(zatím nehodnoceno)
Loading...Dílo H. P. Lovecrafta již dlouhá léta inspiruje mnohé videoherní vývojáře. Můžeme vzpomenout např. na Darkwood, sérii Sunless, nebo perfektní hororovou sérii Amnesia, která svým zpracováním inspirovala mnoho podobných titulů. Inspirovaná díla doplňují adaptace Lovecraftových děl, mezi něž se řadí například The Sinking City nebo předmět této recenze pojmenovaný rovnou podle Lovecraftovy povídky Call of Cthulhu.
Ukrajinské videoherní studio Cyanide se v CoC snaží ponořit do Lovecraftovského světa, a ač se to může zdát jako veliké sousto, v Cyanidu se toho nebáli a šli do toho po hlavě. Bohužel jim však v překonání pomyslné bariéry, které brání vytvoření kvalitní HPL adaptace, zabránil nízký rozpočet a pár špatných rozhodnutí ve vývoji hry. Call of Cthulhu je tak nemastným neslaným titulem – jdeme na recenzi.
Detektiv, ostrov a záhadný zločin
Hra začíná vcelku nenápadně. V botách soukromého detektiva (válečného veterána a alkoholika) Pierce se vydáváte na ostrov Darkwater vyšetřit záhadnou smrt rodiny Hawkinsových. Na ostrově pak začínáte s výslechy místních obyvatel a příběh pomalu začne nabírat na obrátkách. Pierce se tak postupem vyšetřování seznamuje se záhadnou minulostí ostrova, tajemným kultem nebo děsivými praktikami místního sanatoria, až se nakonec setká s děsivou skutečností. Anebo je to celé úplně jinak?
Hra si vcelku obstojně hraje s vnímáním reality. V průběhu hry se stane několik událostí, u kterých zkrátka nevíte, jestli se opravdu stali, nebo jenom Pierce pomalu propadá šílenství – tady jako berlička slouží jeho alkoholismus a PTSP z války. Piercovo šílenství postupem příběhu stoupá po setkávání s děsivými a nevysvětlitelnými věcmi, a ač je tato praktika hojně v podobných titulech využívána, tady chybí jakákoliv možnost managementu šílenství. Absenci má také jakýkoliv dopad Piercovo šílenství na gameplay či příběh. Co se týče hratelnosti tak autoři sázeli také na možnost rozhodování. Ve hře tak nechybí rpg prvky typu přerozdělování skillpointů (např. okultismus, vnímavost nebo charisma) nebo rozhodování v rámci příběhu. Těmito rozhodnutími sice jste schopni lehce alternovat průběh hry, ale jako u většiny her, které se touto možností chlubí, se jedná pouze o iluzi rozhodnutími se mění v podstatě pouze konec.
Malý důraz na detektivní vyšetřování a horror hře škodí
Autoří hru prezentují zejména na výše zmíněné možnosti volby, ale bohužel odlišnosti mezi jednotlivými průchody hry jsou tak malé, že vás to pravděpodobně od dalšího otočení hry odradí. Dle mého názoru se autoři měli více zaměřit na detektivní aspekt hry a horror, což jsou oblasti, které CoC velmi sluší, ale dostávají zoufale málo prostoru. Naopak v Cyanide studio se mohli s čistým svědomím vykašlat na jakoukoli akci a nahradit ji například propracovanými hádankami. Akce v této hře působí křečovitě a hráče pouze otravuje, zatímco kvalitně zpracované puzzle by do titulu hezky sedlo.
Hra po vizuální stránce není hezká a zejména postavy vypadají opravdu špatně – to není úplně na škodu, protože to CoC dodává jistý osobitý charakter. Béčkově pak působí i hudba a dabing, ale všechny tyto aspekty lze s přihlédnutím na nízký rozpočet pochopit a přijmout. Autorům hry se povětšině povedlo i zasazení a například přístav nebo sídlo Hawkinsů vypadá krásně. Jinde se ale autoři nevyhnuli klišé, a tak vás čeká i cesta do nezajímavých jeskyní nebo sanatoria.
Hra Call of Cthulhu měla velký potenciál a perfektní předlohový materiál. Kdyby autoři celkově hru zpomalili (celkem 14 kapitol jsem s prozkoumáním všeho co šlo prošel sotva za 10 hodin) působila by jako velmi kvalitní adaptace. Bohužel však po perfektní úvodní části hra zbytečně nabrala na obrátkách a ztratila veškeré kouzlo a ke konci hry už se to celé jen snažíte přetrpět.
Hodnoceni: 35 %
Nejnovější komentáře