Londýnská parta Django Django vydala letos svoji čtvrtou desku. Z původně art rockových vod zabrousila do příjemné psychedeliky a kombinace rocku a elektronické hudby. Jako host se zde také objevuje v podobě vokálů Charlotte Gainsbourg. To je hned několik důvodů si album pustit do svých uší!
Přiznám se, že skupinu jsem před tímto albem neznal. Co mě ale hodně zaujalo, byly silné a chytlavé melodie, kterými se zde rozhodně nešetří. Tahle čtyřka z Londýna si ani moc nedělá hlavu jakým stylem a také dobou je určitá skladba ovlivněna. Najdete tu tak „něco jako z osmdesátek“, „něco z konce devadesátek a přelomu milénia“ a pak taky „něco současného“ (pokud tak vůbec lze hudbu pojmenovávat). Je to hodně zábavné, překvapivé a hravé. I z tohoto „mišmaše“ trochu vybočuje skladba „Got Me Worried“, která si zřetelně notuje s brazilskou bossa novou. U skladby „The World Will Turn“ budete mít možná podobně jako já dojem, že jste se časem propadli do hudební kuchyně Johna Lennona během nahrávání bílého alba.
Ono však ani tak nejde o to, co vše dané skladby připomínají, jako zejména o to, že vzájemně dobře fungují, jsou chytlavé a jako celek se album velmi dobře poslouchá. Mně osobně se nejlépe poslouchala skladba „Hold Fast“, u ní tedy skutečně nevím, co by mi připomínala, tak možná proto :-), nicméně ten „instrumentální“ více než minutu a půl trvající úvod má grády.
The rising
Rising in the distance
Feel no resistance
...
Foto: Mike Higgott | Wikimedia Commons | CC BY-SA 2.0
