#DP149: Future State: Superman: Worlds of War

 Autorem člán­ku je Daniel Palička

Scénář: Philip Kennedy Johnson, Brandon Easton, Becky Cloona, Michael Conrad, Jeremy Adams

Kresba: Mikel Janin, Valentine De Landro, Gleb Melnikov, Siya Oum 

Po “Future State: Superman of Metropolis”, “Future State: Kara Zor-El, Superwoman” a týmov­ce “Future State: Superman/Wonder Woman” při­chá­zí na řadu dal­ší samo­stat­ný super­man­ský titul, kte­rý se od před­cho­zích liší hned v něko­li­ka ohle­dech. Zaprvé, hlav­ním hrdi­nou je Kal-El, kla­sic­ký Superman, niko­liv jeho náhraž­ka nebo kdo­ko­liv jemu pří­buz­ný. Zadruhé, kro­mě hlav­ní­ho dvou­díl­né­ho pří­bě­hu obsa­hu­jí jed­not­li­vé seši­ty také bonu­so­vé povíd­ky od růz­ných kre­a­tiv­ních týmů, jež se zamě­řu­jí na něko­lik méně zná­mých ved­lej­ších postav. Ovšem hlav­ní a ze vše­ho nej­dů­le­ži­těj­ší důvod, proč jsem se na mini­sé­rii “Future State: Superman: Worlds of War” obzvlášť těšil, byla obál­ka, nasti­ňu­jí­cí zasa­ze­ní hlav­ní čás­ti na pla­ne­tě plné drs­ných, nemi­lo­srd­ných váleč­ní­ků. Dokázal však výsle­dek, vzhle­dem k mé vel­ké natě­še­nos­ti, napl­nit má oče­ká­vá­ní?

Začneme postup­ně. Jako prv­ní na řadě je titul­ní pří­běh z pera vychá­ze­jí­cí­ho scé­náris­ty Philipa Kennedyho Johnsona. Ten se zamě­řu­je na Sadie, mla­dou dív­ku tma­vé ple­ti, kte­rá původ­ně žila v Metropolis. Jednoho dne se roz­hod­ne, že se vydá do Smallvillu, aby ucti­la památ­ku Supermana, hrdi­ny, kte­rý již dáv­no nepo­bý­vá na pla­ne­tě Zemi. Shodou náhod se setká s něko­li­ka lid­mi, kte­ří s tím­to super­hr­di­nou mají odliš­né zku­še­nos­ti, a tak se spo­lu podě­lí o růz­né pří­ho­dy ze živo­ta a svě­ří se se svým názo­rem na Supermana coby hrdi­nu. Jak se uká­že, kaž­dý jej vní­má úpl­ně jinak. 

Osobně pova­žu­ji Johnsonův pří­běh za nej­lep­ší, jaký v rám­ci mini­sé­rie vyšel, a to hned z něko­li­ka důvo­dů. Kromě jedi­neč­né kres­by Mikela Janina rov­něž vyni­ká z hle­dis­ka scé­ná­ře, poně­vadž se na Supermana dívá z tro­chu jiné­ho úhlu pohle­du. Osobně v komik­sech vždy rád uví­tám, když se tvůr­ce zamě­ří na posto­je a názo­ry oby­čej­ných lidí, jeli­kož jde jenom o oby­čej­né smr­tel­ní­ky, kte­ří mají na zachra­ňo­vá­ní svě­ta před růz­ný­mi hroz­ba­mi tro­chu odliš­ný pohled. Díky tomu je hlav­ní část o to uni­kát­něj­ší. Scénárista se totiž nesna­ží zapů­so­bit pompéz­ní akcí, nýbrž komor­ní, lid­skou a uvě­ři­tel­nou záplet­kou, jež vás svý­mi posta­va­mi doká­že pří­jem­ně pře­kva­pit. Vedlejší dějo­vá linie z vesmí­ru, ve znač­né míře inspi­ro­va­ná Hulkovou pla­ne­tou od Grega Paka, mi sice při­šla o něco slab­ší (mno­hem lep­ší by bylo, kdy­by byla odvy­prá­vě­na samo­stat­ně), i tak jde ovšem o sluš­ně odve­de­né řemes­lo. Když to tedy vez­mu kolem a kolem, jde o per­fekt­ní začá­tek. Nemám si na co stě­žo­vat.

