#DP186: WandaVision (2021)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Autorem člán­ku je Daniel Palička

WandaVision (2021)

Režie: Matt Shakman 

Scénář: Jac Schaeffer, Megan McDonnell, Gretchen Enders, Bobak Esfarjani, Peter Cameron, Mackenzie Dohr, Chuck Hayward, Cameron Squires, Laura Donney

Hrají: 

Elizabeth Olsen (Scarlet Witch)

Paul Bettany (Vision)

Kat Dennings (Darcy Lewis) 

Teyonah Parris (Geraldine) 

Randall Park (Jimmy Woo)

Debra Jo Rupp (Paní Hart) 

Fred Melamed (Todd Hart) 

Kathryn Kahn (Agnes)

Streamovací služ­ba Disney+ dora­zi­la na ame­ric­ký trh v lis­to­pa­du roku 2019. Platforma, jejíž popu­la­ri­ta kaž­dým měsí­cem ros­te, zahr­nu­je tvor­bu pro­du­ko­va­nou stu­dii Walt Disney Studios a Walt Disney Television. Kromě ani­mo­va­ných fil­mů a seri­á­lů z pro­duk­ce Disneyho a Pixaru na ní rov­něž najde­te pro­pra­co­va­né doku­men­ty z National Geographic, pří­běhy ze svě­ta Star Wars, a mimo jiné veš­ke­rou mar­ve­lov­skou pro­duk­ci (tj. sta­ré i nové hra­né či ani­mo­va­né seri­á­ly a moder­ní fil­my z Marvel Cinematic Universe). Samozřejmě, nelze opo­me­nout ani hra­né disneyov­ské pře­dě­láv­ky (Aladin, Lady a Tramp, Lví král, Kráska a zví­ře apod.), fil­my spa­da­jí­cí pod dospě­lou sek­ci Disney Star (jme­no­vi­tě Vetřelec nebo Smrtonosná past), popu­lár­ní ani­mo­va­ný ame­ric­ký seri­ál Simpsonovi se svý­mi 32 séri­e­mi a zce­la nový exklu­ziv­ní obsah. 

U exklu­ziv­ní­ho obsa­hu je nut­né se na chví­li poza­sta­vit. S pří­cho­dem Disney+ bylo nut­né oslo­vit co mož­ná nej­ví­ce lidí. Co si bude­me poví­dat, to, že máte širo­kou nabíd­ku fil­mů a seri­á­lů, je sice pěk­né, ale pokud divá­ky nena­lá­ká­te na obsah, kte­rý nikde jin­de nena­jde­te, nemá­te mezi kon­ku­ren­cí na trhu šan­ci. Velikáni své­ho obo­ru, jaký­mi jsou kupří­kla­du Netflix nebo HBO (nebo­li HBO MAX), toho budiž důka­zem. Proto bylo jen otáz­kou času, než bude vypuš­těn prv­ní, úpl­ně nový autor­ský pro­jekt, kte­rý nemá obdo­by. První vlaš­tov­kou byl “Mandalorian”, seri­ál z pře­da­le­ké gala­xie, dějo­vě zasa­ze­ný mezi šes­tou a sed­mou epi­zo­du, jenž se dočkal vel­ké­ho ohla­su ze stra­ny kri­ti­ků a divá­ků. Po něm násle­do­va­ly dal­ší a dal­ší fil­my a seri­á­ly. Jeden z nich, “WandaVision”, si v dneš­ní recen­zi detail­ně roze­be­re­me a poví­me si, zda sto­jí za vaši pozor­nost. 

“WandaVision” je vůbec prv­ní mar­ve­lov­ský seri­ál vyda­ný exklu­ziv­ně na Disney+, kte­rý spa­dá pod pro­po­je­ný fil­mo­vý vesmír (MCU), nad nímž má pri­már­ní dohled Kevin Feige. Upřímně, bylo jen otáz­kou času, než se fil­mo­vé odvět­ví Marvelu dočká vel­ké expan­ze a bude roz­ší­ře­no o plno­hod­not­nou seri­á­lo­vou pro­duk­ci. Ve fil­mech se totiž auto­ři nemo­hou napl­no věno­vat všem ved­lej­ším posta­vám a musí je na úkor zná­měj­ších, výraz­něj­ších a mno­hem důle­ži­těj­ších upo­za­dit a odsu­nout na dru­hou kolej. O to vět­ší smy­sl pod­le mě seri­á­ly mají. Je v nich vět­ší pro­stor na roz­vi­nu­tí cha­rak­te­rů hlav­ních hrdi­nů, tvůr­ci si v nich mohou dát zále­žet s cel­ko­vým smě­řo­vá­ním záplet­ky a mohou si pohrát s tem­pem vyprá­vě­ní, pro­to­že mají vět­ší pro­stor na budo­vá­ní děje, což výsled­né kva­li­tě pro­spí­vá. Není tedy divu, že jsem se na násle­du­jí­cí seri­ál těšil. Wandu a její­ho robo­tic­ké­ho part­ne­ra Visiona jsem si už od jejich nástu­pu v “Avengers: Age of Ultron” nesku­teč­ně oblí­bil, tak­že mě zají­ma­lo, kam jejich osu­dy pove­dou dál. 

