Dívka v zeleném svetru

342696757 9923464524346071 3127114141533607755 n

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Miluji pří­běhy napsa­né pod­le sku­teč­ných udá­los­tí, kte­ré jsou navíc napsá­ny na poza­dí dru­hé svě­to­vé vál­ky, a pro­to není divu, že se v mé knihov­ně zabyd­le­la kni­ha s názvem, Dívka v zele­ném sve­t­ru, od auto­rů Krystyny Chiger a Daniela Paisnera, jež vydal  DOBROVSKÝ s.r.o.

S tou­to kni­hou vás bude doslo­va mra­zit v zádech a s kaž­dou dal­ší strán­kou se bude­te stra­cho­vat o živo­ty hlav­ních hrdi­nů v boji o pře­ži­tí na nej­tem­něj­ším mís­tě, a to v pod­zem­ním měst­ském kana­li­zač­ním sys­té­mu.

Tento auten­tic­ký pří­běh, pro­střed­nic­tvím svých vlast­ních vzpo­mí­nek, vyprá­ví posled­ní pře­ži­vší člen­ka odváž­né sku­pin­ky Lvovských Židů Krystyna Chiger, V době, kdy se vše ode­hrá­vá, byla ješ­tě malé dítě, ale i tak si dodnes pama­tu­je všech­ny hrů­zy, kte­ré během dru­hé svě­to­vé vál­ky dolé­ha­ly nejen do její křeh­ké dět­ské duše, ale také se nadob­ro vry­ly do její pamě­ti.

Je to pří­běh plný hrůz, o vel­kém odhod­lá­ní a sna­ze pře­žít v době holo­caus­tu i za cenu popře­ní vlast­ní lid­skosti a iden­ti­ty. Jak jis­tě správ­ně tuší­te, onou dív­kou v zele­ném sve­t­ru je prá­vě Krystyna, jež do této kni­hy vtěs­na­la celých čtr­náct ukrut­ných měsí­ců, jež muse­la se svou rodi­nou pro­žít v pách­nou­cích sto­kách Lvovského pod­ze­mí, kde vládly hej­na krys, zima, vlh­kost, špí­na, zápach, tma a stís­ně­nost.... se špat­ný­mi hygi­e­nic­ký­mi pod­mín­ka­mi a malý­mi pří­dě­ly jídel.

„Paměť, to je zvlášt­ní věc. Lest, již stro­jí­me sami na sebe, abychom zůsta­li pro­po­je­ní s tím kdo jsme byli, s vlast­ní­mi myš­len­ka­mi, s vlast­ní­mi živo­ty. Je roz­tříš­tě­ná, tak jako sen, jenž se vra­cí ve stříp­cích a útrž­cích. Paměť je odpo­věď zapo­mně­ní.“

Autorka si je plně vědo­ma, že je už jen pou­ze na ní, aby vypo­vě­dě­la, co se teh­dy při­ho­di­lo, neboť je posled­ní, kte­rá toto peklo pře­ži­la. Pokud by to totiž neřek­la ona, kdo jiný? Pokud si to nebu­de pama­to­vat ona, kdo tedy?

Kryša vyprá­ví v kni­ze nejen o obdo­bí před vál­kou, během ní, ale doví­dá­me se i o tom, jaké osu­dy měli jed­not­li­ví hrdi­no­vé i po ukon­če­ní vál­ky. Před vál­kou bylo všech­no krás­né, poklid­né a bez­sta­rost­né, a s pří­cho­dem nacis­tů se toto vše pro­mě­ni­lo v zou­fal­ství a pro­pa­da­lo se do tem­no­ty.

Je až s podi­vem, jak malá hol­čič­ka, jež neu­stá­le stře­ži­la své­ho mlad­ší­ho bra­t­ra, doká­za­la už ten­krát vní­mat všech­no, co se kolem dělo, tu atmo­sfé­ru doby, vnitř­ní poci­ty, ale i strach a bez­na­děj, jež oklo­po­va­la nejen jí, ale i její nej­bliž­ší. Je smut­né, že i tak malé děti byly svěd­ky kru­té­ho nási­lí a vyvraž­ďo­vá­ní.

