Loni tu byly dvě sně­hur­ky, ten­to rok si dáme zase pro změ­nu dva­krát útok na síd­lo ame­ric­ké­ho pre­zi­den­ta. Bílý dům se sta­ne ter­čem úto­ku mili­tant­ních sku­pin a to hned ve dvou akč­ních sním­cích. Ještě než při­jde dal­ší digi­tál­ní smršť od Rolanda Emmericha ve fil­mu Útok na Bílý dům, při­chá­zí akč­ní vypa­lo­vač­ka Pád Bílého domu s Gerardem Butlerem v hlav­ní roli. Okolo sním­ku se tvo­ří šeptan­da, že se jed­ná o lep­ší smr­to­nost­nou past, než jako před­ve­dl John před pár týd­ny v kinech. Jaký je Pád Bílého domu pod režij­ní tak­tov­kou tvůr­ce Training Day?

Mike Banning pat­řil mezi elit­ní čle­ny pre­zi­dent­ské ochran­ky. Prezident Spojených stá­tů Bejnamin Asher v něj měl abso­lut­ní důvě­ru. To bylo ale před 18ti měsí­ci. Při rutin­ním pře­jez­du pre­zi­dent­ské kolo­ny na bene­fič­ní akci za zim­ní­ho veče­ra došlo k doprav­ní koli­zi a Mike v zájmu záchra­ny hla­vy stá­tu zachrá­nil pre­zi­den­ta na úkor jeho ženy. Poté byl suspen­do­ván a dnes pra­cu­je jako úřed­ník na minis­ter­stvu finan­cí. Den po Dnu nezá­vis­los­ti při­jíž­dí do Washingtonu zástup­ce Jižní Korey, kte­rý spo­leč­ně se zástup­ci ame­ric­ké vlá­dy chtě­jí odvrá­tit kri­zi hro­zí­cí díky mili­tant­ní Korejské lido­vě demo­kra­tic­ké repub­li­ce. Avšak v momen­tě, kdy toto setká­ní započne, Bílý dům se sta­ne ter­čem tero­ris­tic­ké sku­pi­ny hájí­cí prá­vě zájmy země na sever­ní čás­ti Korejského polo­ostro­va. Obrana síd­la pre­zi­den­ta je zasko­če­na a než stih­nou armá­da a poli­cej­ní slož­ky efek­tiv­ně zare­a­go­vat, tero­re­is­té jsou spo­lu s pre­zi­den­tem a dal­ší­mi vyso­ce posta­ve­ný­mi poli­ti­ky unse­ni a drže­ni jako rukojmí v pro­ti­a­to­mo­vém bun­k­ru hlu­bo­ko pod ovál­nou pra­cov­nou. Mike, pra­cu­jí­cí v té době jen blok od mís­ta úto­ku, se stá­vá jed­ním z mála tré­no­va­ných agen­tů kte­ří jsou schop­ni zare­a­go­vat. Je nyní na něm, aby zdán­li­vě bez­vý­chod­nou situ­a­ci ovliv­nil a zachrá­nil jak pre­zi­den­ta, tak jeho syna kte­rý se ukrý­vá někde v oku­po­va­ném síd­le. 

Pokud vám záplet­ka a vlast­ně celý sní­mek zavá­ní tak tro­chu jako mix akč­ních osm­de­sá­tek a deva­de­sá­tek, pře­de­vším pak dvojdíl­né pře­pa­de­ní se Stevenem Seagalem, patri­o­tis­tic­ké sním­ky s Chuckem Norrisem a nebo pak pře­de­vším McTiernanovu Smrtonostnou past, nebu­de­te pří­liš dale­ko od sku­teč­nos­ti. Pád Bílého domu je totiž jako vystři­že­ný z této doby. Srdce fanouš­ka akč­ní­ho žán­ru tak zase jed­nou zaple­sá. Do kina se dostal zase jed­nou nářez jako ze sta­ré ško­ly. 

Ano, může­te namít­nout: „Ale, vždyť je to hloupé. Je tam plno nehez­kých digi­tál­ních efek­tů a celé to je vlast­ně dost nelo­gic­ké.“ Na tyto argu­men­ty je ale jed­no­du­chá odpo­věd, kte­rý z fil­mů ze kte­rých tato akč­ní pec­ka vychá­zí byl. Je to tak jed­no­du­ché, pokud čeká­te naleš­tě­nou zále­ži­tost, o kte­ré bude­te moci roz­jí­mat ješ­tě násle­du­jí­cí hodi­ny po pro­jek­ci, vol­te roz­hod­ně jin­de, tady dojde­te k psy­chic­ké ujmě. Pád Bílého domu je totiž akč­ní nářez, kte­rý zmí­ně­né nedo­stat­ky kom­pen­zu­je jak nej­líp umí. Ano, je hloupý, ano je vět­ši­nu času nelo­gic­ký a hlav­ní časo­vé sché­ma kte­ré pokrý­vá fil­mo­vý nara­tiv je vlast­ně úpl­ná blbost. K tomu si při­dej­te oprav­du mizer­né digi­tál­ní tri­ky. Tolik k nedo­stat­kům. Důvod, proč sním­ku udě­lu­ji tako­vé­to hod­no­ce­ní je fakt, že pod tou­to slup­kou laci­né pro­a­me­ric­ké pro­pa­gan­dy v ne zrvo­na prvotříd­ním vizu­á­lu se skrý­vá akč­ňák, kte­rý má vět­ší kou­le než coko­liv, co za posled­ní dobu šlo do kin. McClane by se měl váž­ně obá­vat o svůj flek. Butler mu totiž názor­ně uka­zu­je, jak udě­lat z nej­vět­ší­ho sym­bo­lu Washingtonu kůl­nič­ku na dří­ví. S pořád­nou por­cí toma­to­vé omáč­ky. 

Gerard Butler zpět v akci uka­zu­je, proč je 300: Bitva u Thermopyl neko­mr­po­mis­ní akč­ní dik­cí z vel­ké čás­ti díky jeho záslu­ze. V prv­ní polo­vi­ně to sice ješ­tě není tak výraz­né, nicmé­ně jakmi­le po slab­ším roz­jez­du odlo­ží kra­va­tu a škro­be­né cho­vá­ní, nasa­dí ves­tu, do ruky Glock a začne sypat suché hláš­ky, Pád Bílého domu se stá­vá jeho one man show s hos­tu­jí­cí šedou kůrou mozko­vou tero­ris­tic­kých jed­no­tek. A já jako divák nemo­hu říct nic jiné­ho než „Sakra, jo!“ Takhle se to dělá, takhle to lidi baví a ješ­tě se pořád najde dosta­tek lidí, kte­ří si na podob­ný sní­mek zajdou radě­ji, než na dal­ší bez­krev­nou zále­ži­tost s mír­ným ratingem.     

Pokud tedy pat­ří­te mezi tu akč­ně pozi­tiv­ní část divác­tva, nelze nic jiné­ho, než dopo­ru­čit co nejdří­ve návště­vu kina. Dostanete prvotříd­ní akč­ní béč­ko se vše­mi kla­dy i zápo­ry, kte­ré toto tvr­ze­ní při­ná­ší. K tomu navíc parád­ní obsa­ze­ní boha­té na zná­mé tvá­ře. To vše v patri­o­tis­tic­kém bale­ní se spous­tou olo­va a krve. Servírujte dokuď je to stá­le ješ­tě tep­lé.  

Koktejl: 

50% Akce
10% Nelogika
25% Patriotismus nej­hrub­ší­ho zrna
15% Kečup jako za sta­rých časů