Bez nadsázky se dá s jistou říci, že Jo Nesbø je nejenom, že nejslavnější norský spisovatel, ale všeobecně skandinávský od dob Hanse Christiana Andersena. Narodil se 29. března 1960 přímo v hlavním městě – Oslo. Přestože je už dá se říci ve středním věku, tak dokáže psát knihy i pro děti a mládež. Přitom na úplném začátku nic nenasvědčovalo tomu, že z něho bude populární spisovatel detektivních románů.
Vždyť vystudoval ekonomii. Pracovat začínal mimo jiné jako makléř či dokonce taxikář než najel na spisovatelskou dráhu. To přišlo v roce 1997, kdy načal svou sérii kriminálních románů s hlavním hrdinou kriminalistou Harrym Holem. Přestože to byl debut, jenž se mimochodem jmenoval Netopýr, mu vynesl několik cen, také tu za nejlepší kriminální román. Nakonec s tímto hrdinou napsal dnes už deset knížek. Už se dokonce začínají točit filmy na motivy těchto detektivek.
Je vcelku logické, že si občas odskočil i k něčemu jinému. Dá se říci, že Jo Nesbø je spisovatelem dvou zásadních sérií. Kromě Harryho Holea tu máme ještě doktora Proktora. To už jsou zmíněné pohádky pro děti a mládež. Když by si někdo pomyslel, ještě před samotným vydáním první pohádkové knihy Doktor Proktor a prdící prášek, že sklidí takový obrovský úspěch, tak čtenáři klasických detektivek by tomu zcela jistě nevěřili.
Vlastně ho inspirovala jeho dcera k psaní pohádek. Jí také věnuje svoje dětské knížky. Po, jak už bylo řečeno, úspěchu první pohádkové knihy, si řekl, že stvoří sérii – a taky, že ano – Doktor Proktor a vana času, Doktor Proktor a konec světa. Možná…, Doktor Proktor a velká loupež zlata. Uvidíme, jaký bude další díl. Jo Nesbø píše i samostatné knihy, například Syn.
To je taková svým způsobem autobiografie, i když jde o román. Vypořádává se vlastně po svém s tím, že jeho otec ve válce pomáhal bojovat nacistickému Německu, což spisovatel zjistil v patnácti letech.
Sám Nesbø vzpomíná v rozhovorech, jaký to pro něj byl šok, když se to dozvěděl. Není se co divit, šok by to byl pro každého, kdo byl nějakým způsobem zainteresovaný ve válce, natož pro pubertálního kluka, který navíc otce obdivuje a uctívá skoro jako modlu. Rodák z Osla se touto knihou, která se stala dalším bestsellerem, snad vyrovnal s touto hlubokou křivdou, která se stala ani ne tak jemu, jako miliónům lidí po celé Evropě za dob nacismu.
S přibývajícím věkem se u tohoto Nora mění i pisatelské smýšlení. Začíná ubírat na razanci svých románů. Ne ve smyslu počtu, ale tím, že už tam není tolik brutálních věcí, jako například v začátcích. Nebylo to vždycky ale tak růžové s jeho romány. Zatímco k těm pohádkovým příběhům neměl nikdo nic k vytknutí, tak u kriminálních románů se občas stalo, že Nesbø musel skousnout kritiku. Například před vydáním Syna ho častovali čtenáři tím, že už se kriminálně vyčerpal a nemá dále co nabídnout v tomhle směru. To ovšem netušili, jak se přepočítají.
Ovšem i Syn měl kritiky, to spíše ale v podobě literárních odborníků. Hlavně v tom smyslu, že byl až moc dlouhý. Ono pět set stran není zrovna snadné přečíst. Říkalo se, že to mohlo být kratší minimálně o padesát, ještě lépe o sto stran. Je zajímavé, že když před dvěma lety přijel do Prahy, na jeho podpis čekaly frontu tisíce lidí. Velmi neobvyklá záležitost u spisovatelů. V hlavním městě se táhla fronta fanoušků dlouhá půl kilometru. Jo Nesbø má díky svému povolání čas i na jiné věci, než kdyby chodil normálně do klasické práce na osmihodinové směny.
Mezi jeho koníčky se řadí například horolezectví – docela nebezpečné. Na letošní rok je naplánováno vydání jedenácté knihy s Harrym Holem. Mělo by se tak stát 11. května. Tentokrát název bude podle toho, co máme občas všichni – Žízeň.
