, vní­ma­vost nebo cha­risma) nebo roz­ho­do­vá­ní v rám­ci pří­bě­hu. Těmito roz­hod­nu­tí­mi sice jste schop­ni lehce alter­no­vat prů­běh hry, ale jako u vět­ši­ny her, kte­ré se tou­to mož­nos­tí chlu­bí, se jed­ná pou­ze o ilu­zi roz­hod­nu­tí­mi se mění v pod­sta­tě pou­ze konec.

Malý důraz na detek­tiv­ní vyšet­řo­vá­ní a horror hře ško­dí

Autoří hru pre­zen­tu­jí zejmé­na na výše zmí­ně­né mož­nos­ti vol­by, ale bohu­žel odliš­nos­ti mezi jed­not­li­vý­mi prů­cho­dy hry jsou tak malé, že vás to prav­dě­po­dob­ně od dal­ší­ho oto­če­ní hry odra­dí. Dle mého názo­ru se auto­ři měli více zamě­řit na detek­tiv­ní aspekt hry a horror, což jsou oblas­ti, kte­ré CoC vel­mi slu­ší, ale dostá­va­jí zou­fa­le málo pro­sto­ru. Naopak v Cyanide stu­dio se moh­li s čis­tým svě­do­mím vykaš­lat na jakou­ko­li akci a nahra­dit ji napří­klad pro­pra­co­va­ný­mi hádan­ka­mi. Akce v této hře půso­bí kře­čo­vi­tě a hrá­če pou­ze otra­vu­je, zatím­co kva­lit­ně zpra­co­va­né puzzle by do titu­lu hez­ky sed­lo.

Hra po vizu­ál­ní strán­ce není hezká a zejmé­na posta­vy vypa­da­jí oprav­du špat­ně – to není úpl­ně na ško­du, pro­to­že to CoC dodá­vá jis­tý oso­bi­tý cha­rak­ter. Béčkově pak půso­bí i hud­ba a dabing, ale všech­ny tyto aspek­ty lze s při­hléd­nu­tím na níz­ký roz­po­čet pocho­pit a při­jmout. Autorům hry se povět­ši­ně poved­lo i zasa­ze­ní a napří­klad pří­stav nebo síd­lo Hawkinsů vypa­dá krás­ně. Jinde se ale auto­ři nevy­hnu­li klišé, a tak vás čeká i ces­ta do neza­jí­ma­vých jes­ky­ní nebo sana­to­ria.

Hra Call of Cthulhu měla vel­ký poten­ci­ál a per­fekt­ní před­lo­ho­vý mate­ri­ál. Kdyby auto­ři cel­ko­vě hru zpo­ma­li­li (cel­kem 14 kapi­tol jsem s pro­zkou­má­ním vše­ho co šlo pro­šel sotva za 10 hodin) půso­bi­la by jako vel­mi kva­lit­ní adap­ta­ce. Bohužel však po per­fekt­ní úvod­ní čás­ti hra zby­teč­ně nabra­la na obrát­kách a ztra­ti­la veš­ke­ré kouz­lo a ke kon­ci hry už se to celé jen sna­ží­te pře­tr­pět.

Hodnoceni: 35 %