Krajina na Islandu působí stroze a těžko uvěřit, že tu lidé mohou farmařit a slučují se do družstva. Jeho funkce je trochu jiná, než tomu bylo u nás v minulém století, ale mají společné to, že ovlivňují životy rodin. Mohl to být jeden z důvodů, proč islandský scénárista a režisér Grimur Hákonarson napsal a natočil příběh, který sice zobrazuje práci na farmě, ale také starosti, do kterých se lidé dostávají a jsou nuceni řešit. Na příběhu jedné manželské dvojice se postupně odhaluje pravda o vztazích a pravidlech fungování družstva. Muž vyřeší svou situaci radikálně a jeho žena Inga se rozhodně pro jiné řešení. Najde mezi sousedy spřízněné duše a především najde sílu k řešení krizové situace sama v sobě.
Jednoduchý příběh vypráví Hákonarson stroze a přímočaře. Příběh se odehrává na severozápadě Islandu, kde existuje poslední fungující družstvo v zemi. Práce farmářů je únavná a naplní celý den tak, že nezbývá čas na hledání jiné možnosti obživy nebo jen snění o jiném životě. Je zajímavé, jak technika na jedné straně umožní dvou lidem starat se o malé hospodářství a současně zajistí propojení se světem. Internet je nejen zdrojem informací, ale zprostředkuje komunikaci s okolím. Přesto se ukáže, že rozhovor tváří v tvář má větší váhu, protože emoce mu dodají patřičnou váhu.
Hákonarson si pro svůj příběh vybral ženskou hrdinku, která zvládá těžkou práci na farmě, ale současně se nechce nechat k farmě příliš citově ani finančně připoutat. Možná, že do své hrdinky vložil autor více mužského přístupu při řešení krizových situací, ale umím si představit, že život v drsné přírodě a ještě k tomu na odlehlé farmě, naučí člověka jednat racionálně a s určitým nadhledem bez ohledu na to, zda se jedná o muže či ženu. Inga působí ve svém projevu naprosto přirozeně. Nepůsobí jako prvoplánová hrdinka, přesto je její odhodlání řešit problémy své i ostatních farmářů uvěřitelné. Roli hlavní hrdinky hraje herečka Arndís Hrönn Egilsdóttir, která ve své tváři dokáže zobrazit nejen beznaděj a smutek. Co uspoří na výrazu tváře, to přidává na gestech a energii, se kterou se pouští do řešení problémů. Ostatní postavy nejsou ve filmu tolik výrazné. Inga dominuje celému příběhu a velice jí v tom pomáhá kamera estonského kameramana Marta Taniela, který má zkušenosti z několika zahraničních projektů. Film je natočený v pusté krajině, která v sobě ukrývá nebezpečí a předzvěst něčeho temného. Každý člověk, který se v krajině objeví, narušuje klid a působí skoro rušivě. Pohled na farmu, kde Inga se svým manželem hospodaří, nutí k zamyšlení, co tam lidi drží a proč neodejdou do města, jako je třeba Reykjavík.
Hákonarson natočil příběh o životě v odlehlé části Islandu, ale to neznamená, že by tamní život byl jen bojem o přežití v drsné přírodě. Problémy si i tam vytvářejí lidé, a tak je také lidé musí řešit, jako to dělá Inga.
Film se mi líbil nejen tím, jak je jednoduchý příběh technicky zpracovaný, ale také hereckým výkonem herečky v hlavní roli a příběhem, který mi připadá aktuální.
