Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Fotograf Jan je obklopen ženami a není tak divu, že mu výrazně zasahují do života. Modelky potřebuje, protože fotografováním je Janova profese a posedlost. Kromě modelek však se o fotografa zajímají i ženy, které jsou s ním v příbuzenském vztahu, spolupracují s ním nebo se s nimi setkává pro oboustranné potěšení. O místo v stávajícím „harému“ stojí i nenápadná mladá dívka Líba, která se nejdříve nedokáže do žádné z uvedených skupinek zařadit. Přichází sice nesměle do Janova bytu, ale brzy poznává, jak to u Jana chodí a postupně si buduje v mnohačetného ženského seskupení své místo. Každá z žen má nějaký důvod, proč se s přelétavým a nepraktickým fotografem stýká. Některé touží být modelkou, jiné baví zábava se známým fotografe nebo snaha najít někoho, kdo bude rozumět jejich ženské duši. Jan by rád všem ženám vyhověl a současně prožil život bez problémů a fotil. To ho skutečně baví. Řešení konfliktních situací nechává na jiných. Rázná a praktická Líba rychle pozná Janovy slabosti a snaží se mu postupně řešit pracovní i osobní vztahy. Její snaha je vedena velkou láskou k Janovi nebo zájmem o jeho práci a slávu? Jisté je, že Jan se docela ochotně a rád o své dovednosti, slávu a možná i o něco víc, podělí. Ale nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, byť by měla jméno Líba nebo Ráchel. Ostatně, o ženské jméno opravdu v tomto příběhu nejde.
Režisérka Irena Pavlásková (Zemský ráj to napohled, Čas sluhů, Čas dluhů, Corpus Delicti) pracovala na scénáři s Janem Saudkem po dva roky. Pro filmový příběh se nechali inspirovat několika lety Saudkova života, kdy se seznámil s ambiciózní dívkou, a některé situace dostaly dramatický spád. Pavlásková už ve svých předchozích filmech prokázala, že se nebojí dramatických a kontraverzních témat. Také má ráda, když hrdina příběhu musí bojovat s nepřízní osudu a nedostává nic zadarmo. Tentokrát si pro filmové zpracování vybrala osobnost známého fotografa, který žije a veřejnosti je částečně známá nejen jeho práce, ale i část z jeho osobního života.
Filmový příběh je kompilací skutečných zážitků a fikce. Do jaké míry se filmový příběh podobá skutečnosti, to je osobním tajemstvím nejen Saudka, ale i dalších postav, které se mohou třeba v příběhu poznat. Ale to nemusí být pro autory filmu podstatné. Důležitější je, jak film působí a čím zaujme diváky bez ohledu na to, do jaké míry zachycuje filmový příběh skutečnost.
I když hlavní hrdina je veřejně známá osobnost, jejíž způsob života i názory mnoho lidí odsuzuje, obsahuje film i obecnější rovinu a může tak oslovit i ty, kteří vulgaritu a nahotu zrovna „nemusí“. Nejdříve se však musí divák dostatečně nasytit každodenním chaosem focení, setkávání a přátelských „hrátek“, kdy se ženy nijak nestydí a nahota je brána stejně ja
ko oblek. Občas se objeví chvíle, kdy to zavání prací a trochu to připomíná instruktáž do minulosti, jak vznikaly některé ze známých Saudkových fotek. Naivní otevřenost hlavního hrdiny i jeho lehký vztahový chaos k ženám, které má kolem sebe, prostupuje mnoha scénami. Je s podivem, že se do fotografova života vloudila jen jedna racionální a cílevědomá Líba, která umělce „vyučila“ v trochu jiném oboru, než byl zvyklý. Ale budiž, je to film s právem určité nadsázky a přehánění. Umělec musí být tedy „echt“ posedlý uměleckou tvorbou, nepraktický a naivní, aby vynikla postava s protikladnými vlastnostmi. Problém ale není v charakteru postav, ale v situacích, ve kterých je divák poznává a jak se vyvíjí vzájemné vztahy. Od počátečního seznámení dochází docela rychle k nastěhování Líby k Janovi. Pak se pracovní vztah utuží ještě citovou vazbou a sexem. Až potud je to jasné. Ale když dokáže citlivý Jan poznat emoce u jiných žen, proč se mu nedaří odhadnout Líbu? Ona je, pravda, žena emočně zdrženlivá a tváří se neurčitě. Ale konflikt, který mezi ní a Janem vznikne, se předem nijak nerýsuje.
Prostě mi ve filmu pár scén s focením a připomínáním dětství hlavního hrdiny přebývá a naopak postrádám více scén, které by objasňovaly vývoj charakteru postavy Jana, Líby i nejbližších přátel. Často jsou scény natočeny jako teatrální přehlídka, schází obyčejná lidská rovina. Nic na tom nemění ani scény zachycující hrdinu při běhu v přírodě a docela hloupé mi přišla scéna, kdy Jan jde v dešti a uklouzne v blátě. Proč taková zbytečná scéna? Přesto nemohu upřít autorům filmu velkou snahu zachytit zajímavé okamžiky tvorby a životní názory zajímavé umělecké osobnosti. Provokující a v podstatě citlivá povaha se ve filmu nechává poznávat jen z části. Co je však výrazné, to je fotografův slovník, který udržuje dobrou náladu v kombinaci s bonmoty.
Film balancuje na hraně dramatu a komedie. Samotný příběh je docela smutný, ale je vyprávěn s nadhledem a s chvílemi drsnějším humorem. Na vyznění celého filmu má velkou zásluhu herec Karel Roden, který hraje fotografa Jana s nebývalou lehkostí a vtipem. Ať dělá, co dělá, ať říká, co říká, žádné gesto ani slovo není vulgární. Postava fotografa je jak přerostlé dítě, které žije ve vlastním světě. Do role Líby obsadila režisérka Míšu Málkovou, která dokázala ve vyhrocených situacích vyjádřit dostatek temperamentu a emocí.
Patřičnou zábavnost a odlehčení dodávají filmu modelky, z nichž pouze jedna je skutečnou modelkou fotografa Jana Saudka. Co se týká dalších hereckých výkonů, pak se mi těžko hodnotí. Když je role napsaná stroze a scéna nemá vývoj, pak není co hrát. Přesto mělo několik hereček možnost zahrát si krátké herecké „etudy“. Vilma Cibulková zaperlila v roli rozdychtěné doktorky Věry, Jitka Sedláčková v roli zhrzené i milované manažerky Alice a Zuzana Vejvodová v roli citově rozhárané Kláry.
Film získá určitě své obdivovatele i kritiky. Divák, který se dokáže přenést přes scény s hambatými modelkami a sprostými výrazy, se může pobavit i popřemýšlet. A kdo nemá Jana Saudka rád, ten by mohl ocenit alespoň herce Karla Rodena.
(4,91 z 5)