Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Na posledním předprázdninovém promítání nám iShorts nabídlo trojici téměř středometrážních filmů, které ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, mají mnoho společného. Tím nejdůležitějším spojovatelem je pravděpodobně cesta a hledání. Cesta za poznáním sama sebe, hledání sama sebe, to jsou motivy, které se myslím prolínají všemi třemi filmy.
Prvním promítaným filmem byl snímek Osmý den režiséra Petra Pylypčuka, který rezonuje ve filmovém světe již od své premiéry. Posbíral, nebo byl nominován na řadu ocenění, a je vyzdvihován nejen pro svá témata. Druhým snímkem je dílo ze slovensko - české koprodukce Oči plné piesku režiséra Juraje Janiše. Jeho jméno nejspíš není v Čechách tolik známé, jak by nicméně mohlo. Jedná se převážně o reklamního režiséra, který má za sebou spoty pro Pilsner, Radegast, Kofolu anebo některé oblíbené reklamy na T-mobile. Tento krátkometrážní film je patrně jedním z jeho prvních hraných záležitostí. Do třetice tu pak máme film Mimo režiséra Piotra Jasińského, ovšem jeho jméno nás nesmí mýlit, jedná se stejně jako v prvním případě o dílo z FAMU. Jasiński už má za sebou pár úspěšných studentských kousků, za všechny můžeme zmínit film Všechno v pořádku, brambory v řádku (2022), který posbíral řadu ocenění na několika festivalech. To je docela slušný základ, pojďme na recenze.
Osmý den
Na tento snímek jsem byl velmi zvědav, protože jak už jsem zmínil, mnoho lidí jej vychvalovalo až do nebes. Nicméně myslím, že to vyzdvihované téma náboženské sekty není u tohoto filmu to hlavní. Vůbec se nedivím, že snímek se promítal v Cannes, protože vzhledem k politice, kterou v posledních pár let tento festival razí, není divu, že je zaujme snímek, kde hlavní konající postavou je dívka. Možná je pravda, že snímek je lehce předvídatelný, ovšem já si myslím, že u něj je důležité něco úplně jiného. Z mého pohledu je zde důležité to, co nám postavy neříkají, co nám kamera neukazuje. A to tady z mého pohledu funguje velmi dobře. Pylypčukovi se daří balancovat na té hranici, kdy mu z toho vznikne buď geniální dílo, anebo to divák nepochopí. A myslím, že zde je to ten první případ. Krásně využívá divákovu vědomost a nevědomost, o postavách a prostředí nám toho říká přesně tolik, kolik potřebujeme, prostě nádhera. Jediné, co mi vadilo byla ruční kamera, která je použitá téměř všude, i na místech, kde její rozklepaný obraz podle mě ruší divácký zážitek. Nicméně i tak souhlasím s tím, že se jedná o nadprůměrné dílko.
Oči plné piesku
Zde jsem mírně znejistěl, když se opona kina zatáhla na akademický čtvercový formát. To je většinou známkou autorovy sebejistoty, že k vyprávění více prostoru nepotřebuje. A musím uznat, že zde to docela sedí. Lehce mi u tohoto snímku vadí velmi jednoduchý scénář, nicméně je tak efektně natočen, že se jeho banalita ve výsledku prakticky ztratí. Po kamerové stránce je to velmi divácky příjemné a ve spolupráci s ruchy a barevným svícením se z toho stává výborná podívaná. Jak už jsem napsal, u tohoto snímku nečekejte hluboký dramatický příběh, spíše takové řemeslně dobře zvládnuté drama z nočního města, kde na zločin narazíte prakticky kdekoliv. I přes to, zde ale můžeme nalézt zejména díky výkonům v hlavních rolích citlivou linku, která se dotýká témat dospívání a hledání sebe sama. Za mě tedy lehký nadprůměr.
Mimo
U toho snímku je myslím přesnější jeho anglický název - Bunk. Jeho myšlenka natočit citlivou bromance v prvorepublikovém bunkru mě velmi nadchla a to nadšení mi vydrželo vlastně celý film. Ono by se mohlo zdát, jako vlastně i u prvního zástupce z FAMU, že to nikam nevede, nezujímá to žádné stanovisko a je to vlastně o ničem. Ovšem já si myslím, že když se trochu povzneseme nad samotný děj a zamyslíme se, dojdeme k závěru, že je to výborný film. Autor nám zde totiž řekne přesně tolik, kolik potřebujeme vědět k tomu, abychom si na jeho myšlenku udělali vlastní názor. Stejně jako Pylypčuk i Jasiński nezaujímají k svým tématům stanovisko, ale otevírají nabízenými podněty prostor pro zamyšlení a diskuzi. A to je myslím poslání kinematografie i umění obecně. Po technické stránce je to také velmi dobře zvládnuté a zmínit musím i herecké výkony v hlavních rolích, protože myslím, že na nich do jisté míry stojí kouzlo tohoto filmu. Z mého pohledu opět nadprůměrný kousek z FAMU.
Závěrem bych ještě rád řekl, že tato trojce filmů se k sobě skvěle hodí a výborně se doplňuje. Pokud budete mít příležitost některých z nich zhlédnout, určitě to udělejte. Myslím, že to stojí za to.
(4,91 z 5)