#DP191: Komiksový výběr Spider-Man #50: Venom vs. Carnage

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Peter Milligan, David Michelinie

Kresba: Clayton Crain, Mike Bagley

Důležitá poznámka: Recenze byla rozepsána podstatně dříve, ovšem díky nedostatku času a upřednostnění jiných, mnohem prioritnějších povinností byla dopsána až nyní. Snad mi neaktuálnost informací souvisejících s trailery na očekávané marvelovské bijáky odpustíte a čtení následující recenze si i přesto užijete. Děkuji za pochopení!    

Poslední dobou mám pocit, že vydávání některých komiksů v kolekci “Komiksový výběr Spider-Man” je dokonale načasované. Po dlouhém čekání jsme se konečně dočkali traileru na chystaný snímek “Spider-Man: Bez domova” (Spider-Man: No Way Home), v němž se v celé své kráse objevil Doctor Octopus v podání Alfreda Moliny. Netrvalo dlouho a několik dní nato jsme se na českém trhu dočkali knihy “Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expozice”, která obsahovala dva samostatné, nezávisle fungující příběhy zaměřující se na slovutného Otta Octavia, jednoho z nejikoničtějších nepřátel Spider-Mana, který kdy spatřil světlo světa. V případě svazku “Komiksový výběr Spider-Man #50: Venom vs. Carnage” bychom mohli mluvit o podobné shodě náhod. Premiéra filmu “Venom 2: Carnage přichází” se neodkladně blíží a jako na potvoru vyšlo česky hned několik příběhů staršího data, které se zaobíraly konfliktem mezi lidsky smýšlejícím antihrdinou Venomem a chladnokrevným maniakem Carnagem. Jedním z nich je i recenzovaný kousek, jenž si v dnešním článku detailně rozebereme.         

Symbiontská tematika je - obzvlášť v současném mainstreamu - neodmyslitelnou součástí marvelovského vesmíru. To, co se zpočátku jevilo jen jako nevinný černý oblek, který se přisál na Spider-Mana během Tajných válek superhrdinů Marvelu, se nakonec ukázalo být zlé stvoření, jež mohlo existovat pouze a jedině ve vzájemné symbióze se svým hostitelem. Tento základní stavební kámen perfektně posloužil k uvedení zbrusu nového záporáka Venoma, jenž se monumentálně objevil ve 300. čísle pravidelně vycházející řady The Amazing Spider-Man. Mytologie kolem symbiontů se v průběhu let postupně rozrůstala. Byla postupně obohacována o zcela nevídané, leckdy i originální prvky, díky nimž se mohl marvelovský vesmír rozšířit o celou řadu nových postav. Na některé se již dávno pozapomnělo, naopak jiné jsou mezi komiksovými fanoušky známy dodnes. Právě Carnage, maniakální vraždící bestie, které není radno se postavit do cesty, patří do druhé uvedené kategorie. A upřímně, po dočtení komiksů obsažených v knize “Venom vs. Carnage” se není čemu divit.

Knihu otevírá uzavřený třísešitový story arc z pera scenáristy Davida Michelinieho. Autor, jenž se u Marvelu proslavil svým jedinečným pojetím železňáka Iron Mana (story arcy Demon in the Bottle - česky vydaný v Ultimátním komiksovém kompletu jako “Démon v Lahvi”, Doomquest, Armor Wars aj.), za sebou taktéž zanechal odkaz napříč různými dalšími sériemi. Mezi jedny z nejvýznamnějších bezpochyby patřila série “The Amazing Spider-Man”, do níž Michelinie vnesl svěží vítr. Ve svých scénářích dokázal perfektně bilancovat mezi osobním životem manželů Parkerových (Peter + Mary Jane) a tradičními superhrdinskými zápletkami, jež vždycky dokázal něčím specifickým ozvláštnit. V případě úvodního příběhu svazku “Komiksový výběr Spider-Man #50: Venom vs. Carnage” jde o patrný prvek duality mezi dvěma zcela odlišnými symbiontskými bytostmi - Venomem a Carnagem. 

