Kryštof

Kryštof mezi mni­chy uprchl nejen pro víru k Bohu, ale i před kon­flik­ty s otcem a poli­tic­ký­mi pomě­ry po úno­ro­vém puči. Vedle mniš­ské­ho živo­ta je také jed­ním z posled­ních člán­ků řetě­zu, kte­rý pře­vá­dí pro­ná­sle­do­va­né komu­nis­tic­kým reži­mem přes hra­ni­ce do Německa. Při jed­nom z noč­ních návra­tů z hra­ni­ce je svěd­kem bru­tál­ní­ho zása­hu poli­cej­ních slo­žek pro­ti sku­pin­ce stu­den­tů a téže noci je zlik­vi­do­vá­no i spo­le­čen­ství mni­chů, s nímž žije. Místo, do něhož vklá­dal své nadě­je i víru, je zni­če­né. Kryštofův zou­fa­lý útěk od hra­nic je mís­to­pi­sem teh­dej­ší­ho Československa, útě­kem roz­vrá­ce­nou „odsu­nu­tou“ kra­ji­nou i mar­ným hle­dá­ním inter­no­va­ných brat­ří. V situ­a­ci bez­rad­né­ho štvan­ce se mu dosta­ne pomo­ci ve stat­ku Johany na okra­ji pošu­mav­ské ves­ni­ce. Její rodi­na odmít­la kolek­ti­vi­za­ci – otec spáchal sebe­vraž­du, bra­tr byl poslán do dolů. Johana ukry­je Kryštofa ve sto­do­le, ale ve chví­li, kdy oba vní­ma­jí nadě­ji a vzá­jem­nou blíz­kost, jsou svěd­ky bru­tál­ní­ho zabrá­ní její­ho hos­po­dář­ství. Mají posled­ní šan­ci, že pře­jdou přes ješ­tě nezadrá­to­va­nou hra­ni­ci…

Zdeněk Jiráský obdr­žel deká­du nazpá­tek Českého lva za nej­lep­ší režii za sní­mek Poupata. Po sním­ku V Tichu a tele­viz­ním fil­mu Bůh s námi - od defe­nestra­ce k Bílé hoře se jeho dal­ším celo­ve­čer­ním fil­mem poté stá­vá sní­mek Kryštof, jenž pojed­ná­vá o udá­los­tech Akce K. Proslulá nezá­kon­ná likvi­da­ce kláš­te­rů je dal­ší nemi­lou teč­kou na poza­dí Železné opo­ny, kte­rá by jis­tě moh­la slou­žit k sil­né­mu sním­ku.  Nikdy není dost při­po­mí­nat si nemi­lé udá­los­ti minu­los­ti a aspoň občas si říct, že dnes je ale­spoň v něčem líp. Z Kryštofa člo­věk ode­jde zasa­žen, ovšem pře­de­vším prá­vě díky fak­tu, že jde o zpra­co­vá­ní sku­teč­ných tra­gic­kých udá­los­tí. Film sám o sobě by chtěl jis­tě divá­ka zasáh­nout na pra­vém mís­tě, tak snad­né to ovšem není.

Kryštof měl roz­hod­ně poten­ci­ál být nesku­teč­ně sil­ným zážit­kem. Jenomže celou dobu tak tro­chu klou­že po povrchu. K posta­vám se těž­ko hle­dá vztah, pro­to­že se o nich člo­věk dozví pra­má­lo v pou­hých názna­cích. Například se v prů­bě­hu útě­ku hlav­ní hrdi­na setká­vá se svým otcem. Je nazna­če­no, že se nero­ze­šli v dob­rém a je také nazna­če­no proč. Jenomže tohle setká­ní po del­ší době nako­nec nikam neve­de. Stejně jako v pod­sta­tě celé puto­vá­ní dvou hlav­ních hrdi­nů při sna­ze zmi­zet přes hra­ni­ce. Dva hrdi­no­vé pot­ka­jí spous­ty postav, ze setká­ní ovšem nic nikam neve­de.

