Predátor: Zabiják zabijáků - Celovečerní animovaný Predátor

Predátor: Zabiják zabijáků

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Tento anto­lo­gic­ký pří­běh a původ­ní ani­mo­va­ný akč­ní dob­ro­druž­ný film z uni­ver­za Predátora sle­du­je tři nej­zu­ři­věj­ší váleč­ní­ky v his­to­rii lid­stva: vikingskou nájezd­ni­ci, kte­rá své­ho malé­ho syna vede na krva­vou výpra­vu za pomstou, nin­džu ve feu­dál­ním Japonsku, kte­rý se v bru­tál­ním boji o nástup­nic­tví posta­ví své­mu samu­raj­ské­mu bra­t­ro­vi, a pilo­ta z dru­hé svě­to­vé vál­ky, kte­rý se vzne­se na oblo­hu, aby vyšet­řil nad­po­zem­skou hroz­bu pro spo­je­nec­ké síly. Všichni tito bojov­ní­ci jsou sice sami o sobě zabi­já­ci, ale jsou jen kořis­tí pro své­ho nové­ho pro­tiv­ní­ka – nej­vět­ší­ho zabi­já­ka zabi­já­ků...

Predátor: Kořist dora­zil v roce 2022 a byl tím zje­ve­ním, kte­ré série Predátor potře­bo­va­la. Režisér Dan Trachtenberg před­sta­vil kon­fron­ta­ci pří­sluš­ní­ka rasy Yautja s nativ­ní oby­va­tel­kou Ameriky Naru a už po pre­mi­é­ře své­ho fil­mu snad­no vyvo­lal nadě­ji, že nabíd­ne ze svě­ta Predátora mno­hem víc. A tak tomu sku­teč­ně je. Už ten­to rok do kin Trachtenberg nové­ho hra­né­ho Predátora s názvem Badlands, již dáv­no ovšem došlo k odha­le­ní, že Trachtenberg letos nabíd­ne hned dva fil­mo­vé Predátory, s tím, že ten dru­hý se podob­ně jako Kořist dočká uve­de­ní pou­ze na Disney+. Teprve pár měsí­ců zpět poté došlo k odha­le­ní, že 6. celo­ve­čer­ní (8. v pří­pa­dě, že se zapo­čí­tá­va­jí dva Vetřelec vs. Predátor fil­my)  Predátor film bude ani­mo­va­ný. Snímek Predátor: Zabiják zabi­já­ků byl kon­krét­ně v kam­pa­ni pro­pa­go­ván jako anto­lo­gic­ký pro­jekt, kte­rý uká­že kon­fron­ta­cí růz­ných Yautja s růz­ný­mi oby­va­te­li pla­ne­ty Země v růz­ných fázích his­to­rie - s Vikingy, se samu­ra­ji ve feu­dál­ním Japonsku a s pilo­ty v obdo­bí 2. svě­to­vé vál­ky. Animace má navíc auto­ma­tic­ky výho­du v tom, že může snad­no nabíd­nout epic­ké momen­ty, kte­ré by dost mož­ná nešlo nere­a­li­zo­vat v hra­né podo­bě, pro­to­že by byly v rám­ci finanč­ních náro­ků nere­a­li­zo­va­tel­né. Jak moc se ovšem výsled­ný ani­mák pove­dl?

Dan Trachtenberg se i podru­hé pro­je­vu­je jako tvůr­ce, kte­ré­ho znač­ka Predátor moc potře­bo­va­la. Zatímco u doslo­va rival­ské­ho Vetřelce se v pří­pa­dě posled­ní­ho fil­mu Vetřelec: Romulus reží­ru­jí­cí Fede Alvarez zmohl maxi­mál­ně na odvar znač­ky (spá­sa se zce­la jis­tě blí­ží v podo­bě Noaha Hawleyho), u Trachtenberga je vidět zřej­má sna­ha sérii někam posou­vat. Rozšiřovat svět a při­tom všem pořád šetr­ně pra­co­vat se zaje­tou myto­lo­gií. Zabiják zabi­já­ků půso­bí jako sofis­ti­ko­va­ný film, u kte­ré­ho jeho autor pře­mýš­lel a byť se dá i bez spo­i­le­ru pro­zra­dit, že Trachtenberg jak­si sna­ží budo­vat půdu pro něja­kou tu budouc­nost znač­ky, stě­žej­ní je fakt, že Zabiják zabi­já­ků doká­že bez pro­blé­mů stát na vlast­ních nohách.

