Zajímáte se o posmrtný život? Láká vás tajemno a to, jak to s námi bude, až odejdeme na věčnost?
Autorka Concetta Bertoldiová tohle vše a ještě mnohem více odtajní ve své knize, jaké to je v nebi?, kterou vydalo nakladatelství Noxi.
Kniha je napsaná formou otázek na které Concetta otevřeně odpovídá a odhalí i poměrnou část, ze svého soukromí. Zdědila po svém dědečkovi neobyčejný dar a stalo se z ní medium. Ona sama nemá ráda, když se používá termín dar, spíše to vnímá, jak schopnost mluvit se záhrobím. Jednou si uvědomila, že až příliš lidí má na ní spousty otázek a tak se rozhodla, že o tom napíše. Ve své knize vypráví někdy až dojemné příběhy lidí, kteří chodili na její seance. Také zde popisuje, jak pro ni bylo velmi těžké přijmout tuto schopnost, když byla ještě malá a hlavně vše pochopit. Naštěstí měla velmi hodné rodiče, kteří jí byli velkou oporou. Stále častěji mluvila s dušemi ze záhrobí a to ji dost ovlivňovalo dospívání. Až když ji její otec poradil, aby duším řekla, ať odejdou, na čtyři roky se ztratily z jejího života. Když se pak vdala, celé roky svou schopnost před svým manželem tajila, protože měla strach, že by nebyla pochopena. Až po té, co její manželství procházelo krizí, se přiznala, že je médium. Její manžel John se s tím dlouhá léta vyrovnával. Jednou ztratil své klíče a týdny je nemohl najít. Concetta poprosila záhrobí, aby ji ukázalo, kde klíče leží. Když se tam pak spolu vydali, opravdu tam klíče leželi. Tehdy si uvědomil, že jeho žena má opravdu neobyčejný dar, ale nikdy s tím nepřestal bojovat. Její komunikace se záhrobím se pro ni stala hlavní součástí každodenního života.
Mně knížka docela zaujala, byla čtivá a opravdu se člověk dověděl spousty nových zajímavých věcí. Zvláštní humor autorky mě nejednou v dobrém slova smyslu, pobavil. Někdy jsem při čtení měla po celém těle husí kůži. Dojemné příběhy z jejích seancí čtenáře přinutí o svém životě hodně přemýšlet a to si myslím, že je hlavní podstata této knihy. Když jsem četla odpověď na otázku, jestli i vrahové se dostanou do záhrobí, byla jsem velmi zvědavá, jak na tuto otázku autorka odpoví. Nebyla jsem ale překvapená její odpovědí, protože podle ní je záhrobí ráj. Takže ti, kteří někomu ublíží, vlastně nemohou přijít do ráje. Další věc, která mě hodně zaujala, byla ta, jak vnímá záhrobí sebevraha, narozené mrtvé dítě, nebo vašeho domácího mazlíčka. A vnímají je jak jinak než dobrosrdečně. Líbila se mi ta představa, jak se tam všichni mají rádi, jak tam neexistuje nic, než jen láska.
Občas jsem ale měla pocit, že čtu nějakou pohádku, protože v reálném životě tohle přece nemůže existovat, aspoň já tomu úplně nevěřím. Například, když autorka vypráví o tom, jak s ní záhrobí laškovalo (pobavil mě ten termín „laškovalo“), že ji otevíralo kohoutky s vodou, nebo když zhasla, tak rozsvěcovalo znovu světla, mě přišlo hodně absurdní. Nad tímhle jsem se pozastavila a dokonce jsem měla chuť knížku na nějaký čas odložit. Další věc, která mě zarazila, byla ta, když se jí lidé ptali na to, jestli nás duše pozorují. Odpověď zněla ano. Jsou prý stále v naší blízkosti a vidí vše, co děláme. Když jsem si to přečetla, neměla jsem z toho dobrý pocit. Nedokážu přesně říct, jestli je to, co autorka popisuje pravdivé, nebo jestli to je jen výplod její bujné fantazie, protože je to jen těžko uvěřitelné.
Každopádně je dnes uznávaným senzibilem a její práce s dušemi pomohla spousty lidem. Čtenáři, kteří věří v posmrtný život, v reinkarnaci a na duše, které nás obklopují, se kniha bude určitě líbit a rádi se k ní budou vracet.
Počet stran: 272
Rozměr: 125x200
ISBN: 978-80-8111-262-1
Knihu si můžete koupit v nakladatelství NOXI.
Nejnovější komentáře