#DP182: Zvrácená

Kresba: Haruto Ryo

Občas se sta­ne, že do komik­su nejdu s vel­kým oče­ká­vá­ním. Nepřečtu si ano­ta­ci na zad­ní stra­ně, nepo­dí­vám se na ukáz­ky - maxi­mál­ně si komik­sem pár­krát pro­lis­tu­ji, ať mám tro­šič­ku před­sta­vu o kresbě - a nehle­dám si žád­né obsáh­lé recen­ze. O to vět­ší pře­kva­pe­ní pak při­jde po dočte­ní. Člověk je plný poci­tů a emo­cí, pro­to­že četl něco, co jej uchvá­ti­lo. Něco, co se na čes­kém komik­so­vém trhu jen tak nevi­dí a co nemá obdo­by. V pří­pa­dě man­gy “Zvrácená” může­me mlu­vit o zce­la výji­meč­ném kous­ku. Ale nepřed­bí­hej­me.

Vydávání man­gy u nás má již dlou­ho­le­tou tra­di­ci. Díky nakla­da­tel­ství Crew a mno­ha dal­ším jsme se moh­li dočkat nejen popu­lár­ních, pra­vi­del­ně vychá­ze­jí­cích japon­ských sérií (jme­no­vi­tě tře­ba Naruto, Bleach nebo Útok titá­nů), ale také řady uni­kát­ních, zce­la výji­meč­ných děl, jež se od kla­sic­kých sérií liší. V tom­to pří­pa­dě jde hlav­ně o obsáh­lej­ší, znač­ně kom­plex­něj­ší a pro­myš­le­něj­ší kni­hy, a to napří­klad “Ghost in the Shell”. “Zvrácená” od Haruty Rya pat­ří do dru­hé zmí­ně­né sku­pi­ny.

Není to popr­vé, co u nás vychá­zí horo­ro­vá man­ga. Již v minu­los­ti jsme se dočka­li hned něko­li­ka zají­ma­vých poči­nů, ať už “Tokijského ghúla”, “Skrýše” nebo hrůzy­pl­ných děl Junji Ity. Všechny nám uká­za­ly, že se stra­chem a napě­tím lze ve fik­ci pra­co­vat oso­bi­tě, jedi­neč­ně, bez jakých­ko­liv limi­tů. Tak aby čte­nář měl při čte­ní husí kůži, poci­ťo­val jis­tý druh napě­tí, a pře­de­vším aby měl strach o hlav­ní posta­vy. Mezi výše zmí­ně­né titu­ly se může “Zvrácená” s kli­dem zařa­dit, a to hned z něko­li­ka důvo­dů.

Děj může něko­mu zpo­čát­ku při­pa­dat jed­no­du­chý a nikterak výji­meč­ný. Jenže jak se postup­ně dostá­vá­te dál a dál, zjis­tí­te, že “Zvrácená” má čím zaujmout. Už záplet­ka je posta­ve­ná na vel­mi solid­ních zákla­dech. Dle jed­né měst­ské legen­dy se lidem upro­střed noci obje­ví u odpad­ků tajem­ná dív­ka v kos­tý­mu loli­ty. Vždy se jich zeptá, jest­li nechtě­jí sestřič­ku. To, jak kon­krét­ní člo­věk díven­ce odpo­ví, je čis­tě na něm. Nicméně, násled­ky si pak pone­se sám, což pla­tí i v pří­pa­dě hlav­ní­ho hrdi­ny.

Ponurá, per­fekt­ně vykres­le­ná atmo­sfé­ra je dopl­ně­na pre­ciz­ní výtvar­nou strán­kou, jež ohro­mí nejen díky výraz­ným lin­kám, ale také výbor­nou pra­cí se stí­no­vá­ním. O to více pak vynik­nou někte­ré drob­né detai­ly, ať už výra­zy v obli­če­jích či emo­ce titul­ních hrdi­nů. Scénář díky sviž­né­mu tem­pu, pří­jem­ným, byť lec­kdy jed­no­du­še­ji napsa­ným posta­vám, dyna­mic­ké­mu pane­lo­vá­ní a pou­ta­vé­mu sty­lu vyprá­vě­ní nepře­sta­ne ani na vte­ři­nu bavit. Čtenář má důvod se dějem pro­kou­sá­vat dál a dál, jeli­kož chce vědět, co se sta­ne. A ano, ačko­liv má kni­ha téměř 400 stran, děj uply­ne jako voda.

Haruto Ryo doká­zal odvy­prá­vět inten­ziv­ní, napí­na­vý a ner­vy drá­sa­jí­cí záplet­ku, jíž nechy­bí sym­pa­tic­ké posta­vy, per­fekt­ní budo­vá­ní atmo­sfé­ry, pre­ciz­ní, do detai­lu pro­pra­co­va­né výtvar­né zpra­co­vá­ní a stvů­ra, kte­rá není tak před­ví­da­tel­ná, jak se může na začát­ku zdát. Dvě závě­reč­né povíd­ky jsou pak pří­jem­ným bonu­sem. Hlavní čás­ti sice nesa­ha­jí ani po kot­ní­ky (ostat­ně, to, co fun­go­va­lo na hlav­ním pří­bě­hu, nelze zopa­ko­vat v kra­tič­kých povíd­kách), ale i navzdo­ry tomu jsou kva­lit­ní, ply­nu­lé a skvě­le vypoin­to­va­né. Obzvlášť ta prv­ní se vám zary­je do pamě­ti. Když to tedy vez­mu kolem a kolem, “Zvrácená” je sva­zek, jenž na čes­kém trhu má své prá­vo­plat­né mís­to. Pro všech­ny fanouš­ky man­gy a horo­ro­vé­ho žán­ru jde o povin­nost!