JAKÁ JE ŠANCE NA ZÁCHRANU BENÁTEK?

Lidé bro­dí­cí se po kole­na uli­ce­mi, nená­vrat­ně poško­ze­ná bazi­li­ka sva­té­ho Marka, ško­dy odha­do­va­né více jak na jed­nu mili­ar­du eur, 30 lid­ských obě­tí. To vše napácha­ly sil­né bouř­ky, kte­ré minu­lý týden zasáh­ly celou Itálii. Nejvíce jsou však opět posti­že­ny Benátky. Proč prá­vě turis­tic­ký skvost Apeninského polo­ostro­va musí již poně­ko­li­ká­té čelit tak kru­tým nástra­hám pří­rod­ních živlů?  A oprav­du jim v budouc­nu hro­zí totál­ní zapla­ve­ní?

Přestože se to mož­ná jeví spí­še jako kata­stro­fic­ký fil­mo­vý scé­nář, není to pod­le obor­ní­ků žád­ná uto­pie.

Region Benátska totiž sužu­jí povod­ně pra­vi­del­ně. Dokonce mají nato­lik spe­ci­fic­ký a jedi­neč­ný cha­rak­ter, že si pro něj Italové zaved­li vlast­ní pojme­no­vá­ní – acqua alta (vyso­ká voda). Nejhorší obdo­bí pro ast­ro­no­mic­ké pří­li­vy začí­ná prá­vě na pod­zim, kdy feno­mén pod­po­ru­jí i lokál­ní pově­tr­nost­ní pod­mín­ky, kte­ré v daném obdo­bí půso­bí na hla­di­nu Jaderského moře a zapří­či­ní roz­vod­ně­ní lagu­ny, na kte­ré Benátky leží.

V sou­čas­né době zaží­va­jí Benátky jed­nu z nej­hor­ších pří­rod­ních kata­strof ve svých ději­nách. Hladina vody v lagu­ně stoup­la o 156 cen­ti­me­t­rů, což zapří­či­ni­lo, že je momen­tál­ně zapla­ve­no celých 75 pro­cent měs­ta. Za jed­nu z nej­vět­ších tragé­dií his­to­ri­ci pova­žu­jí nená­vrat­né poško­ze­ní legen­dár­ní bazi­li­ky sva­té­ho Marka, jejíž mozai­ko­vou pod­la­hu pokrý­vá nece­lý metr vody.

„Bude pro nás prak­tic­ky nemož­né opra­vit to, co voda způ­so­bi­la,“ nechal se sly­šet zou­fa­lý správ­ce stav­by Carlo Tesserin. Nejhorší ale je, že se tato situ­a­ce může za pár let opa­ko­vat zno­vu – a mož­ná ješ­tě ve fatál­něj­ším pro­ve­de­ní.

Vědci totiž varu­jí, že v prů­bě­hu 20. sto­le­tí Benátky ztra­ti­ly 23 cm ze své nad­moř­ské výš­ky. Část – kon­krét­ně 13 cm, má na svě­do­mí neše­tr­ný zásah člo­vě­ka posta­ve­ním čet­ných tová­ren v prů­mys­lo­vé oblas­ti Porto Marghera. Samotný pří­stav totiž sestá­vá z umě­le vytvo­ře­ných ost­ro­vů, kterak plní roli „hou­by“ a nasa­ku­jí vodu při jaké­ko­liv ano­má­lii. Vše zhor­ši­lo ješ­tě stav­ba kaná­lu pro rop­né tan­ke­ry v prv­ní polo­vi­ně 20. sto­le­tí, kte­rá Porto Marghera pří­mo pro­po­ji­la s ote­vře­ným mořem. Kvůli těm­to vli­vům řádo­vě vzrost­lo zápla­vo­vé rizi­ko pro samot­né hlav­ní měs­to regi­o­nu. Podobný efekt měly i dal­ší pro­jek­ty v bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti měs­ta, pře­de­vším doprav­ní mos­ty nebo pře­hra­dy.

Ulice Benátek se začí­na­jí plnit vodou v momen­tě, kdy hla­di­na lagu­ny vyros­te o 90 cm. Při nárůstu o 140 cm je zapla­ve­na polo­vi­na měs­ta. Pokud by hra­ni­ce pře­kro­či­la 200 cm, voda zapla­ví celé Benátky.

A není to bohu­žel vůbec nere­ál­né!

Již jed­nou bylo jed­no z nej­krás­něj­ší měs­to na svě­tě doslo­va jen pár cen­ti­me­t­rů od cel­ko­vé­ho zato­pe­ní. V roce 1966 voda stoup­la o celých 194 cm!

Obyvatelé Benátek tak musí vel­kou vodu oče­ká­vat kaž­dý den, měs­to pro tyto úče­ly vyvi­nu­lo výstraž­ný sys­tém, kte­rý obča­ny včas infor­mu­je o blí­ží­cí se vodě for­mou SMS zprá­vy.

Jak ale mini­ma­li­zo­vat stá­le více hro­zí­cí kata­stro­fu? Italská vlá­da veš­ke­rou svou nadě­ji vklá­dá do mega­lo­man­ské­ho pro­jek­tu, kte­rý má Benátky navždy zba­vit stra­chu z poto­pe­ní. MOSE Project, sym­bo­lic­ky pojme­no­va­ný po hebrej­ském pro­ro­ko­vi Mojžíšovi, před kte­rým se roze­stou­pi­lo Rudé moře, sestá­vá ze sítě pro­ti­po­vod­ňo­vých zábran ve třech kri­tic­kých mís­tech – pří­sta­vech Lido, Chioggia a Malamocco. Díky tomu­to plá­nu mají vznik­nout bari­é­ry, kte­ré zahra­dí Jaderské moře a voda z něj se tak nedo­sta­ne do lagu­ny ani vni­t­ro­ze­mí. Jejich odha­do­va­ná dél­ka činí přes 1 a půl kilo­me­t­ru, pra­cov­ní plo­cha pro jejich kon­struk­ci zabí­rá dokon­ce 18 kilo­me­t­rů. Celkově bude bari­é­ru tvo­řit 78 uza­ví­ra­tel­ných bran, jejichž vzty­če­ní zabe­re jen 30 minut. Opatření by pak mělo odbou­rat až šede­sá­ti­cen­ti­me­t­ro­vý vze­stup hla­di­ny Jaderského moře.  Kromě toho má tato stav­ba i pozi­tiv­ní dopad na zaměst­na­nost v regi­o­nu, kde díky její rea­li­za­ci vznik­lo 4 000 nových pra­cov­ních míst. Dokončení se odha­du­je na rok 2022, již nyní při­šel pro­jekt vlá­du na pět mili­ard dola­rů a samot­né Italy roz­dě­lil na dva tábo­ry. Jedni tvr­dí, že pro­jekt je pří­liš náklad­ný a může nao­pak před­sta­vo­vat eko­lo­gic­ké rizi­ko, dru­zí v něm spat­řu­jí nadě­ji, že by pak už koneč­ně nemu­se­li žít s neu­stá­lým stra­chem ze ztrá­ty živo­by­tí a domo­va.

Více se o tom­to zají­ma­vém pro­jek­tu může­te dozvě­dět v pořa­du Potápějící se měs­ta (Sinking Cities), kte­rý bude mít pre­mi­é­ru 15. lis­to­pa­du 2018 ve 20:00 na Discovery Channel