Dogville / Dogville (2003)

Někdo jej nemá rád kvů­li své­mu sty­lu, kte­rý je kýčo­vi­tý. Někdo jej milu­je pro jeho styl, kte­rý má ke kýčo­vi­tos­ti dlou­hou ces­tu, jako nezná­mé pla­ne­ty ve vesmí­ru k Zemi. Dánský fil­mo­vý reži­sér Lars von Trier. Po úspěš­ném dra­ma­tic­kém muzi­ká­lu Tanci v tem­no­tách se vší silou sou­stře­dil na osa­mě­lé měs­teč­ko Dogville. Atmosféra zasa­ze­na do 30. let minu­lé­ho sto­le­tí s Nicole Kidman, v roli okouz­lu­jí­cí ženy, ztvár­ňu­jí­cí křeh­kost, půvab i závaž­ně tvr­dé roz­hod­nu­tí.

Režie: Lars von Trier

Hrají: Nicole Kidman, Paul Bettany

Žánr: Drama / Mysteriózní / Krimi / Thriller

Země: Dánsko / Švédsko / Francie

Délka: 140 minut (Director’s cut: 177 minut)

Už při prv­ních minu­tách sním­ku zjiš­ťu­je­te, že se nebu­de jed­nat o film s mno­ha rekvi­zi­ta­mi, mno­ha her­ci nebo krás­nou pří­ro­dou. I přes to vás může oslo­vit svou vizu­ál­ní strán­kou. Kulisy, jako dve­ře, zdi a spous­ta dal­ších, včet­ně ště­ka­jí­cí­ho psa jsou nevi­di­tel­né. Do čer­ně zbar­ve­né­ho měs­teč­ka s názvem Dogville při­chá­zí mla­dá, krás­ná Grace. Pronásledují ji mafi­á­ni a potře­bu­je od oby­va­tel­stva ochrá­nit. Zde se uká­že pra­vá strán­ka lidí, kte­ří jsou snad­no ovliv­ni­tel­ní a umí se pře­tva­řo­vat 23 hodin ze dne. Grace taj­né dou­fá, že se jí dosta­ne od obča­nů pomo­ci.

Lidé v měs­teč­ku váha­jí a hla­su­jí, zatím­co zou­fa­lá Grace tuší, co má oče­ká­vat. Ovšem měs­teč­ko nako­nec svo­lí a dává půvab­né ženě dva týd­ny na to, aby jim uká­za­la, zda je i ona hod­na v něm pobý­vat. Ale nic není zadar­mo. Každý den musí všem z obý­va­jí­cích poskyt­nout něja­kou prá­ci, čímž dojde k vel­ké­mu psy­chic­ké­mu vytí­že­ní i úto­ku na Grace. Výjimkou nejsou ani malé děti, kte­ré na ni tak­též čas­to úto­čí. Nikdo to nepo­va­žu­je za váž­nou věc a jsou dále bez­o­hled­ní. Oni sami ví, že Grace nemů­že zvlád­nout prá­ci za 10 lidí. Obyvatelé Dogville se sna­ží vše­mi mož­ný­mi způ­so­by obchá­zet své názo­ry. Ani samot­ný divák neví, co od nich v daný moment oče­ká­vat. Nikdo nechce při­znat, že je v Dogville pro­blém týka­jí­cí se Grace, kte­rou tam neo­chot­ně necha­jí pobý­vat, jak pra­ví Tom. Za něja­kou dobu si i on uvě­do­mí, že je pro něj Grace věští rizi­ko, než si před­sta­vo­val. Nechce ztra­tit svo­ji kari­é­ru spi­so­va­te­le. Obyvatelé jsou čas­to důvě­ři­ví i nedů­vě­ři­ví, sobeč­tí i ochot­ní a milí i zlí. Jeden den by vás moh­li ozna­čit za nej­lep­ší­ho člo­vě­ka celé­ho vesmí­ru. Ovšem za 24 hodin by vás doká­za­li pomlu­vit u všech fik­tiv­ních dve­ří. Když někdo potře­bu­je pomo­ci, všich­ni jsou najed­nou jako z jiné pla­ne­ty. Opravdu chce sle­pý muž jen spo­leč­ni­ci na poví­dá­ní? Devět kapi­tol ze živo­ta Dogville vás donu­tí pře­mýš­let. Trier se zde zamě­řil na lid­skou psy­chi­ku, vzta­hy mezi oso­ba­mi a důvě­ři­vost. Filozofický inte­lek­tu­ál Tom sli­bu­je Grace nespl­ni­tel­né.

Tenhle film oce­ní pře­de­vším nároč­ní divá­ci. Pro ty, kdo Larse von Triera nezna­jí, bude tohle dílo těž­ce zhléd­nu­tel­né. Už jen kvů­li 140 minu­to­vé sto­pá­ži a stá­le stej­né­mu pro­sto­ru, kde jen kame­ra mění pozi­ce. Mohli by oče­ká­vat jed­no­du­chý film, ve kte­rém bude na prv­ní pohled znát konec. Lars von Trier nato­čil Dogville se syro­vos­tí a upřím­nos­tí. Po roce 1995 reží­ro­val fil­my, kte­ré kladly důraz prá­vě na syro­vost. Stalo se tomu tak, pro­to­že mu jeho umí­ra­jí­cí mat­ka ozná­mi­la kru­tou sku­teč­nost -  jeho otcem je někdo jiný, než se do té doby domní­val. Jeho mat­ka si přá­la syna s tvůr­čí­mi geny, tudíž je jeho otcem dán­ský skla­da­tel. Lars von Trier se nazý­vá „Obětí gene­tic­ké­ho expe­ri­men­tu“. Poté zaklá­dá i mani­fest Dogma 95, ze kte­ré­ho se vyvi­nu­lo post­mo­der­ní hnu­tí dán­ské­ho fil­mu. Zakládá se na odstra­ně­ní efek­tů, kte­ré jsou v dneš­ním fil­mu nezbyt­né. Soustřeďuje se na cha­rak­te­ris­ti­ku postav a pří­běh. Jako pří­klad se vět­ši­nou uvá­dí sní­mek Prolomit vlny (1996).

V posta­vách i přes vět­ší počet není pro­blém se ori­en­to­vat a kaž­dé­mu věnu­je­te kou­sí­ček srd­ce. Ale i von Trier občas nechá­vá divá­ky v roz­pa­cích. Jde o film, po jehož zhléd­nu­tí by se měl kaž­dý sna­žit pocho­pit jeho význam.Von Trier nemá rád doko­na­lost a tohle dílo je tomu důka­zem. Je jen na vás, jest­li bude­te Dogville poklá­dat za geni­ál­ní dílo nebo za jeden z dal­ších oby­čej­ných fil­mů. Mistr dán­ských fil­mů začí­ná Dogvillem tri­lo­gii zva­nou Země mož­nos­tí nebo také USA, ve kte­ré nechy­bí ani prv­ky humo­ru.