Fakjů pane učiteli

Zeki Müller si odpy­ká­vá svůj trest ve věze­ní za lou­pež a plá­nu­je si svůj dal­ší život. Těší se, že si na svo­bo­dě vyzved­ne pení­ze, kte­ré scho­va­la jeho kama­rád­ka Charlie. Bohužel ta moc chyt­ros­ti nepo­bra­la, tak­že jeho pení­ze nejsou nor­mál­ně zako­pa­né, ale sto­jí nad nimi tělo­cvič­na gym­ná­zia. Zeki se ale nevzdá­vá a sho­dou okol­nos­tí se stá­vá uči­te­lem na této ško­le. Jeho způ­so­by a cho­vá­ní je ale hod­ně netra­dič­ní, cho­vá se spí­še jako nedo­spě­lý tee­nager. To také vadí jeho mla­dé kole­gy­ni, Lise Schnabelstedtové, kte­rá je upja­tá a vel­mi korekt­ní. Společně tak tvo­ří vel­mi nesou­ro­dou dvo­ji­ci uči­te­lů, z nichž jeden má sice vzdě­lá­ní, ale žáci mají pro­blém ho respek­to­vat, a dru­hý není vystu­do­va­ný peda­gog, ale žáci se ho postup­ně uzná­va­jí. A aby toho neby­lo málo, tak Zeki se líbí nejen stu­dentkám, ale i mla­dým uči­tel­kám.

Scénář napsal Bora Dagtekin, němec­ký scé­náris­ta a reži­sér. Napsal scé­nář, kde se pří­běh ode­hrá­vá ve ško­le a hlav­ní hrdi­no­vé jsou nespou­ta­ný kri­mi­nál­ník a upja­tá uči­tel­ka. Sledovat, jak se obě posta­vy cho­va­jí a vzá­jem­ně ovliv­ňu­jí, je skvě­lá zába­va, zvláš­tě když se k tomu při­dá i paní ředi­tel­ka a žáci. Pro Dagtekina je to dru­hý kome­di­ál­ní sní­mek, kte­rý nato­čil.

Roli učiteleZekiho si zahrál Elyas M´Barek, pro něhož je to čtvr­tý film, kte­rý nato­čil s Dagtekinem. Postavu kri­mi­nál­ní­ka a uči­te­le zahrál se vti­pem a leh­kos­tí, kte­rá ve spo­lu­prá­ci s před­sta­vi­tel­kou Lisy, Karoline Herfurth (Holky to chtěj taky, Vincent jede k moři), je oprav­du skvě­lá. Jejich komic­ké situ­a­ce dopl­ňu­je i ředi­tel­ka Gudrun, kte­rou si zahrá­la Katja Riemann (Rosenstrasse). Zekiho kama­rád­ku Charlie hra­je Jana Pallaske (Úplný idi­ot), kte­rá tak měla mož­nost zahrát taneč­ni­ci v noč­ním baru. Do rolí žáků obsa­di­li auto­ři mla­dé a neo­kou­ka­né herec­ké nováč­ky, kte­ří tak mají mož­nost před­vést své umě­ní a zaujmou nejen divá­ky, ale může to být jejich start herec­ké kari­é­ry.

Film nasní­mal kame­ra­man Christof Wahl (Kohout na víně), jeho pře­cho­dy mezi jed­not­li­vý­mi scé­na­mi se mi líbi­ly, stej­ně jako akč­ní scé­ny. Hudbu, kte­rá dotvá­ří nejen poklid­né scé­ny, ale i napja­té roz­ho­vo­ry mezi hlav­ní­mi akté­ry, slo­žil Michael Beckmann, pro kte­ré­ho to byla fil­mo­vá prvo­ti­na. Střihu se ujal Charles Ladmiral (Max Schmeling, Turecky snado a rych­le).

Tvůrci fil­mu chtě­li vytvo­řit film, kte­rý se bude líbit nejen tee­nage­rům. Proto vytvo­ři­li hlav­ní­ho hrdi­nu jako nespou­ta­né­ho, sexy chla­pí­ka s humo­rem, jehož pro­ti­kla­dem je upja­tá rezer­vo­va­ná žena. Hodně zábav­ných scén vzni­ká v pro­stře­dí gym­ná­zia, kde je zachy­ce­no sou­čas­né vyu­čo­vá­ní i vol­ný čas mlá­de­že. Dagtekin vytvo­řil nejen zábav­ný scé­nář, ale poda­ři­lo se mu uká­zat mož­nou pro­mě­nu člo­vě­ka, kte­rý nežil zrov­na ukáz­ko­vý život, ale ve škol­ním pro­stře­dí nachá­zí nový smy­sl živo­ta.

Od začát­ku fil­mu až do kon­ce jsem výbor­ně bavi­la, líbi­la se mi hlav­ně jis­kři­vost mezi hlav­ní­mi hrdi­ny a akč­nost ostat­ních akté­rů. Snímek je nato­čen ve vel­mi sviž­ném tem­pu, i když trvá dvě hodi­ny. Také to, jak byl film nasní­mán a sestři­hán mi vyho­vo­va­lo více, než u podob­ných sním­ků z USA. Možná je to tím, že se jed­ná o němec­ký film, jehož men­ta­li­ta a humor je nám, Čechům, bliž­ší. V Německu film vidě­lo více než 6 mili­o­nů divá­ků, u nás by sní­mek mohl mít také dobrou návštěv­nost.

Photo © Constantin Film