Načítám počet zobrazení...
Filmová série Fantastická zvířatamapuje dění v kouzelnickém světě několik desítek let před událostmi, které známe z knih a filmů o Harry Potterovi. Její první díl s názvem Fantastická zvířata a kde je najít šel do kin v roce 2016, snímek Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny je jeho pokračováním. Celkem by těch filmů mělo být pět.
Název Fantastická zvířata a kde je najít přitom nese už předloha celé série, lexikon magických tvorů od spisovatelky J. K. Rowlingové, autorky všech knih o Harry Potterovi. Jednotlivé filmy si z něj pochopitelně berou jen nápaditě vymyšlenou faunu a postavu Mloka Scamandera, fiktivního tvůrce lexikonu, neb nic jiného útlá knížečka ani neobsahuje. Příběh Fantastických zvířat proto bylo potřeba vzít odjinud. Ne že by pro něj musela Rowlingová chodit daleko – mytologii a historii svého čarodějného světa měla řádně promyšlenou už dávno, leč nic z toho, zdá se, nestačí na pokrytí rozsáhlé filmové pentalogie, údajně se snažící obsáhnout devatenáctileté období let 1926 až 1945.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
U filmových adaptací Harry Potterů měli jejich tvůrci vždycky dost co dělat, aby se jim podařilo nacpat toho do nich z naditých románových předloh co nejvíc a nemuseli děj osekávat víc, než bylo nezbytně nutné. Fantastická zvířata trpí opačným problémem – celou dobu prakticky jen vaří z vody, jejich příběh, roztažený na pět dílů, působí strašlivě řídce a natahovaně, a vzhledem k tomu dá práci zajistit, aby se v nich vůbec něco dělo. Celá série bude pravděpodobně vrcholit legendárním kouzelnickým soubojem mezi Albusem Brumbálem a Grindelwaldem (fanoušci jistě vědí, o čem je řeč), k němuž se ale už druhý film v řadě akorát pomaličku schyluje a zřejmě se k němu bude i nadále pomaličku schylovat ještě v dalších dvou pokračováních.
Oba dosavadní filmy tudíž působí jako pouhé epizody řádně rozvolněného seriálu, v nichž je postupně budován fikční svět a představováno nemalé množství postav, na jejichž vzájemná střetnutí a zásadní činy si však diváci budou muset mnohdy počkat až do dalších dílů. Pilotní film Fantastická zvířata a kde je najít v tomto plnil úlohu jakéhosi prologu, jenž sice načrtnul několik hlavních hrdinů, ale polovinu vyprávění strávil nad jejich naháněním kouzelnické zvířeny po ulicích New Yorku. Ve druhém dílu prolog pokračuje, neb se tu po více než dvě třetiny stopáže nahání pro změnu po Paříži postava čaroděje Credence (Ezra Miller), který ve francouzské metropoli pátrá po své biologické matce a vlastní identitě.
O Credencově původu a schopnostech se šuškají všelijaké zvěsti, takže po něm jde jak Grindelwald (Johnny Depp), tak Albus Brumbál (Jude Law), který pošle pátrat po jeho stopě Mloka Scamandera (Eddie Redmayne), americké Ministerstvo kouzel, vysílající do akce bystrozorku Tinu (Katherine Waterson) i britské Ministerstvo kouzel, kde pracuje Mlokův bratr (Callum Turner) se svou snoubenkou (Zoë Kravitz). Ti všichni se ho snaží najít, aniž by bylo úplně jasné, kdo z nich ho chce zabít, kdo ochránit, a kdo polapit, vyslechnout a zjistit, kým je. A do toho se motá ještě zamilovaný páreček tvořený čarodějkou Queenie (Alison Suchdol) a mudlou (čili nečarodějem) Jacobem (Dan Fogler).
