Roztržitý mladý muž jménem Barry Allen (Ezra Miller) je coby komiksový superhrdina Flash nadaný schopností pohybovat se nadlidsky rychle, v důsledku čehož to z jeho pohledu následně vypadá, jako kdyby se okolní svět naopak extrémně zpomalil. Naposledy jsme jej měli možnost vidět jako vedlejší postavu v Lize spravedlnosti (2017), nyní se však po letech dočkal i vlastního filmu, jenž se zaměřuje na jeho osobní příběh.
Photo © Warner Bros. |
Jako maskovaný hrdina se Barry kamarádí s Batmanem (Ben Affleck) a neohroženě zachraňuje lidi z padajících budov. Hned od začátku nám ale snímek servíruje i jeho civilní stránku života, kdy jej vidíme jako osamělého neurotika, který má potíže s navazováním vztahů a navzdory své nadpřirozené rychlosti i s dochvilností. Krom toho jej tíží trauma z dětství, kdy byla neznámým útočníkem zabita jeho matka, za což nespravedlivě skončil ve vězení jeho nevinný otec. V současnosti se Barry snaží u soudu vybojovat otcovo propuštění, avšak jeho naděje maří neprůkaznost důkazních materiálů.
Pak ale Barry zjistí, že když se mu podaří svými schopnostmi překonat rychlost světla, tak mu to umožní cestovat v čase. Nerozvážně se rozhodne této dovednosti využít k vyřešení celé situace a docílit toho, aby k vraždě jeho matky nikdy nedošlo, čehož vzápětí snadno dosáhne. Během návratu do současnosti však omylem skončí v odlišné časoprostorové linii, čímž ohrozí celý svět a potenciálně i další paralelní světy. Aby vše napravil, a navíc i zachránil Zemi před zlým generálem Zodem (Michael Shannon), musí Barry spolupracovat s mladší verzí sebe sama, s novou Supergirl (Sasha Calle) i s jinou verzí Batmana (Michael Keaton).
Dotyčný Batman je přitom v tomto filmu tím samým Batmanem, kterého Michael Keaton ztvárnil už ve filmech Batman a Batman se vrací od Tima Burtona z let 1989 a 1992. Michaela Shannona jsme zas viděli v roli generála Zoda již ve snímku Muž z oceli z roku 2013. Je zjevné, že tvůrci Flashe se pokusili po vzoru nedávného úspěšného filmu Spider-Man: Bez domova od konkurenčního Marvelu zopakovat hned několik postupů a motivů, které v současnosti v komiksových filmech silně rezonují a patrně vedou ve velké míře k uspokojení diváků slyšících na nostalgické návraty idolů, kteří je doprovázeli na plátnech kin nebo na televizních obrazovkách během dětství či dospívání.
Jedním z těchto motivů je koncept mnohovesmíru, umožňující cestování napříč paralelními světy, což potenciálně dává scenáristům k dispozici volné pole působnosti pro nekonečné množství nápadů, jak s takovým nástrojem naložit. Do filmu Flash je tento prvek zakomponován, přestože by si jeho děj jen s jednoduchým cestováním v čase bohatě vystačil, podobně jako například Návrat do budoucnosti, na nějž je v něm nejednou odkazováno. Mnohovesmír však celou zápletku i jednání postav výrazně zesložiťuje. Film tak na sebe vrší exponenciálně přibývající časové paradoxy bez ladu a skladu, čím dál častěji porušuje vlastní pravidla a místy si i protiřečí.
Flash kvůli tomu postrádá jakoukoli smysluplnou kauzalitu, ať už v kontextu nedozírných důsledků změn učiněných při cestování časem nebo z hlediska dějové návaznosti a práce s postavami. Ze všech dosavadních komiksových filmů operujících s mnohovesmírem je Flash nejzmatenější a nejchaotičtější, přitom jej ale ve výsledku využívá spíše nedějově, nejčastěji jen k fanouškovskému servisu a k letmým vtípkům pomrkávajícím na znalé nadšence.
Druhým prvkem je pak propojování starého s novým, díky čemuž je možné spojit do jediného filmu hrdiny i padouchy z několika různých časových i dějových linií. Ve Flashovi se tudíž vrací na plátno postavy některých starších filmů a ožívají též náměty nikdy nevzniklých projektů. Zmíněný Spider-Man: Bez domova však pracoval s tímto aspektem mnohem lépe a také v podstatně větší míře. Flash využívá jen zlomek toho, co by bylo možné, často navíc pouze v rámci sporadických zjevení něčí známé tváře na pár vteřin. Většího prostoru se tak dostalo pouze Keatonovi, jenž nicméně po většinu času slouží jen jako věšák na známé hlášky, disponující několika slavnými rekvizitami.
Navzdory výše řečenému je však právě propojování různých časoprostorových linií tím největším lákadlem a v kombinaci s motivem cestování v čase tvoří to nejzajímavější na celém filmu. Přesto jde tak trochu o pouhou atrakci navíc, zatímco těžištěm snímku zůstává postava hlavního hrdiny a boje superhrdinů s padouchy ve snaze zachránit svět. Výrazným pozitivem je v tomto ohledu herecký výkon Ezry Millera ve dvojroli, jenž dokázal vtisknout své postavě určitou hloubku a věrohodné motivace a při interakci s výrazně ztřeštěnější a lehkovážnější osmnáctiletou verzí sebe sama předvádí i solidní komediální talent.
Poměrně ustátá je i režie Andyho Muschiettiho (To a To: Kapitola 2), jenž v mnoha scénách prokazuje cit pro akci i pro komediální načasování. Vážnou i komickou polohu filmu se mu jakžtakž podařilo vybalancovat, což je u průměrně nápaditého scénáře, jenž náhodně přeskakuje od smrtelné vážnosti k trapně infantilním průpovídkám o mužských genitáliích, vcelku s podivem. Místy mu však podlamují nohy značné nedostatky digitálních triků, které se projevují jak v některých akčních pasážích, tak při snaze o počítačovou rekonstrukci něčího obličeje, přičemž svou ošklivou realizací značně kazí výsledný dojem z řady scén.
Není to poprvé, co se na nějakém filmu ze stáje DC projevuje, že jeho tvůrci nemají příliš jasnou vizi toho, jaké příběhy chtějí ve svém komiksovém univerzu vyprávět. Místo toho jen napůl improvizovaně reagují na nejnovější poptávku po populárních žánrových trendech, a byť se jim z dostupných surovin na zaručený úspěch vždy podaří něco smotat, tak přitom zapomínají vybudovat dostatečně pevný základ, na němž by ty filmy měly stát. Flash se naštěstí může opřít alespoň o svého titulního hrdinu, zdařilou akci, pár dobrých gagů a o hromadu nostalgie. Avšak přestože vyznívá dosti problematicky, tak představuje v určitých ohledech poměrně pozoruhodný počin, který stojí za to zhlédnout v případě, že se orientujete v současnosti i historii filmových adaptací komiksů od DC a chováte k jejich hrdinům osobní sympatie.
Nejnovější komentáře