„Dcery okupace “ od autorky Shelly Sandersové jsou všemi emocemi nabitý román inspirovaný skutečnými událostmi v Lotyšsku 20. století , a to mapující převážně válečné běsnění a hrůzy lotyšského holocaustu páchaných na nevinných obětech.
Samotná kniha je rozdělena do dvou samostatných dějových linií, které se s pravidelností střídají prostřednictvím jednotlivých kapitol. První děj je zasazen do období kolem roku 1941 až 1944 na území nynějšího Lotyšska v městě Riga, jež je vyprávěn prostřednictvím babičky Miriam, a druhý děj se odehrává v současnosti v roce 1975 až 1976 v Chicagu a následně i v Lotyšsku, kde hlavní hrdinkou příběhu je Sarah, vnučka Miriam, jež hodlá rozlousknout tajemství týkající se její vlastní rodiny.
Oba příběhy, ač jsou smyšleny, vycházejí ze skutečných událostí, a dohromady je spojuje osud dvou žen, každá z jiné generace rodiny. Dva různé osudy, dva silné příběhy, jež své čtenáře doslova chytnou a nepustí.
V prvním příběhu se začíná odehrávat v Lotyšsku po roce 1940, kdy hlavní hrdinka Miriam Talanová prožije hrůzostrašné zážitky z porodu svého syna, neboť ten se odehrál v den, kdy Sověti vtrhli do Lotyška a násilně obsadili Rigu. Drsné události však tímto dnem nekončí, ale právě naopak začínají a postupně se vyostřují.
Miriam a celá její židovská rodina musí snášet obrovské bezpráví páchané na židovském obyvatelstvu, a to nejprve ze strany Sovětů, a později od bezcitných nacistů, jež židovské obyvatelstvo postupně začínají systematicky vyhlazovat.
V okamžiku, kdy Miriam přichází o své nejbližší, musí učinit nejtěžší rozhodnutí ve svém životě, a to vzdát se svých vlastních dětí, aby jim tak umožnila větší šanci na život. Dceru s malým synem svěřuje své křesťanské hospodyni s žádostí, aby u sebe její děti ukryla a poskytla jim novou „nežidovskou“ totožnost. V skrytu duše Miriam věří a doufá, že až těžké časy pominou, se pro své vlastní děti opět vrátí. Realita však nakonec byla úplně jiná..... ale to již předbíhám....
Druhý příběh zosobňuje čtyřiadvacetiletá Sarah Byrneová, s kterou se hned v úvodu potkáváme na pohřbu její vlastní matky, jehož se účastní i babička Miriam, s kterou nikdy moc neudržovaly blízké vztahy. A právě tady na tomto místě babička otvírá pomyslnou Pandořinu skříňku vzdálené, a o to bolestivější minulosti, která měla být s matkou Sarah rovněž pohřbena. Ovšem v Sarah to vyvolává velkou touhu poodhalit roušku tohoto tajemství a dozvědět se něco o minulosti svévlastní rodiny.
Matčina předčasná smrt jí otevřela oči a ukázala jí znepokojivou nejasnost budoucnosti, drsné poznání, že život je křehký, i když se lidé zdají být nezlomní.
Pochopila, že chce znát pravdu. Že pravdu potřebuje, i kdyby byla strašná. Neznámo ji začínalo hlodat jako svědění, na některé se nedá dosáhnout a poškrábat se...
Sarah se tak vydává na nebezpečnou cestu do Lotyšska a zahajuje tak pátrání po svém kdysi ztraceném strýci. Bohužel čím blíž je k samotné pravdě, tím více si uvědomuje, že její snažení může mít katastrofální následky nejen pro ní samotnou, ale hlavně pro jejího strýce a jeho nebližší rodinu.
Dcery okupace nejsou vůbec jednoduchým čtením, neboť jsou tu dost věrohodně popsány a zobrazeny všechna válečná zvěrstva páchaná na židovských rodinách. Při čtení těchto drobných střípků jednotlivých událostí doslova mrazí a těžko se o nich čte, aniž by člověk uvnitř sebe sama nepocítil smutek, lítost, ale i vztek a hroznou beznaděj.
Autorce se velmi věrohodně podařilo popsat nejen drsný život v holocaustu na území tehdejší Litvy, ale i vyhlazovací akci v Rumbulském lese, z které nejen mrazí, ale vhání i slzy do očí.
Knihu „Dcery okupace“ by si měl doslova přečíst každý, neboť díky ní si člověk začne vážit svého života, uvědomí, na čem skutečně v životě záleží, že je to milující rodina, láska, přátelství, nezištná pomoc, důvěra, pochopení, a že jsou to ony klenoty, jež bychom si měli nejvíce vážit a chovat ve svém srdci.
Celá kniha je proložena velmi silnými myšlenkami, které stojí dál k zamyšlení. Za zmínku stojí např.: „V zájmu našich dětí se musíme soustředit na to, co nám zůstalo, ne na tom, co jsme ztratili.“ či „Minulost nezměníš. Jediné, co můžeš, je udělat si budoucnost takovou, jakou ji chceš mít.“ nebo „Nemůžeš vždycky ovlivnit, co se stane. Záleží na tom, jak na to zareaguješ.“
Velmi emotivní kniha s velmi silným příběhem, který se čtenáři dostane pod kůži a dlouho v něm bude rezonovat....
DCERY OKUPACE
Napsala: Shelly Sandersová
Překlad: Ina Leckie
Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o.
V Brně roku 2025
První vydání
Počet stran: 336 stran
ISBN: 978-80-7689-684-0
