Jana Štrausová: Děti nového věku

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Autorka ve své knize plně zužitkovala své zkušenostmi při práci s dětmi. Byla z těch, které děti začaly povídat o tom, co zažily ještě předtím, než se narodily. Nebo o tom kreslili. Nakonec si také uvědomíte, že jen málokdo naslouchá dětským kresbám.

Často v nich děti kreslí věci, které jsou až děsivé. Jsem z těch čtenářů, pro které byly tyto knihy v podstatě prvním setkáním s tématem Jany Štrausové: Viděla jsem v létě jeden rozhovor s ní, ale pozorností jsem se zaměřovala spíše obecně s tím, že její knihy by mohly být zajímavé.

„Klárka viděla auru okolo lidí neustále. Její rodiče to brali velmi pozitivně. Při oslovování se často zlobila, že se nejmenuje Klárka, ale Anna, že dříve žila jinde, nosila dlouhé šaty až na zem, že je jiná holčička, a ne Klárka. Maminka potvrdila, že od chvíle, kdy Klárka začala mluvit ve větších souvislostech, vede si svou o dívce jménem Anna…“

Tak právě takových příběhů je tato první kniha autorky plná.

Napsala ji v roce 2020 a základním způsobem provádí tématikou regrese, minulých životů a ke svému bádání přidává i poznatky jiných autorů, kteří se tímto zabývají. Tak dokresluje celkový pohled a přidává i skrze jiné autory a jejich zkušenosti širší náhled. Možná i ten pak byl spouštěčem celé řady reakcí a dopisů, stejně jako její vystupování v různých pořadech, a začali se ozývat dospělí lidé, kteří toto také zažívají. Jako děti… i jako dospělí. A samozřejmě rodiče takto jiných dětí.

Abych byla přesná, autorka se zabývá dětmi s poruchami chování, ADHD a jinými komplikacemi, je jí blízké téma indigových dětí a překvapilo ji, jak často se právě s těmito poruchami pojí právě toto povídání. I když to samozřejmě není tak, že dítě, které si na něco pamatuje a něco vypráví či kreslí, je zároveň něčím jiné. Můžete být naprosto obyčejní, ale někdy ten střípek vzpomínky zůstane.

A my můžeme jen bádat, jestli to je chyba, nebo záměr celého našeho osudu.

Sama za sebe musím říci, že na mne kniha působila velmi silně. Psychologicky, žasla jsem nad trpělivostí, s jakou k dětem bylo přistoupováno a také trochu strašidelně. A také jsem cítila, že i ve mne samotné cosi tyto vzpomínky dolují, ale to rozhodně nebyl příjemný pocit.

A na konci všeho je dobré říci…

„Každý je zde proto, aby si žil svůj život pro sebe a za sebe. Nikdo nikomu nic nedluží. Každý má zodpovědnost pouze za sebe.  Za svoje slova, myšlenky, činy. Za nikoho jiného. Vše, co jsme kdy učinili druhým dobrého či zlého, se k nám vrátí a my si to dříve či později budeme muset odžít sami. Tedy my nevíme sami u sebe, natož u druhých, proč co mají, proč se jak chovají a co je vede k jejich slovům a činům…“

A hlavně…

„Odpuštění není o člověku, jemuž odpouštíme. Je to dárek, který dáváme sami sobě a který dovoluje našemu srdci, aby se znovu otevřelo.“

Děti jsou našimi průvodci. Učí nás. Je to velmi poučná a jemná kniha s tématem tak neobyčejným, že se zaryje pod kůži a vzbudí chuť si o tématu hledat něco víc.

Nebo hledat další rozhovory s autorkou…

Druhá kniha, Poselství dětí nového věku, vyšla v roce 2022.

O autorce: Jana Štrausová působila sedmnáct let jako učitelka pražské mateřské školy; v současné době učí na prvním stupni základní školy a vede vlastní terapeutickou praxi pro děti i dospělé.  Od roku 2016 pořádá přednášky a pravidelné meditace pro děti od šesti do dvanácti let. Jako první u nás při studiu obhájila diplomovou práci na téma indigových dětí.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2020  https://eminent.cz/

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře