Možná i proto dost často vzpomíná na svého milovaného otce, jež chtěl být vždycky součástí přírody, odstěhovat se daleko od civilizace, žít na samotě u lesa, bez lidí a hlavně bez moderních vymožeností dnešní doby a vnímat převážně své vlastní já. Bohužel toto se již otci nestačilo vyplnit, neboť když Valdemarovi bylo dvanáct let, spáchal sebevraždu. A právě od této doby Valdemarovi připadá, že s odchodem jediného milovaného člověka ho opustilo i štěstí a jeho život šel takříkajíc do kopru.
Štěstěnu však po vzoru svého otce pokoušel celičký svůj život, a to tím, že sázel v loterii pořád stejná čísla, jež kdysi sázel i jeho otec s nadějí, že dříve nebo později to prostě vyjde. To však ještě netušil, že jeho otec měl skutečně pravdu. A ouha, jednoho dne se zadařilo a Valdemar po skoro padesáti letech sázení vyhrál dva miliony švédských korun.
Vzhledem k tomu, že si s manželkou a svými dětmi již dlouhou dobu moc nerozuměl, se ani nedivím, jak nakonec se svou výhrou nakonec naložil. Možná bych v jeho situaci jednala úplně stejně a doufala, že mě nestihnou pak podobné smutné okolnosti jako Valdemara, jež by mi zabránili užívat si svého tak dlouho vytouženého snu plnými doušky.
Pan Roose se nijak nepochlubil a o výhře nikomu nic neřekl, ani svým nejbližším. Peníze si vybral a šel si pevně za svým snem. Svou nudnou práci ukončil a koupil si malý domek na samotě uprostřed lesa, kde by nebyl nikým rušen a mohl zde odpočívat a rozjímat o svém životě, možná i tak trochu přemýšlet o jeho smyslu.
A aby nikdo z rodiny nic nepoznal, své celoživotní zvyky a návyky nijak nemění. Stále každý den odchází ve stejnou dobu ze svého domova jako by šel do práce a ve stejnou dobu se i vrací. Ovšem místo do práce, jezdí potají do svého milovaného domečku uprostřed lesů, kde si užívá podzimu života. Tedy alespoň do doby, než do jeho života nečekaně vtrhne mladá žena, drogově závislá Anna Gambonská, v té době na útěku z nedaleké léčebny, aby obrátila jeho život vzhůru nohama.
Jednoho dne se totiž pan Roose už domů nevrátil, a to po telefonické hádce se svojí manželkou. Stalo se snad s ním něco? Ublížil mu někdo? Kam zmizel? Nebo ho snad někdo unesl, týral a je už dávno mrtev? Na všechny tyto otázky se bude snažit najít odpovědi kriminální inspektor Gunnar Barbarotti, kterému v hlavě bude ještě dlouho rezonovat myšlenka: Zmizel Valdemar záměrně, anebo mu k jeho zmizení někdo dopomohl?
Knihu Druhý život pana Roose jsem si vychutnávala až do poslední stránky. Jedná se spíše o odpočinkové čtení, kde chybí jakékoliv napětí, ale o to více ve váš vyvolává velká očekávání, jak to vlastně všechno nakonec dopadne. Dobře napsaná kniha, plná dialogů a někdy neočekávaného chování hlavního hrdiny, rozhodně nikoho neurazí, naopak donutí k hlubšímu zamyšlení, že nový život můžeme začít prakticky kdykoliv, pokud budeme mít sílu, vůli a velkou odvahu to udělat..... a také neodkládat žádné věci na pozdější dobu, kdy už to možná niky nestihneme udělat....
Nejvíce mě však asi na této knize bavilo to, že jsem byla tichým svědkem rodícího se přátelství mezi starým mužem a mladičkou dívkou, to zvláštní pouto, které drželo pohromadě dva velmi rozdílné lidi, jež se navzájem doplňovali a rozuměli si i beze slov. Přátelství, jež někdy znamená mnohem víc.....
Druhý život pana Roose
Napsal: Hakan Nesser
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Vydala: Moravská Bastei MOBA, s.r.o.
Brno, 2020
Vydání první
Počet stran: 423
ISBN: 978-80-243-9191-5
Nejnovější komentáře