Tři růz­né pří­běhy - Štít, Meč, Kulka - nabí­zí pří­běhy z růz­ných obdo­bí pozem­ské his­to­rie, kdy se vždy něja­ký pří­sluš­ník Yautja posta­ví něja­kým zku­še­ným zabi­já­kům. Vikingské váleč­ni­ci, kte­rá tou­ží po pomstě, bra­t­ry, jejichž spor o otco­vo dět­ství pře­ru­ší prá­vě návštěv­ník z jiné­ho svě­ta, mla­dý pilot, kte­rý ve vzdu­chu nara­zí na vět­ší hroz­bu než­li nacis­tic­ké pilo­ty. Předem by se tak dalo tipo­vat, že ten­to film odvy­prá­ví tyto pří­běhy a tím to has­ne. Jenže pří­běh vytvo­ře­ný Trachtenbergem a Michoem Robertem Rutarem (Megažralok ver­sus cro­co­sau­rus!) doká­že tři pří­běhy spo­jit vel­mi orga­nic­ky půso­bí­cím způ­so­bem a doká­že při­jít s vel­mi chyt­rým vyvr­cho­le­ním moti­vů, kte­rý­mi jsou všech­ny tři pří­běhy pro­ple­te­né. A prav­dě­po­dob­ně vyús­tě­ní pří­bě­hů pře­kva­pí vět­ši­nu, kte­ří vůbec nebu­dou vědět, co přes­ně to vlast­ně mají od nové­ho Predátora oče­ká­vat.

Animovaná for­ma nemu­sí fanouš­ky Predátora odstra­šit, pro­to­že je ani­mák mini­mál­ně stej­ně bru­tál­ní jako fil­my, jeho ani­mo­va­ná for­ma mu poté dovo­lí v něko­li­ka ohle­dech zajít o kus dál. Akce je spous­ta a nece­lou hodi­nu a půl dlou­hý film v pod­sta­tě po celou dobu nesun­dá nohu z ply­nu. Vždy nějak šikov­ně pra­cu­je s obdo­bím, ve kte­rém se ode­hrá­vá (v 1. seg­men­tu je Predátor ozna­čen za Grendela, mýtic­kou nestvů­ru z ger­mán­ské myto­lo­gie), navíc tři libo­vol­né pří­běhy doká­žou fun­go­vat i do momen­tu, kdy se Yautja obje­ví. 1. seg­ment je tak kla­sic­kým sever­ským pří­bě­hem o hon­bě za pomstou, 2. seg­ment před­sta­vu­je riva­li­tu bra­trů vzdá­le­ně evo­ku­jí­cí tře­ba komor­něj­ší poje­tí fil­mu Ran od Akiry Kurosawy, 3. pří­běh by poté v pod­sta­tě mohl být preque­lem původ­ní­ho Top Gunu, kte­rý se ode­hrá­vá za 2. svě­to­vé vál­ky (a snad­no se může zdát jako nejmé­ně zábav­ný, pro­to­že se v něm kvů­li jeho kon­cep­ci vlast­ně moc stát ani nemů­že, i to málo je ovšem svým způ­so­bem zábav­né). Jenže poté vždy nastou­pí něja­ký ten Yautja a s tím i nevy­hnu­tel­ná sou­těž, kte­rou vyhra­je pou­ze ten sil­něj­ší. A byť mož­ná vývoj jed­not­li­vých pří­bě­hů niko­ho extra nepře­kva­pí, sle­do­vat tyto pří­běhy je přes­to dosta­teč­ně zábav­né.

Fanoušky celé série si jis­tě uži­jí dosta­tek odka­zů, Trachtenberg poté sku­teč­ně uká­že, že svět Predátora není vyčer­pa­ný, ať se lec­ko­ho Shane Black svým Predátor: Evoluce sna­žil pár let zpět pře­svěd­čit o opa­ku. Jedná se o ani­mo­va­nou podí­va­nou, kte­rá snad­no doká­že evo­ko­vat původ­ní­ho Predátora s Arnoldem Schwarzeneggerem, doká­že s jed­ním spe­ci­fic­kým kon­cep­tem pra­co­vat smys­lu­pl­ně­ji než­li Predátoři Nimróda Antala, pře­de­vším se ovšem jed­ná o ten zla­tý střed staré­ho dob­ré­ho a nové­ho svě­ží­ho. Zacházet s cen­ný­mi znač­ka­mi je v Hollywoodu těž­ké, čas­to to pla­tí pře­de­vším o akč­ním žán­ru. Predátor ovšem pro­za­tím v rukách Trachtenberga půso­bí jako v rukách správ­ných a snad­no se mu bude důvě­řo­vat i s mož­nos­tí, že by časem došlo na (vel­mi prav­dě­po­dob­ně nevy­hnu­tel­ný) tře­tí Vetřelec vs. Predátor film... byť u toho nej­spí­še bude i Fede Alvarez a výsle­dek tak může dopad­nout vše­li­jak.