Michelinieho příběh byl jedním slovem parádní. Šílená krasojízda od začátku až do konce, která nešetří překvapivými momenty, skvělými bojovými scénami a funkčními, výborně napsanými dialogy. Pominu-li Spider-Mana, jenž byl do komiksu začleněn bravurně, a jehož dialogy vždy přišly v nejlepší možnou chvíli, musím obzvlášť vyzdvihnout oba symbionty. Ti nejen že dostávají dostatek prostoru na projevení svého vlastního charakteru, ale zároveň jsou napsáni tak, abyste si k nim utvořili vztah a dokázali aspoň trošičku soucítit s jejich osobními názory. Venom je nerozhodným antihrdinou, který bezmezně nenávidí Spider-Mana. Jenže ve chvíli, kdy se na scéně objeví nespoutaná vraždící bestie zabíjející nevinné lidi, jak se jí zrovna zlíbí, své stanovisko musí přehodnotit a se svým odvěkým nepřítelem se nakonec musí spojit, ať chce či ne. A Carnage? O něm ani nemá cenu se sáhodlouze rozepisovat. Rivalita obou záporáků je zkrátka uvěřitelná, což pomáhá výslednému dojmu ze čtení.  

Poutavý scénář doprovodila kresba Marka Bagleyho, pasující jak do děsivých mrazivých momentů, tak do klasických superhrdinských pasáží. Tučné linky a výrazné designy ústředních aktérů vytvářejí jednotný umělecký celek, jenž svými tmavými barvami hravě upoutá čtenáře. Dle mého názoru nemohl být zvolen lepší kreslíř... 

Je však nutné podotknout, že se komiks neobešel bez chyb. Některé pasáže byly lehce zkratkovité, určitě by neuškodilo několik panelů navíc. Jiné mi naopak připadaly strašně naivní, leckdy i směšné (především jde o část z hudebního koncertu - u ní to však pravděpodobně bylo zcela záměrně, těžko říct). A co si budeme povídat, závěrečná bitva byla strašně přeplácaná a zbytečně uspěchaná. Kdyby byla o pár stránek delší, vůbec bych se nezlobil. Nicméně, navzdory všem zmíněným výtkám musím konstatovat, že část od dua Michelinie a Bagley se nadmíru povedla. Byla to vskutku úžasná podívaná od začátku až do konce.  

Po téměř vynikajícím devadesátkovém dobrodružství se přesouváme do moderní éry po přelomu tisíciletí. Tehdy sepsal roku 2004 slavný britský scenárista Peter Milligan (X-Statix, Shade the Changing Man aj.) uzavřenou, samostatně fungující minisérii Venom vs. Carnage, na níž spolupracoval s kreslířem Claytonem Crainem (Ennisův Ghost Rider nebo X-Force od Craiga Kylea). Ta, nutno podotknout, je akčně napěchovaná od začátku až do samotného konce, díky čemuž je tempo vyprávění neúprosné. Doslova! Jedna bitka střídá další a člověk má pomalu pocit, jako by si ani na malý moment nemohl oddychnout. V tomhle směru by občas mohl Milligan razantně ubrat. Abychom se pochopili, nemám nic proti akci, zvlášť když je úžasně nakreslená (Crain je zkrátka mistr ve svém oboru), ovšem i na mě jí bylo občas až příliš. Scenárista naštěstí nezapomněl na klidnější pasáže, jež fungují na jedničku a mají v ději své právoplatné místo. 

Kromě výborně zobrazeného konfliktu mezi Carnagem a Venomem sledujeme ještě několik vedlejších protagonistů, jmenovitě Spider-Mana, Black Cat a obyčejného policistu, kteří v ději naštěstí mají své místo a nehrají jen druhé housle. Jejich charaktery jsou využity na maximum a neříkáte si, že byli do příběhu dosazeni na poslední chvíli, nebo že se objevili naprosto zbytečně. Jediné, co mě trošičku zamrzelo, bylo využití nového symbionta  (nebudu o něm více prozrazovat) a občasná přeplácanost postav v druhé polovině (co si budeme povídat, ke konci jich bylo možná až zbytečně moc, díky čemuž může mít čtenář chvíli zmatek v hlavě).

Sečteno a podtrženo, “Komiksový výběr Spider-Man #50: Venom vs. Carnage” je okamžitá koupě pro každého komiksáka. Patříte-li mezi skalní fanoušky Venoma či Carnage, dostanete dva svižné, vizuálně působivé, temně laděné a kvalitně napsané příběhy, jimž nechybí dravost, rychlé tempo, ani pořádná porce akčních scén. A co víc, považujete-li se za úplné nováčky, kteří nikdy předtím nečetli příběh s Cletusem Kasadym, může pro vás být kniha ideálním startovním bodem. Obě části sice nejsou bezchybné a za kvalitativní vrchol kompletu je považovat nelze, ale i tak za přečtení jednoznačně stojí. Vřele doporučuji!