Příběh se ode­hrá­vá po udá­los­tech zob­ra­ze­ných v “Avengers: Endgame”. Wanda si spo­lu s Visionem žijí idy­lic­ký život v jed­nom malém domeč­ku a uží­va­jí si. Jenže jak se poz­dě­ji uká­že, ne všech­no je tako­vé, jak se zpr­vu zdá, a je jenom na našich hrdi­nech, aby spo­leč­ně vyře­ši­li nově vznik­lý pro­blém. Samozřejmě, záplet­ka je mno­hem slo­ži­těj­ší a pro­myš­le­něj­ší, než by si někdo mohl pod­le mého popi­su mys­let, ovšem pro úče­ly recen­ze se musí­te spo­ko­jit s takhle kra­tič­kým výta­hem, pro­to­že nechci moc zabí­hat do detai­lů. 

“WandaVision” doká­že divá­ka ohro­mit hlav­ně díky své­mu jedi­neč­né­mu, na pomě­ry Marvelu dosti ori­gi­nál­ní­mu poje­tí. Nejde totiž o kla­sic­kou super­hr­din­skou taš­ka­ři­ci, nýbrž o čis­to­krev­ný expe­ri­ment, u kte­ré­ho je již v prv­ních něko­li­ka epi­zo­dách patr­né, že si s ním fil­ma­ři dali oprav­du zále­žet. Seriál, kte­rý dohro­ma­dy čítá devět epi­zod, si povět­ši­nou udr­žu­je poma­lé tem­po. Akce je pomá­lu, byť sem tam na ni dojde řada (a to pře­de­vším v dru­hé polo­vi­ně), při­čemž do popře­dí se dostá­va­jí hlav­ně kon­ver­zač­ní pasá­že, v rám­ci kte­rých může­me napl­no pro­nik­nout do nit­ra ústřed­ních postav. Máme mož­nost nahléd­nout do jejich kaž­do­den­ní­ho živo­ta a vychut­nat si růz­né momen­ty, ať už roman­tic­ké­ho či humor­né­ho rázu. Někdy dokon­ce pře­jde­me na mno­hem váž­něj­ší notu, k čemuž bych se chtěl vyjá­d­řit v poz­děj­ší čás­ti člán­ku. 

S cel­ko­vým poje­tím se ruku v ruce pojí také este­ti­ka. Pokud jste vidě­li trai­le­ry, popří­pa­dě jste zazna­me­na­li obří mar­ke­tingo­vou kam­paň, tak asi víte, že celý seri­ál sta­ví nejen na pro­pra­co­va­ných dia­lo­zích, ale také na pro­ve­de­ní. Každý díl je kon­ci­po­va­ný jako epi­zo­da kla­sic­ké­ho sit­co­mo­vé­ho seri­á­lu. Pilotní “Filmed Before a Live Studio Audience”, jenž fun­gu­je jako nástav­ba pro budou­cí dění seri­á­lu, je, co se zpra­co­vá­ní týče, podob­ný sit­co­mům ze čty­ři­cá­tých let. To v pra­xi zna­me­ná, že zábě­ry jsou čer­no­bí­lé a scé­nář je posta­ve­ný na jed­no­duš­ším humo­ru dopl­ně­ném hla­si­tým smí­chem z pub­li­ka. S kaž­dým dal­ším dílem se pokaž­dé posou­vá­me vpřed. Druhý díl pojme­no­va­ný “Don’t Touch That Dial” tedy pokra­ču­je v nasto­le­ném tren­du, ovšem od tře­tí­ho se již dočká­me výraz­né, barva­mi hýří­cí scé­no­gra­fie a své­byt­něj­ší kon­cep­ce. A postup­ně se při­dá­va­jí dal­ší a dal­ší obo­ha­cu­jí­cí prv­ky, což, abych prav­du při­znal, bylo jen ku pro­spě­chu věci. Divák se díky tomu nikdy nenu­dí a může zažít i jiný, tro­chu aty­pic­ký záži­tek. Jistě, z objek­tiv­ní­ho hle­dis­ka to sice pro něko­ho může být straš­ně ubí­je­jí­cí, ale nevěš­te hla­vu, dá se to snést... 

