Da Vinciho Démoni aneb Freska odvahy, umu a inovace vzdor době

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Nejvznešenější rozko­ší je radost z poro­zu­mě­ní.“
Leonardo da Vinci

Recenze seri­á­lu je vlast­ně jeden vel­ký para­dox.

Pokud chce­te napsat něco co nej­rych­le­ji, spo­ko­jí­te se s pilo­tem a svý­mi dojmy. Tím pádem jste nej­rych­lej­ší, ale záro­veň nejmé­ně přes­ní, pro­to­že se nic ješ­tě pořád­ně neroz­je­lo. Čím poz­děj­ší recen­ze, tím přes­něj­ší, ale také méně aktu­ál­ní. Mnoho lidí už mezi­tím na seri­ál nara­zi­lo a udě­la­lo si obrá­zek vlast­ní. Díky tomu mají tako­vé tex­ty smy­sl vlast­ně jen pro divá­ky, kte­ří o seri­á­lu teh­dy sly­ší prv­ně.

Je to jako s his­to­rií – kaž­dá epo­cha dává plný smy­sl až po jejím uply­nu­tí, ale to už na ní nelze nic změ­nit.

A s his­to­rií se setká­vá­me i tady, u Leonarda da Vinci.

Da Vinciho démo­ni nás zavá­dí do Florencie. Florencie plné umě­ní, krá­sy a magic­ké atmo­sfé­ry. Je to ale také svět mocen­ských spo­rů jak mezi šlech­tic­ký­mi rody, tak stá­le vel­mi moc­nou církví, kte­rá roz­hod­ně nechce pus­tit ani chlup, přes­to­že se blí­ží doba změn a novi­nek.

Jedním z hyba­te­lů této doby je a bude prá­vě mla­dý vyná­lez­ce, malíř, sta­vi­tel a inže­nýr Leonardo da Vinci. Jeho otec jím pohr­dá pro jeho excen­t­rič­nost, jeho přá­te­lé ho pro ni nao­pak milu­jí. Vládcům je také svým způ­so­bem trnem v oku, ale tu více, tu méně potře­bu­jí jeho inven­ci, před­sta­vi­vost a nazí­rá­ní svě­ta, kte­ré je krom jiné­ho zdro­jem úžas­ných váleč­ných stro­jů a dal­ších podiv­nos­tí.

A do toho začí­ná Leonardo inspi­ro­ván vize­mi pát­rat po vlast­ní minu­los­ti a po svaz­ku, kte­ré­ho se cír­kev nechce vzdát. Ale cír­kev není jedi­ná, kdo nechce při­jít ani o kou­sek moci, vli­vu a majet­ku. Přichází ovšem doba, kdy sta­ré pořád­ky pad­nou a nové nastanou…jen mno­hem poma­le­ji. Ty změ­ny jsou pozvol­né, ale zasta­vit ani vyhnout se jim nelze, ať dělá člo­věk nebo tra­dič­ní insti­tu­ce coko­li. U démo­nů fun­gu­je to, co selhá­vá tře­ba u Penny Dreadful. Veškeré nástro­je atmo­sfé­ry, sexu, vizu­a­li­za­ce Lenardových myš­le­nek (vykres­lo­vá­ní struk­tu­ry zám­ku kolem nale­ze­né­ho klí­če nebo gene­ro­vá­ní cho­deb Drakulova hra­du) nebo tře­ba bullet time letu ptá­ků jsou prá­vě jen nástro­je. Jsou nosi­te­li děje, kte­ré­ho je v démo­nech požeh­na­ně.

Nehledejte zde his­to­ric­ké a dějin­né přes­nos­ti. Hrajte si spo­leč­ně s ním a sle­duj­te sou­boj mys­lí, sou­boj moci s inte­lek­tem a sou­boj tra­di­ce s inven­cí a pokro­kem.

Da Vinci v podá­ní Toma Rileyho je odhod­lán odha­lit jak dáv­ná mysté­ria, tak pohnout kolem dějin kupře­du. Ostatně zasáh­nout do his­to­rie skr­ze něho chtě­jí i všich­ni kolem něj. A všich­ni spo­lé­ha­jí, že bude jen nástro­jem, kte­rý se bude řídit jejich vlast­ní­mi zájmy.

Ale Leonardo není poskok. Je to rebel. Je to vizi­o­nář. Je to génius. A jeho mysl si svou ces­tu vždyc­ky najde.

Základ: pří­běh slav­né­ho vyná­lez­ce, uměl­ce a vizi­o­ná­ře

Navíc:

• mys­te­ri­oz­no
• mno­ho záple­tek
• cha­rak­te­ry
• natu­ra­lis­tic­ké podá­ní