(zatím nehodnoceno)
Loading...Číst cizí deník, to se nedělá! Jenže v případě knižního vydání je to naopak žádoucí. A když se jedná o deník farářky, pak to může být zajímavé počteníčko! Budou tak nějaké pikantní intimnosti ze života církevních hodnostářů nebo budou odhalena tajemství kostela či některého z hříšníků? Nic z toho v „Deníku Farářky“ od Martiny Viktorie Kopecké nelze najít. Její život je sice zajímavý, plný setkání s lidmi, osobních úvah i postřehů, ale vodící linka knihy je spojena s církevním rokem. Autorka vypráví o zážitcích z cestování, účasti na různých církevních akcích, ale také popisuje běžné činnosti, zamýšlí se nad problémy a situacemi, které přináší život a její profese. Jako mnoho jiných deníků je text osobní a vyjadřuje vztah základním křesťanským hodnotám a víře v Boha. Deník v některých částech připomíná deníky cestovatelů a poutníků, když popisují své pocity a postřehy, ale autorka se nevěnuje popisování pamětihodností ani místních rarit cíleně. Sděluje především své pocity ze setkání s lidmi např. osobnost papeže nebo účastníci teologických semináře a konferencí pořádaných v tuzemsku i v zahraničí. Autorka jako žena činorodá nemá vyšlapanou jen jednu cestičku mezi bydlištěm a kostelem. Přijímá pozvání na různé akce a nebojí se nových příležitostí. Dokáže být spokojená v různých typech společenství lidí i v soukromí.
Víru a vztah k Bohu připomíná ve svém textu velice často. Jako farářka umí dobře formulovat a v textu nenásilně přechází od situací z běžného života k duchovnímu podobenství. S citem a bez zbytečného balastu osvětluje církevní svátky, období nebo život světců. Píše také o církevních obřadech, jako je křest nebo svatební obřad, a přibližuje jejich důležitost pro osoby věřící v historii i v současné době. Kromě toho kniha obsahuje i několik rozhovorů a článků, které se týkají její cesty ke kněžskému povolání a současné kněžské praxi. Na otázky novinářů odpovídá přímo a poměrně stručně. Zcela jiný slovník používá v kázání, kde se objevují podobenství, citace i komplikovanější přechody od jedné myšlenky ke druhé.
Oceňuji na autorce schopnost sebereflexe. Otevřeně na jednom místě přiznává: “Poslední dobou si připadám hanebně nevyužitá a v mém diáři se kupí jednotky volných minut“. Tady volné minuty dává do spojitosti s čímsi nedostatečným a špatným. O několik stránek dále však sama přiznává: “Každý jsme čas od času v kleci kola, které se nezastavuje, roztáčí se každým svým pohybem. Čekáme, až nás někdo přijde osvobodit. Ale ty klíče od klece máme mezitím v kapse“. Martina přiznává nejen své radostné pocity, ale také své pochybnosti, slabosti i potřebu porozumět nejen okolnímu světu, ale také sama sobě. Víra v Boha a služba církvi jí neubírá lidskost ani ženskost, ale může jí pomáhat hledat světlé a radostné okamžiky v běžném životě. Rozhodně nepatří mezi škarohlídy nebo kritické „rejpaly“ a proto text působí především pohodově. I negativní zkušenosti dokáže bez velkých emocí zpracovat a nezabředává do problémů.
Autorka nám v deníku odhaluje několik tváří. Jednak je to tvář aktivní mladé ženy, která je hodně zvídavá a je ráda ve společnosti lidí. Tehdy se vyjadřuje autorka běžnou řečí, volí i expresivní výrazy. Druhá, profesní tvář, je silně ovlivněna pastorační činností v současné společnosti a ukázky kázání obsahují složitější formulaci myšlenek a využívání církevních textů. Objevuje se tu i třetí tvář, mediální, která vede rozhovory s redaktory novin i rozhlasu. Nechybí ani televizní pořady a reklamní fotografie.
A tím se dostávám ke spolutvůrcům knihy. Především se mi líbí grafická úprava i dvojportrét uvedený na obálce knihy od Moniky Pavlovičové. Využívá krátké psané texty nebo drobné kresby často doplňující fotografie. Líbí se mi fotografie z cest i z osobních setkání, které často fotila autorka textu. Nejsou sice všechny na dokonalé technické úrovni, ale jsou autentické a dobře doplňují text. Naopak reklamní fotky s hrnečkem nebo s rouškou, by se hodily víc k jinému obsahu knihy.
Kniha mě zaujala nejen svým obsahem, ale i celkovou úpravou. Více se mi líbí deníkové texty, i když neobsahují hluboké myšlenky. Osvětlení svátků, osudů světců nebo některých církevních obřadů jsem očekávala a k práci farářky patří. Také ukázky kázání chápu jako důležité pro dokreslení osobnosti autorky, ale osobně bych vybrala jen jednu ukázku, a to ze 17. listopadu.
Autorka, v současnosti známá mediální osobnosti, zvolila zajímavou knižní formu zprostředkování svých zkušeností i myšlenek. Kromě knihy doporučuji také navštívit internetové stránky stejného názvu.
Hodnotím: 65 %
Nejnovější komentáře