Nedílný podíl na kva­li­tě “WandyVisiona” mají také posta­vy. Ústřední dvo­ji­ce, Wanda a Vision, jsou hlav­ní­mi tahou­ny, kte­ří svou vzá­jem­nou dyna­mi­kou a zají­ma­vým vývo­jem (obzvlášť u Wandy musím pochvá­lit smě­řo­vá­ní její posta­vy) vyční­va­jí nad ostat­ní­mi akté­ry. Neberte mě špat­ně, celá šká­la ved­lej­ších postav má čím zaujmout, ať už jde o sta­ré zná­mé  (Darcy, kte­rá se obje­vi­la v sním­cích “Thor” a “Thor: Temný svět” a agent Woo z “Ant-Man a Wasp”) nebo něko­lik nově pří­cho­zích v čele s Agnes, věr­nou kama­rád­kou Wandy, herec­ky ztvár­ně­nou Kathryn Kahn, ale při­jde mi, že k obě­ma hlav­ním hrdi­nům si utvo­ří­te asi nej­vět­ší pou­to, a to hlav­ně díky milost­né, mís­ty až rodin­né lin­ce, se kte­rou se bri­lant­ně pra­cu­je po celý seri­ál, a pat­řič­né­mu pro­sto­ru, kte­rý oba mají v ději. 

Navíc, abych neza­po­mněl, celá mini­sé­rie také exce­lu­je v bilan­ci mezi humor­ný­mi a váž­ný­mi scé­na­mi. Ano, vti­pů a komic­kých vlo­žek je v seri­á­lu sice hod­ně (někdy až zby­teč­ně moc), ale neza­po­mí­ná se ani na seri­óz­ní momen­ty, jež při­jdou vždy v ten pra­vý včas. A jako by toho nebylo málo, dojde řada i na pár pří­jem­ných pře­kva­pe­ní, kte­rá potě­ší pře­de­vším komik­so­vé fanouš­ky.    

Z před­chá­ze­jí­cích odstav­ců mohou někte­ří usou­dit, že jde o bez­chyb­ný seri­ál. Omyl! Nyní je na čase se podí­vat na pár drob­ných nega­tiv. Prvním z nich je straš­ně nata­ho­va­ná dél­ka. Na jed­nu stra­nu sice chá­pu, že devět epi­zod auto­ři zvo­li­li schvál­ně, pro­to­že chtě­li mít dosta­tek času na budo­vá­ní záplet­ky, ale kdy­by se dle mého názo­ru někte­ré scé­ny zre­du­ko­va­ly, popří­pa­dě bychom při­šli o jed­nu plno­hod­not­nou epi­zo­du, nijak by se to na výsled­ku nepro­je­vi­lo. Dále se musím tro­chu vyjá­d­řit k zápo­rá­kům. Ti sice nejsou špat­ní a mini­mál­ně dva jsou na pomě­ry Marvelu doce­la dob­ře zpra­co­va­ní, ale roz­hod­ně z nich šlo vytě­žit mno­hem více (v jed­nom pří­pa­dě to pla­tí doko­na­le). Ještě bych si mile­rád postě­žo­val na vtíp­ky, kte­ré jsem již nakous­nul o odsta­vec výš. Ačkoliv má seri­ál ve val­nou vět­ši­nu pří­pa­dů dob­rý humor, neo­be­šel se i bez řady trap­ných, dětin­ských vti­pů, jež potě­ší tak ako­rát malé děti. Naštěstí jich není tolik, kolik bych zpr­vu čekal, ale když už na ně dojde řada, zby­teč­ně naru­šu­jí pěk­ně vysta­vě­né tem­po. A ješ­tě nesmím opo­me­nout finá­le, kte­ré bylo na můj vkus straš­ně pře­kom­bi­no­va­né a občas lehce unáh­le­né (na dru­hou stra­nu mělo hned něko­lik skvě­lých momen­tů, tak­že se to per­fekt­ně vyvá­ži­lo). Navíc, nevím, jak to vní­ma­jí ostat­ní, ale při­šlo mi, že v posled­ních něko­li­ka epi­zo­dách doce­la drh­nu­ly spe­ci­ál­ní efek­ty.

“WandaVision” je i přes mno­hé vady na krá­se skvě­lým mar­ve­lov­ským seri­á­lem s uni­kát­ním kon­cep­tem, z něhož dýchá pra­vá komik­so­vá atmo­sfé­ra. Jako prv­ní vlaš­tov­ka pro dal­ší plá­no­va­né seri­á­lo­vé pro­jek­ty z MCU fun­gu­je skvě­le, při­čemž jako pře­de­hra k plá­no­va­né­mu sním­ku “Doctor Strange in the Multiverse of Madness” poslou­žil napros­to doko­na­le. Jestli hle­dá­te kva­lit­ní tele­viz­ní mini­sé­rii s herec­ký­mi výko­ny na úrov­ni, kva­lit­ní režií, pou­ta­vým scé­ná­řem a solid­ní­mi efek­ty, nemě­li bys­te recen­zo­va­ný kou­sek minout. Rozhodně nebu­de­te lito­vat.