Capote - životopis slavného homosexuála - spisovatele

Film začí­ná vel­mi jas­ně a inten­ziv­ně. Nález mrt­vo­ly, krát­ké před­sta­ve­ní Capotea jako úspěš­né­ho chvásta­vým způ­so­bem zábav­né­ho redak­to­ra a spi­so­va­te­le. Jeho zau­je­tí vraž­dou a roz­hod­nu­tí napsat o ní nej­pr­ve člá­nek poz­dě­ji dokon­ce celou kni­hu.

Truman Capote (Philip Seymour Hoffman) byl podi­vín div­né­ho zje­vu, skře­ho­ta­vé­ho hla­su a hlav­ně jed­ná­ní. Milující slá­vu a „svět­la reflek­to­rů“. Okolí nikdy úpl­ně přes­ně neví, co se v něm vlast­ně ode­hrá­vá. Jeho psy­cho­lo­gic­ká ana­lý­za by jis­tě vyda­la na něko­lik strá­nek. Nejsem však psy­cho­log, a tak na mě jeho způ­sob cho­vá­ní půso­bil oprav­du hod­ně nega­tiv­ně - jed­ním slo­vem bych ho ozna­či­la jako „sli­zoun“. Prvním před­po­kla­dem úspě­chu fil­mu byla samo­zřej­mě sku­teč­ná exis­ten­ce toho­to zvlášt­ní­ho člo­vě­ka, kte­ré­mu se při­zná­vá jakési otcov­ství „lite­ra­tu­ry fak­tu“. Druhým, důle­ži­těj­ším fak­tem je však způ­sob, jakým jej doká­zal Hoffman pře­svěd­či­vě zahrát.

Při psa­ní kni­hy, o níž od začát­ku „skrom­ně“ pro­hla­šu­je, že půjde o jedi­neč­né dílo a kte­rá se nako­nec oprav­du sta­ne best­selle­rem, mu pomá­há kama­rád­ka Nelle (Catherine Keener). Ta zná Capotea jako své boty a svým decent­ním jed­ná­ním tlu­mí jeho nega­tiv­ní půso­be­ní na oko­lí. Zároveň mu pomá­há se v pří­pa­du zori­en­to­vat a tak jejich vztah mís­ty při­po­mí­ná Sherlocka Holmese a jeho věr­né­ho dru­ha dok­to­ra Watsona.

Ačkoli je Capote sebestřed­ný sobec, tak je geni­ál­ní spi­so­va­tel a člo­věk, kte­rý je scho­pen zís­kat si důvě­ru rezig­no­va­né­ho člo­vě­ka odsou­ze­né­ho k smr­ti. Zejména s jed­ním z vra­hů, s Perrym Smithem (Clifton Collins Jr.), se poměr­ně spřá­te­lí, ba dokon­ce vzhle­dem ke své homose­xu­ál­ní ori­en­ta­ci si ho více než oblí­bí. Ze začát­ku se sna­ží vra­hům pomá­hat, ale postup­ně začí­ná být divák na pochy­bách, zda Smithe a jeho kum­pá­na Capote vlast­ně jen nevy­u­ží­vá pro sepsá­ní své život­ní kni­hy.

Tají Smithovi, že už má kni­hu téměř hoto­vou a pou­ze čeká, až mu Smith koneč­ně po všech těch letech poví, co se oné inkri­mi­no­va­né noci vlast­ně sta­lo (sku­teč­ný Capote strá­vil na kni­ze šest let). Na dru­hou stra­nu je vidět, že při psa­ní kni­hy trpí a po jejím stras­tipl­ném dokon­če­ní se ješ­tě dlou­ho vzpa­ma­to­vá­vá (závě­reč­né titul­ky dokon­ce tvr­dí, že již žád­nou jinou kni­hu nena­pí­še).

Po shléd­nu­tí fil­mu zůsta­la vět­ši­na divá­ků jen mlč­ky sedět. Bylo tomu jis­tě zejmé­na díky pova­ze závě­reč­né scé­ny, ale i samot­ným prů­bě­hem fil­mu a taky zřej­mě díky roz­po­ru­pl­ným dojmem z fil­mu. Alespoň mě napa­da­lo tře­ba tohle: Byl Capote zlo­či­nem tak tro­chu sadis­tic­kým způ­so­bem fas­ci­no­ván? Přitahoval ho a trýznil záro­veň. Stejně tak při psa­ní kni­hy záro­veň trpěl i si ji uží­val. Byl při­ta­ho­ván Smithem nebo jen pros­tě tou­žil po slá­vě? Co ho vlast­ně víc trá­pi­lo – nena­pl­ně­ná lás­ka nebo nemož­nost kni­hu dokon­čit a uká­zat svě­tu své vele­dí­lo? ...

---

Foto: Sony Pictures Classic

---

---