Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film začíná velmi jasně a intenzivně. Nález mrtvoly, krátké představení Capotea jako úspěšného chvástavým způsobem zábavného redaktora a spisovatele. Jeho zaujetí vraždou a rozhodnutí napsat o ní nejprve článek později dokonce celou knihu.
Truman Capote (Philip Seymour Hoffman) byl podivín divného zjevu, skřehotavého hlasu a hlavně jednání. Milující slávu a „světla reflektorů“. Okolí nikdy úplně přesně neví, co se v něm vlastně odehrává. Jeho psychologická analýza by jistě vydala na několik stránek. Nejsem však psycholog, a tak na mě jeho způsob chování působil opravdu hodně negativně - jedním slovem bych ho označila jako „slizoun“. Prvním předpokladem úspěchu filmu byla samozřejmě skutečná existence tohoto zvláštního člověka, kterému se přiznává jakési otcovství „literatury faktu“. Druhým, důležitějším faktem je však způsob, jakým jej dokázal Hoffman přesvědčivě zahrát.
Při psaní knihy, o níž od začátku „skromně“ prohlašuje, že půjde o jedinečné dílo a která se nakonec opravdu stane bestsellerem, mu pomáhá kamarádka Nelle (Catherine Keener). Ta zná Capotea jako své boty a svým decentním jednáním tlumí jeho negativní působení na okolí. Zároveň mu pomáhá se v případu zorientovat a tak jejich vztah místy připomíná Sherlocka Holmese a jeho věrného druha doktora Watsona.
Ačkoli je Capote sebestředný sobec, tak je geniální spisovatel a člověk, který je schopen získat si důvěru rezignovaného člověka odsouzeného k smrti. Zejména s jedním z vrahů, s Perrym Smithem (Clifton Collins Jr.), se poměrně spřátelí, ba dokonce vzhledem ke své homosexuální orientaci si ho více než oblíbí. Ze začátku se snaží vrahům pomáhat, ale postupně začíná být divák na pochybách, zda Smithe a jeho kumpána Capote vlastně jen nevyužívá pro sepsání své životní knihy.
Tají Smithovi, že už má knihu téměř hotovou a pouze čeká, až mu Smith konečně po všech těch letech poví, co se oné inkriminované noci vlastně stalo (skutečný Capote strávil na knize šest let). Na druhou stranu je vidět, že při psaní knihy trpí a po jejím strastiplném dokončení se ještě dlouho vzpamatovává (závěrečné titulky dokonce tvrdí, že již žádnou jinou knihu nenapíše).
Po shlédnutí filmu zůstala většina diváků jen mlčky sedět. Bylo tomu jistě zejména díky povaze závěrečné scény, ale i samotným průběhem filmu a taky zřejmě díky rozporuplným dojmem z filmu. Alespoň mě napadalo třeba tohle: Byl Capote zločinem tak trochu sadistickým způsobem fascinován? Přitahoval ho a trýznil zároveň. Stejně tak při psaní knihy zároveň trpěl i si ji užíval. Byl přitahován Smithem nebo jen prostě toužil po slávě? Co ho vlastně víc trápilo – nenaplněná láska nebo nemožnost knihu dokončit a ukázat světu své veledílo? ...
Foto: Sony Pictures Classic
(4,91 z 5)