Celá ta pátrací akce, kulminující složitým rozkrýváním rodokmenu, přitom není ani zdaleka dostatečně obsáhlá na to, aby vystačila na dvě a čtvrt hodiny, takže tvůrci v čele s režisérem Davidem Yatesem (který režíroval už předchozí díl a poslední čtyři Harry Pottery) a Rowlingovou (jakožto autorkou scénáře) film přecpali vedlejšími podzápletkami a okrajovými postavami za účelem vyvolat dojem dějově naditého filmu, v němž se toho ale ve skutečnosti odehraje povážlivě málo. Na pozadí je za tím cítit jakýsi náběh na epochální příběhový oblouk o osudovém střetu dvou největších čarodějů své doby, ani jeden díl Fantastických zvířat ale zatím žádný velký příběh nevypráví, jen se veze na relativně banálních nesnázích méně zásadních postav, pohybujících se v nekoherentním světě bez ustálených pravidel, v němž je nedostatek pořádného děje maskován tunou digitálních triků a vizuálních atrakcí.
Mlok Scamander tudíž řeší hlavně to, že cítí cosi hlubokého k Tině, ale ta ho mylně považuje za zasnoubeného s přítelkyní jeho bratra. Jacob a Queenie už nejsou rozverně komediálním duem, leč tragicky zkroušeným párem toužícím po svatbě, která však kvůli zákazu sňatků kouzelníků s mudly není možná. Albus Brumbál se krčí ve škole v Bradavicích a kromě pedagogické činnosti nic dalšího nedělá. Přítomnost Grindelwalda je oproti předchozímu filmu mírným zpestřením, protože hrdinové mají konečně proti komu bojovat, leč bohužel jde o značně plochého záporáka bez špetky psychologie, který je zlý jen proto, že vypadá jako psychopat a že sem tam někoho nelítostně odpraví. Každou chvíli dojde i na nějaké to zvířátko, aby film dostál svému názvu (svůj kufr Mlok nosí stále u sebe) nebo na nějakou marginální postavu známou ze světa Harryho Pottera, ale obojí je prakticky jen na okrasu.
Naprosto typická je například přítomnost postavy jménem Nagini, kterou fanoušci znají jako Voldemortova hada, a která do filmu vstupuje jako mladá exotická žena, která se umí v hada přeměňovat (a je řečeno, že jednou už ta přeměna nepůjde vrátit). Ta postava je představena někdy v první třetině, kdy je Credencem osvobozena z cirkusového obludária, a pak ho po zbytek filmu doprovází na každém kroku, ANIŽ BY ZA CELOU DOBU COKOLI ŘEKLA NEBO UDĚLALA. Dá se tušit, že její existence bude ospravedlněna někdy v budoucnu v dalších pokračováních, ale pro dění v tomto filmu je momentálně zcela zbytečná. A takových postav je tu víc.
Rozdíl oproti předchozímu filmu je akorát v tom, že děj se namísto Ameriky v roce 1926 odehrává převážně v Paříži a Londýně roku 1929, zmizel motiv obezřetného strachu čarodějů z vyzrazení existence kouzelnického světa před mudly a namísto reflexe společensko-politických témat USA ve 20. letech Rowlingová vytváří paralely se strachem evropské společnosti z další války (nicméně sekvence s předzvěstí druhé světové je nejdivnějším místem celého filmu). A také je tu tedy poprvé vidět mladý Brumbál, což je zdaleka nejzajímavější postava (bohužel je na plátně dost málo), zatímco většina ostatních jsou řadoví komedianti (Jacob), podivíni (Mlok) nebo pramálo využité figurky do počtu.
Ve velké míře tudíž pro Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny platí ty samé připomínky jako pro Fantastická zvířata a kde je najít. Pozitiva tvoří hlavně audiovizuální a technická stránka filmu (zejména evidentně nehorázně nákladná výprava), zajišťující, že jeho sledování je esteticky příjemným zážitkem se spoustou barevných, originálních, nápaditých a zábavně realizovaných podnětů. Negativa stojí hlavně na slabém a rozvleklém ději, resp. na jeho absenci, a nedostatečně prokreslených postavách. Výsledkem je stejně jako v minulém případě přehlídka digitálních triků v lunaparku motivů do mrtě dojících známou a populární značku s vidinou co největšího finančního zisku a s homeopaticky dávkovaným příběhem, v závěru samozřejmě lákajícím na další pokračování.
Podívejte se na hodnocení Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny na Kinoboxu.