Obstojně se pra­cu­je s atmo­sfé­rou. Uvědomělý člo­věk si jas­ně uvě­do­mí, co Kryštofa a Cyrila čeká, z pro­hlíd­ky dokla­dů ve vla­ku tak sluš­ně mra­zí. Je jen ško­da, že Kryštof nemá jas­ně danou atmo­sfé­ru, spous­ta scén sku­teč­ně nikam neve­de a v souč­tu celé puto­vá­ní půso­bí straš­ně zma­teč­ně. V nedáv­ném Nabarveném ptá­če­ti též hlav­ní hrdi­na navště­vo­val růz­né zastáv­ky a potká­val zde různá indi­vi­dua, vět­ši­nou ovšem z oněch kapi­to­lek šlo ovšem něco vypích­nout, setká­vá­ní s růz­ný­mi posta­va­mi mělo něja­ký smy­sl. V Kryštofovi nic tako­vé­ho není.

Film se del­ší dobu odklá­dal kvů­li nedo­stat­ku finan­cí. Nakonec na jeho rea­li­za­ci došlo, ve fil­mu je ovšem čás­teč­ně poznat, že těch peněz pořád neby­lo dost. To ovšem nezna­me­ná, že by dobo­vá výpra­va či kos­týmy byli špat­né. I na kame­ru uměl­ce MCC se kou­ká hez­ky, výjim­kou je snad akč­ní scé­na na hra­ni­cích, kte­rá je nato­če­na tak roz­tě­ka­ně, že v ní prak­tic­ky nic není vidět. Tvůrčí záměr? Dost prav­dě­po­dob­né, přes­to ovšem zamr­zí, že se z toho­to zásad­ní­ho momen­tu ve fil­mu nedo­ká­za­lo vytáh­nout více. Na moment na hra­ni­cích poté nava­zu­je jeden stě­žej­ní moment, kte­rý čás­teč­ně otře­se morál­ním kom­pa­sem hlav­ní­ho hrdi­ny i přes­to, že daný čin není jeho chy­ba.

V tom­to ohle­du se vysky­tu­je jeden stě­žej­ní pro­blém. Postavu Kryštofa jde těž­ko defi­no­vat. Což nezna­me­ná, že by Mikuláš Bukovjan ve své roli nebyl v rám­ci mož­nos­tí solid­ní. Jde spí­še o to, že se ze začát­ku Kryštof vykres­lu­je jako pros­ťá­ček, kte­rý by si na mís­tě mohl podat ruku s tako­vým Forrestem Gumpem. Postupem času se ovšem Kryštof začí­ná vykres­lo­vat tak tro­chu jinak, pře­ska­ku­je tak mezi oním pros­ťáčkem a dosta­teč­ně uvě­do­mě­lým chlap­cem. Dostatečnou opo­rou je mu ale­spoň posta­va Cyrila v podá­ní Davida Uzsáka. Mezi těmi­to dvě­ma hlav­ní­mi hrdi­ny je snad­né vykres­lit jas­né para­le­ly, kte­ré z nich děla­jí dvo­ji­ci, kte­rá se dopl­ňu­je. Bukovjan i Uzsák jsou sami o sobě fajn, scé­nář jim ovšem moc nepo­má­há.

Film by chtěl stě­žej­ně vyprá­vět o Akci K, násled­cích a pře­de­vším o těž­ké době. V něko­li­ka momen­tech se ovšem film od toho­to odvra­cí a pokou­ší se sku­teč­ně vydat tro­chu jiným smě­rem, čímž při­chá­zí o to stě­žej­ní. Ve vykres­lo­vá­ní jed­not­li­vých postav je poté poznat, že jsou ty posta­vy vlast­ně tak tro­chu čer­no­bí­lé. Jiráský doká­že v prv­ní polo­vi­ně zaujmout, po scé­ně v kině to ovšem celé defi­ni­tiv­ně půso­bí uspě­cha­ně a a v souč­tu bez žád­né dohry. A nepří­liš pove­de­né post­syn­chro­ny a fakt, že je někdy posta­vám těž­ké rozu­mět tomu též dva­krát nepro­spí­vá.

Film o těž­kých časech za dob želez­né opo­ny vznik­lo dost, spous­ty z nich má při­tom vět­ší tah na bran­ku než Kryštof. Určitě to mělo poten­ci­ál a v souč­tu to má dost klad­ných aspek­tů, ve finá­le si ovšem v mno­ha momen­tech sám podrá­ží nohy. Je to obrov­ská ško­da, pro­to­že se na Kryštofa nedá vylo­že­ně nadá­vat.......

Verdikt: 50 %

Photo © ALEF FILM & MEDIA, Fulfilm / Zuzana Ricotti, 2019