Naštěstí Kryša žila svůj vnitř­ní život s vlast­ní­mi myš­len­ka­mi, nadě­je­mi a stra­chy, o něž se nehod­la­la s nikým dělit, až nyní se svý­mi čte­ná­ři. Mluví krás­ně o svém tatín­ko­vi, o jeho vel­ké odva­ze a jeho nej­dů­le­ži­těj­ším poslá­ním, a to chrá­nit svo­ji rodi­nu před vše­mi.

I se samot­ný­mi Němci, jakož­to vyko­na­va­te­li němec­ké moci, se doká­zal vždy domlu­vit, jen aby zachrá­nil svo­je děti a ženu. Navíc se zde uka­zu­je, že Němci byli také jen lidé, jež ve sku­pi­ně jed­na­li bru­tál­ně a bez­cit­ně, ale jed­not­li­vě doká­za­li být zví­da­ví, účast­ní a lid­ští.

A když v roce 1943 mělo dojít k posled­ní­mu tahu na Židy v odklo­ně­né čás­ti měs­ta Lvova, roz­hod­la se sku­pi­na židov­ských mužů hle­dat posled­ní zou­fa­lé řeše­ní, a to úto­čiš­tě v měst­ském kana­li­zač­ním sys­té­mu. Zde je nechtě­ně obje­vil Leopold Socha, údrž­bář měst­ské­ho kana­li­zač­ní­ho sys­té­mu, kte­rý se nako­nec svo­lil posta­rat se o ně v pod­zem­ních tune­lech a rou­rách.

Pomohl jim vždy najít nový úkryt, nosil jim jíd­lo a všech­ny potřeb­né věci. Otec ho oslo­vo­val Poldek, napra­ve­ný zlo­dě­jí­ček, a pře­svěd­če­ný kato­lík, jenž věřil, že mu pomoc v ukrý­vá­ní Židů před Němci při­ne­se vykou­pe­ní. Byl to las­ka­vý a vel­ko­rysý člo­věk. Jejich spá­su pova­žo­val za svou vlast­ní, pří­le­ži­tost ke své­mu vykou­pe­ní.

Při čte­ní kni­hy mě hod­ně mra­zi­lo v zádech, co všech­no si muse­li v pod­ze­mí vytr­pět, s jaký­mi nepří­jem­nost­mi a zdra­vot­ní­mi pro­blémy si pro­šli, a abych řek­la prav­du je doslo­va zázrak, že tam všich­ni doká­za­li vydr­žet pohro­ma­dě a pře­čkat tam ty nej­hor­ší časy.

Tato kni­ha není jen vzpo­mín­kou na utr­pě­ní Židů, ale i na ty, kte­ří se jim sna­ži­li pomo­ci, jako napří­klad obě­ta­vá pomoc Leopolda Sochy coby neče­ka­né­ho záchran­ce této podiv­né sku­pin­ky. Obdivovala jsem hlav­ně její­ho tatín­ka, jež byl nato­lik důmy­sl­ný, že si doká­zal pora­dit s kaž­dou situ­a­cí a ze vše­ho vybrus­lit tak, aby všech­ny zachrá­nil.

Navíc jsme svěd­ky rodí­cí­ho se vel­ké­ho přá­tel­ství mezi Leopoldem Sochou a tatín­kem Kryšky, díky němuž síli­la i vůle pře­žít i v těch­to nehos­tin­ných pod­mín­kách.

DÍVKA V ZELENÉM SVETRU

Autoři: Krystyna Chiger a Daniel Paisner

Přeložil: Petr Kotouš

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Kontrast v roce 2021

Počet stran: 279

ISBN: 978-80-7642-932-1