Nicméně, nyní při­chá­zí na řadu dal­ší povíd­ky, u kte­rých dochá­zí k výraz­né­mu kva­li­ta­tiv­ní­mu pokle­su. Začínáme s povíd­kou o novém Misterovi Miraclovi, jehož jsme již moh­li zahléd­nout v mini­sé­rii “Future State: Superman of Metropolis”. Nyní se vrá­til, aby pro­žil zce­la nové dob­ro­druž­ství. Kreativní tým zůstal stej­ný, tak­že kro­mě scé­náris­ty Brandona Eastona se rov­něž vra­cí Valentine De Landro, aby svým spe­ci­fic­kým výtvar­nem zachrá­nil oby­čej­ný, nijak výji­meč­ný scé­nář, jenž půso­bí jako nedo­kon­če­ný náčrt z jed­né epi­zo­dy seri­á­lu. Čtení sice nebo­le­lo, o výji­meč­ném zážit­ku ze čte­ní se však mlu­vit nedá. Aspoň že kres­ba je na sluš­né úrov­ni.

Následuje akč­ní povíd­ka o Midnighterovi od Becky Cloonan a Michaela W. Conrada, kte­rá je scé­náris­tic­ky mno­hem hor­ší než Mister Miracle. Ačkoliv bych mohl vypích­nout hned něko­lik výteč­ných akč­ních sek­ven­cí, scé­nář doplá­cí na sla­bé dia­lo­gy, podiv­né smě­řo­vá­ní děje, nefunkč­ní zvra­ty a kresbu Gleba Melnikova, kte­rá sice není špat­ná, ale moh­la by být mno­hem lep­ší. To samé v zása­dě pla­tí i u pří­bě­hu o hrdin­ce Black Racer. Navzdory zají­ma­vé­mu pro­stře­dí mě čet­ba neba­vi­la. K hrdin­ce jsem si - podob­ně jako v pří­pa­dě Midnightera - nedo­ká­zal utvo­řit vztah a její počí­ná­ní mě vůbec neza­jí­ma­lo. Aspoň futu­ris­tic­ké pro­stře­dí mě doká­za­lo ohro­mit, když už nic jiné­ho…

Kdybych to měl shr­nout, mini­sé­rie “Future State: Superman: Worlds of War” vyni­ká pře­de­vším díky hlav­ní­mu pří­bě­hu od Phillipa Kennedyho Johnsona a Mikela Janina, kte­rý se mimo­řád­ně pove­dl (prav­dě­po­dob­ně o něm napíšu samo­stat­ný člá­nek, ale to se ješ­tě roz­mys­lím). Zbytek je sesta­ve­ný z nevý­raz­ných a straš­ně pod­prů­měr­ných poví­dek, jež vás sice doká­žou na chví­li zaba­vit, ale nema­jí žád­nou při­da­nou hod­no­tu. Ve výsled­ku tak, bohu­žel, jde o prů­měr­ný komiks, kte­rý nemá jak zaujmout. Je to straš­ně vel­ká ško­da, pro­to­že kdy­by se povíd­ky od ostat­ních auto­rů nes­ly v podob­ném duchu jako fan­tas­tic­ký Johnsonův úvod, byla by nám naser­ví­ro­vá­na jed­na z nej­lep­ších mini­sé­rií, jaká v rám­ci ini­ci­a­ti­vy Future State vyšla.  

Přehled titu­lů, kte­ré jsou zahr­nu­ty do ini­ci­a­ti­vy Future State, nalez­ne­te zde.