Incendies (Požáry) 2010

Snímek Požáry reži­sé­ra Villeneuvea pat­ří mezi ty fil­my, po jejichž shléd­nu­tí ješ­tě chví­lí nevě­říc­ně zírá­te na mize­jí­cí titul­ky. I po skon­če­ní ve vás něco zůsta­ne, nutí klást otáz­ky a vůbec nechce ten záži­tek jen tak pus­tit z hla­vy...
V něko­li­ka časo­vých rovi­nách tvůr­ci vyprá­vě­jí pří­běh Jeanne (Mélissa Désormeaux - Poulin), kte­ré po smr­ti své mat­ky pát­rá po jejích kořen v jed­né blí­že nespe­ci­fi­ko­va­né a neklid­né (jako před­lo­ha mož­ná poslou­žil Libanon, ale to je jen má teo­rie) arab­ské zemi. Prochází tak mís­ta, kde se odví­jel život mat­ky se vše­mi klí­čo­vý­mi momen­ty, nará­ží na roz­lič­né reak­ce, na ješ­tě žijí­cí svěd­ky a pře­svěd­ču­je se, že roz­hod­ně ne vše o své mat­ce vědě­la. Některá tajem­ství je dokon­ce mož­ná lep­ší vůbec nepo­znat.
1+1 se také někdy může rov­nat 1.
Zdánlivě nesro­zu­mi­tel­ná rov­ni­ce (Jeanne je mate­ma­tič­ka) v závě­ru fil­mu per­fekt­ně zapad­ne, a to tako­vým způ­so­bem, že by i antič­tí dra­ma­ti­ci uzna­le poký­va­li.
Roztříštěnost pro­stře­dí i jazy­ků beru jako plus. Ačkoliv se film po vel­kou svo­ji část (scé­ny se živo­ta mat­ky, kte­rou skvě­la zahrá­la Lubna Azabal - mož­ná ji zná­te z fil­mu Paradise Now) ode­hrá­vá během váleč­ných kon­flik­tů mezi křes­ťa­ny a mus­li­my, tak se tvůr­ci rezo­lut­ně brá­ní jaké­mu­ko­liv stra­ně­ní jed­né z frak­cí. Divákovi se tak naský­tá nes­che­ma­tic­ký pohled na kon­flikt, kte­rý se ovšem v nefik­tiv­ní rovi­ně roz­ho­ří­vá v někte­rých stá­tech i dnes. Scéna s auto­bu­sem - její začá­tek vidí­te z obráz­ku naho­ře - je vel­mi suges­tiv­ním líče­ním váleč­né­ho šílen­ství.
Za zmín­ku sto­jí i hudeb­ní dopro­vod, o kte­rý se posta­ra­la brit­ská sku­pi­na Radiohead svý­mi skladba­mi z alba Amnesiac (kte­ré osob­ně pova­žu­ji za to lep­ší od hochů z Oxfordu).
Jak je asi z před­cho­zím řád­ků více než patr­né, film Incendies mě vel­mi oslo­vil a rád bych jej i s čis­tým srd­cem dopo­ru­čil.