iShorts: Za horizont léta

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Na posled­ním před­prázd­ni­no­vém pro­mí­tá­ní nám iShorts nabíd­lo tro­ji­ci téměř stře­do­me­tráž­ních fil­mů, kte­ré ačko­liv se to nemu­sí na prv­ní pohled zdát, mají mno­ho spo­leč­né­ho. Tím nej­dů­le­ži­těj­ším spo­jo­va­te­lem je prav­dě­po­dob­ně ces­ta a hle­dá­ní. Cesta za pozná­ním sama sebe, hle­dá­ní sama sebe, to jsou moti­vy, kte­ré se mys­lím pro­lí­na­jí vše­mi tře­mi fil­my.

Prvním pro­mí­ta­ným fil­mem byl sní­mek Osmý den reži­sé­ra Petra Pylypčuka, kte­rý rezo­nu­je ve fil­mo­vém svě­te již od své pre­mi­é­ry. Posbíral, nebo byl nomi­no­ván na řadu oce­ně­ní, a je vyzdvi­ho­ván nejen pro svá téma­ta. Druhým sním­kem je dílo ze slo­ven­sko - čes­ké kopro­duk­ce Oči plné pies­ku reži­sé­ra Juraje Janiše. Jeho jmé­no nej­spíš není v Čechách tolik zná­mé, jak by nicmé­ně moh­lo. Jedná se pře­váž­ně o reklam­ní­ho reži­sé­ra, kte­rý má za sebou spo­ty pro Pilsner, Radegast, Kofolu ane­bo někte­ré oblí­be­né rekla­my na T-mobile. Tento krát­ko­me­tráž­ní film je patr­ně jed­ním z jeho prv­ních hra­ných zále­ži­tos­tí. Do tře­ti­ce tu pak máme film Mimo reži­sé­ra Piotra Jasińského, ovšem jeho jmé­no nás nesmí mýlit, jed­ná se stej­ně jako v prv­ním pří­pa­dě o dílo z FAMU. Jasiński už má za sebou pár úspěš­ných stu­dent­ských kous­ků, za všech­ny může­me zmí­nit film Všechno v pořád­ku, bram­bo­ry v řád­ku (2022), kte­rý posbí­ral řadu oce­ně­ní na něko­li­ka fes­ti­va­lech. To je doce­la sluš­ný základ, pojď­me na recen­ze.

Osmý den
Na ten­to sní­mek jsem byl vel­mi zvě­dav, pro­to­že jak už jsem zmí­nil, mno­ho lidí jej vychva­lo­va­lo až do nebes. Nicméně mys­lím, že to vyzdvi­ho­va­né téma nábo­žen­ské sek­ty není u toho­to fil­mu to hlav­ní. Vůbec se nedi­vím, že sní­mek se pro­mí­tal v Cannes, pro­to­že vzhle­dem k poli­ti­ce, kte­rou v posled­ních pár let ten­to fes­ti­val razí, není divu, že je zaujme sní­mek, kde hlav­ní kona­jí­cí posta­vou je dív­ka. Možná je prav­da, že sní­mek je lehce před­ví­da­tel­ný, ovšem já si mys­lím, že u něj je důle­ži­té něco úpl­ně jiné­ho. Z mého pohle­du je zde důle­ži­té to, co nám posta­vy neří­ka­jí, co nám kame­ra neu­ka­zu­je. A to tady z mého pohle­du fun­gu­je vel­mi dob­ře. Pylypčukovi se daří balan­co­vat na té hra­ni­ci, kdy mu z toho vznik­ne buď geni­ál­ní dílo, ane­bo to divák nepo­cho­pí. A mys­lím, že zde je to ten prv­ní pří­pad. Krásně vyu­ží­vá divá­ko­vu vědo­most a nevě­do­most, o posta­vách a pro­stře­dí nám toho říká přes­ně tolik, kolik potře­bu­je­me, pros­tě nád­he­ra. Jediné, co mi vadi­lo byla ruč­ní kame­ra, kte­rá je pou­ži­tá téměř všu­de, i na mís­tech, kde její roz­kle­pa­ný obraz pod­le mě ruší divác­ký záži­tek. Nicméně i tak sou­hla­sím s tím, že se jed­ná o nad­prů­měr­né díl­ko.