Za ani­ma­cí sto­jí spo­leč­nost The Third Floor, kte­rá se pri­már­ně spe­ci­a­li­zu­je na před­vi­zu­a­li­za­ci, post­vi­zu­a­li­za­ci a vir­tu­ál­ní rea­li­tu, kro­mě fil­mů poté pra­cu­je i na video­hrách. A byť má výsled­ná ani­ma­ce své kouz­lo, bude mož­ná pro mno­hé těž­ké si na ní zvyk­nout. Je totiž poměr­ně výrazná sty­li­zo­va­ná, poměr­ně snad­no evo­ku­je dosa­vad­ní fil­my ze Spider-Verse tri­lo­gie, Entergalactic od Kid Cudiho, nebo seri­á­lo­vý hit Arcane. Je mož­ná tak tro­chu ško­da, že kaž­dý z pří­bě­hu nevsa­dí na tro­chu jinou ani­ma­ci, poměr­ně snad­no se dá ovšem pocho­pit, proč se jed­né ani­ma­ce drží ani­mák po celou svou dobu. A v prů­bě­hu její síla tkví pře­de­vším ve spe­ci­fic­kém kouz­lu a fak­tu, že je ani­ma­ce těž­ko zamě­ni­tel­ná s vět­ši­nou ani­má­ků z posled­ní doby, čímž sám o sobě ani­mo­va­ný Predátor snad­no vyční­vá.

Film má navíc pře­kva­pi­vě funkč­ní humor (tako­vý, kte­rý by člo­věk čekal spí­še od Shanea Blacka) a byť se mož­ná rysy auto­ra námě­tu k fil­mu Megažralok ver­sus cro­co­sau­rus (spí­še céč­ko než­li béč­ko) občas pro­je­ví, nikdy se nejed­ná o vylo­že­né pře­šla­py, nao­pak vlast­ně pořád doce­la sym­pa­tic­ké poku­sy o to si nějak hrát s kon­cep­tem série a sna­žit se při­jít ve zdán­li­vě ohra­ném kon­cep­tu o vesmír­ném lov­ci s něčím novým (takhle se to dělá, pane Alvarez - sor­ry, not sor­ry!). Výtečně navíc fun­gu­je i soun­d­track Benjamina Wallfische. Pro skla­da­te­le fil­mů jako dvou­díl­né adap­ta­ce To, Blade Runner 2049 nebo zmí­ně­né­ho Vetřelce: Romula se jed­ná o prv­ní zku­še­nost se svě­tem pří­sluš­ní­ků rasy Yautja a i vzhle­dem ke skvě­lé­mu hudeb­ní­mu moti­vu, kte­rý dopro­vá­zí závě­reč­né titul­ky, by vůbec neuško­di­lo, kdy­by se Wallfisch k Predátorovi vra­cel. Byť hud­bu mini­mál­ně k Predátor: Badlands slo­ží Bear McCreary.

V kon­tex­tu série jde mini­mál­ně o zají­ma­vý expe­ri­ment, kte­rý může snad­no smě­řo­vat k něja­kým vol­ným pokra­čo­vá­ním (při vzpo­mí­ná­ní na dino­sau­ří leb­ku z Predátora 2 může člo­věk jen snít...), pře­de­vším je ovšem Predátor: Zabiják zabi­já­ků sám o sobě funkč­ním ani­mo­va­ným pro­jek­tem, kte­rý je zábav­ný, kre­a­tiv­ní, uka­zu­je, že jde se sérii pra­co­vat svě­že,  sym­pa­tic­ky roz­ši­řu­je myto­lo­gii, vyu­ží­vá svůj poten­ci­ál a láká při­tom na zají­ma­vé věci, kte­ré se v rám­ci této série ješ­tě mohou usku­teč­nit. Dan Trachtenberg je tvůr­cem, kte­rý sku­teč­ně půso­bí dojmem, že si váží mož­nos­ti se znač­kou Predátor pra­co­vat a nut­no dou­fat, že chys­ta­ný Predátor: Badlands si letos nako­nec nevy­táh­ne slab­ší sir­ku. I kdy­by ovšem náho­dou v lis­to­pa­du 2025 do kin dora­zil jeden men­ší pře­šlap, mini­mál­ně jed­no dost sil­né­ho zástup­ce fran­ší­zy již znač­ka Predátor za rok 2025 má - jme­nu­je se Predátor: Zabiják zabi­já­ků. A Dan Trachtenberg po Predátor: Kořist aspi­ru­je hned na dva své zástup­ce v rám­ci TOP 3 nej­lep­ších fil­mů ze série Predátor.

Predátor: Zabiják zabi­já­ků je důka­zem toho, že je série Predátor v rukách Dana Trachtenberga v dob­rých rukou. Jeho Predátor: Badlands sice může dopad­nout vše­li­jak, po Predátorovi: Kořist ovšem jeho pře­sun k ani­mo­va­né­mu Predátorovi není vylo­že­ným kva­li­ta­tiv­ním sešu­pem. Predátor anto­lo­gie nao­pak zvlá­dá za pocho­du v nejed­nom ohle­du pře­kva­po­vat a navíc spě­je k doce­la sofis­ti­ko­va­ně vybu­do­va­né­mu epi­lo­gu, kte­rý si pře­de­vším ve svých posled­ních momen­tech říká o to, aby na něj Trachtenberg nějak sty­lo­vě navá­zal. S Trachtenbergem za zády se pros­tě čas s Predátorem trá­ví hez­ky a snad jeho tře­tí Predátor v lis­to­pa­du uká­že, že se na tom v blíz­ké budouc­nos­ti nic zásad­ní­ho měnit nemu­sí...

Verdikt: 80%