Oči plné pies­ku
Zde jsem mír­ně zne­jis­těl, když se opo­na kina zatáh­la na aka­de­mic­ký čtver­co­vý for­mát. To je vět­ši­nou znám­kou auto­ro­vy sebe­jis­to­ty, že k vyprá­vě­ní více pro­sto­ru nepo­tře­bu­je. A musím uznat, že zde to doce­la sedí. Lehce mi u toho­to sním­ku vadí vel­mi jed­no­du­chý scé­nář, nicmé­ně je tak efekt­ně nato­čen, že se jeho bana­li­ta ve výsled­ku prak­tic­ky ztra­tí. Po kame­ro­vé strán­ce je to vel­mi divác­ky pří­jem­né a ve spo­lu­prá­ci s ruchy a barev­ným sví­ce­ním se z toho stá­vá výbor­ná podí­va­ná. Jak už jsem napsal, u toho­to sním­ku neče­kej­te hlu­bo­ký dra­ma­tic­ký pří­běh, spí­še tako­vé řeme­sl­ně dob­ře zvlád­nu­té dra­ma z noč­ní­ho měs­ta, kde na zlo­čin nara­zí­te prak­tic­ky kde­ko­liv. I přes to, zde ale může­me nalézt zejmé­na díky výko­nům v hlav­ních rolích cit­li­vou lin­ku, kte­rá se dotý­ká témat dospí­vá­ní a hle­dá­ní sebe sama. Za mě tedy leh­ký nad­prů­měr.

Mimo
U toho sním­ku je mys­lím přes­něj­ší jeho ang­lic­ký název - Bunk. Jeho myš­len­ka nato­čit cit­li­vou bro­man­ce v prvo­re­pub­li­ko­vém bun­k­ru mě vel­mi nadchla a to nad­še­ní mi vydr­že­lo vlast­ně celý film. Ono by se moh­lo zdát, jako vlast­ně i u prv­ní­ho zástup­ce z FAMU, že to nikam neve­de, nezu­jí­má to žád­né sta­no­vis­ko a je to vlast­ně o ničem. Ovšem já si mys­lím, že když se tro­chu povzne­se­me nad samot­ný děj a zamys­lí­me se, dojde­me k závě­ru, že je to výbor­ný film. Autor nám zde totiž řek­ne přes­ně tolik, kolik potře­bu­je­me vědět k tomu, abychom si na jeho myš­len­ku udě­la­li vlast­ní názor. Stejně jako Pylypčuk i Jasiński neza­u­jí­ma­jí k svým téma­tům sta­no­vis­ko, ale ote­ví­ra­jí nabí­ze­ný­mi pod­ně­ty pro­stor pro zamyš­le­ní a dis­ku­zi. A to je mys­lím poslá­ní kine­ma­to­gra­fie i umě­ní obec­ně. Po tech­nic­ké strán­ce je to také vel­mi dob­ře zvlád­nu­té a zmí­nit musím i herec­ké výko­ny v hlav­ních rolích, pro­to­že mys­lím, že na nich do jis­té míry sto­jí kouz­lo toho­to fil­mu. Z mého pohle­du opět nad­prů­měr­ný kou­sek z FAMU.

Závěrem bych ješ­tě rád řekl, že tato troj­ce fil­mů se k sobě skvě­le hodí a výbor­ně se dopl­ňu­je. Pokud bude­te mít pří­le­ži­tost někte­rých z nich zhléd­nout, urči­tě to udě­lej­te. Myslím, že to sto­jí za to.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře