Hodnocení článku
(4 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...John Wick (Keanu Reeves) odhalí cestu, jak porazit Nejvyšší radu. Než se mu však podaří získat svobodu, musí čelit novému nepříteli, mocnému markýzi Vincentu de Gramontovi (Bill Skarsgård). Bude to o to těžší, že nová spojenectví mění staré přátele v nepřátele...
Mnoho oblíbených akčních filmů se po čase dočkalo pokračování, případy kdy si ovšem tyto projekty zvládaly udržovat kvalitu a nedělat původním filmům ostudu bylo méně a méně, kdy často dochází i k případům video sequelů, které často působily až laciným způsobem a často navíc kvůli absenci příliš drahých původních hlavních hvězd muselo docházet k situacím, že se novými hlavními postavami často stávali vedlejší pěšáci. Zrovna úpadek kvality a maximální snaha o podojení ovšem rozhodně nejde v ruku v ruce se sérii John Wick. Jedničku z roku 2014 jde i po letech vnímat jako v podstatě malé akční béčko, každým dalším dílem se ovšem měřítko zvětšovalo, kdy již trojka měla vyložené blockbusterové parametry. A John Wick: Kapitola 4 v tomto ohledu zachází ještě o kus dál. Nejenom, že se režisér Chad Stahelski a jeho tvůrčí tým zvládli nevyčerpat a Johna Wicka: Kapitolu 4 postavit na sérii vrcholných akčních sekvencí. Stahelski totiž nestojí jen za akčním milníkem, ale dost možná i za jedním z nejlepších akčních filmů všech dob.
Jestli by měl Avatar: The Way of Water do budoucna fungovat jako takový ideální vzorový příklad, jak pracovat s blockbustery s velkou mírou digitálních triků, John Wick 4 může v tomto ohledu fungovat jako vzorový příklad toho, jak do budoucna pracovat s akčními filmy. S odstupem času jde o jasný důkaz toho, že by v Hollywoodu nemělo docházet k podceňování kaskadérů, kdy právě bývalý kaskadér Chad Stahelski a jeho zápal tvoří jeden ze základních důvodů, proč série John Wick tolik funguje. Očividně za ní totiž stojí tvůrci, kteří mají rádi akční filmy, nad akcí samotnou přemýšlejí, rádi odkazují k hollywoodské i asijské akční filmové tvorbě, očividně se poté pokouší nadále zvyšovat měřítko. Už po závěru Johna Wicka: Kapitoly 3 mohlo snadno docházet k debatám nad tím, zda lze vůbec s Babou Yogou ještě něčím ohromit. Kdyby Kapitola 4 měla lidskou duši, ihned by vám řekla, že jí máte podržet pivo.
Jak na samotném počátku mohla strašit délka filmu čítající 169 minut (vyplatí se počkat do jejich závěru díky po-titulkové scéně), už po pár minutách si Kapitola 4 zvládá své téměř tři hodiny bez problému obhájit. John Wick 4 je film, který nemusí zpomalovat, nechce zpomalovat a taky ve finále nezpomaluje, i tím posouvá sérii ještě o kus dál. Výsledkem je láskyplná pocta akčnímu žánru, která má hned několik akčních sekvencí, který nenechají ani na sekundu nikoho dýchat. Všemu navíc prospívá fakt, že Stahelski za kamerou zraje, tím pádem působí Kapitola 4 jako audiovizuálně nejpůsobivější film z celé série, především díky faktu, že chvílemi skutečně vypadá jako z jiného světa. Jakmile poté dojde na přestřelku ve formě ptačí perspektivy, divák se nemůže zbavit pocitu, že jsou Stahelski a jeho tvůrčí tým v dobrém slova smyslu jinde.
Čtyřka funguje jako závěr tetralogie, kdy dochází k zjevnému využívání vzorců z minulých filmů. Nemůže pochopitelně chybět Gun-Fu, nebezpečný pes, pracování s legendárním statusem titulního zabijáka, především práce s charakterem samotného Johna. Sám Keanu Reeves na samém počátku roli obdržel převážně díky tomu, že není znám jako herec, který by byl schopen projevovat kdovíjaké expresivní emoce, právě proto se Reeves pro roli Johna Wicka ovšem hodí. V rámci budování nějaké franšízy je vždy ideální když se motivy cyklí, přesně to se zde stává. Prim tak pořád hraje především absence Wickovi ženy v jeho životě, stejně tak se nadále pracuje s úvahami nad tím, zda je Wickova duše skutečně posedlá zabíjením, zda by se Wick nemusel dočkat pravého vysvobození v podobě smrti, zda pokud po všem, co se v rámci celé série stalo, může existovat něco jako šťastný konec s odchodem do západu slunce. Série John Wick je i přes všechny dosavadní možné nelogické faktory pořád víceméně zakotvena v realismu, kdy právě realističtější přístup k ústřednímu antihrdinovi pomáhá k tomu, aby se jeho pouť stala více zajímavou. Baba Yaga lomcuje na hraně mezi nebem a peklem, Keanu Reeves mezitím zůstává ve skvělé akční formě a zvládá prodat zlomeného člověka, který snad ve svém životě skutečně už má možnost najít pocit naplnění maximálně skrze možnost někomu ublížit.
Klíčové přitom je, že se tady neutrácely stamiliony. Takové Rychle a zběsile 10 se může chlubit s rozpočtem 340 milionů dolarů, kdy nabídne především digitální velebordel, který nejspíš v součtu pobaví pouze ty, kteří již sérii dávno prokoukli. Krapet odlišná a přesto výrazná akční kouzla již pár let skrze svou sérii Mission: Impossible provádí Tom Cruise, smyslnost této série ovšem tkví v tom, že Cruise narušuje představy o tom, co může snést průměrný člověk, především i díky svou vlastní účastí bez kaskadérů. I té se to ovšem s rozpočtem okolo 300 milionů dolarů machruje snadno. Ani rozpočet Johna Wicka 4 neměl překročit částku 100 milionů dolarů, přesto vypadá pečlivěji a hodnotněji realizován, než většina akční současné konkurence. Tam, kde se u Netflixu utrácí nesmyslné částky, si jinde Stahelski a Reeves vystačí s „drobnými“ a přesto vyhrát. Ať už to je v rámci sekvence v Japonsku, sekvence v německém klubu a nebo v rámci sekvence na francouzském kulaťáku. Samotné finále se vlastně skládá z tří větších akčních sekvencí, kdy síla každého libovolného aktu vždy tkví v něčem zcela odlišném, především si ovšem Stahelski a jeho tým z 87Eleven Action Design zvládnou vyhrávat s prostorem, palebným arzenálem i momenty, které svádí k drobnému utahování si z nastavených pravidel. Výsledek přesto není nikdy přepálený, nejvíce stejně vyniká komorní vyvrcholení.
John Wick 4 poté nemusí stát pouze na titulním zabijákovi, ale i dalších postavách. Donnie Yen se tu jako vždy představuje ve skvělé formě, kdy je jeho Caine slepý, dá se ovšem snadno říci, že John Wick nikdy v rámci svých kolegů zabijáků nepotkal někoho, kdo by se mu dokázal v různých ohledech vyrovnat. Caine má smysluplnou motivaci, Yen zvládá u své postavy prodat i humor, zároveň není vztah mezi ním a Wickem tolik černobílý, kdy v rámci jejich nevyhnutelné konfrontace dochází i k debatám nad posmrtným životem. Působivě se představí postava „Nikoho“ v podání Shameira Andersona, kde i tady dochází k zajímavé dynamice mezi ním a Wickem, především ohledně toho, že Wick není jediným zabijákem, který má slabost pro němé tváře. Z nových tváří přesto nejvíce zaujme Bill Skarsgård. Škoda, že si Skarsgård nejspíš ztvárněním Pennywise v adaptaci TO zařídil fakt, že si nikdy nezahraje Jokera. V roli de Gramonta totiž Skarsgård předvádí maniakálního sociopata, který má střídavé nálady a zvládá působit jako největší zlo, se kterým se Wick za celou dobu série potkal. Jak ovšem mimo Winstona Iana McShanea, Charona (čerstvě zesnulého) Lance Reddicka či Bowery Kinga Laurence Fishburnea většinu času série na kdovíjak výraznější charaktery mimo záporáků nesázela, právě v podobě Cainea a „Nikoho´´ se ukazuje, že se série skutečně může s ideální péčí k postavám dočkávat dalšího rozšíření (již nyní se chystá spin-off Ballerina s Anou de Armas) a série nutně nemusí do budoucna stát pouze na Keanu Reevesovi. I to má ovšem celé jeden háček.
Pokud se Jardani Jovanovich tímto filmem skutečně rozloučí (mimo jeho přislíbené cameo v Ballerině), dá se velmi snadno říct, že Boogeyman odešel na vrcholu a jeho cesta v závěru filmu dochází k důstojné a schopně vystavěné tečce. Nával emocí z finále se dá těžce popisovat, jsou ovšem jednoduše silné, při zacyklení všech události od prvního filmu ještě více. Necelé 3 hodiny může divák sledovat špičkově propracovanou choreografii, pečlivě vystavěné akční scény, jeden z jasných vrcholů akčního žánru, aby v závěru bylo snadné brečet jako želva. Dá se očekávat, že John Wick 4 krapet rozdělí diváky, především je automaticky zapovězen těm, kteří nemají rádi akční filmy. Dochází ovšem k dalšímu rozšiřování mytologie (pořád víceméně záhadami zahalený svět zabijáků má nově i vlastní rádiovou stanici), perfektnímu atmosférickému soundtracku dua Tyler Bates a Joel J. Richard, především se ovšem ukazuje, že výjimečný akční film musí mít i nevyhnutelně po vzoru cibule vrstvy (jako Terminátor 2 nebo Hard Boiled). Ani jediný moment nevyvolává dojem, že měl raději skončit na podlaze střižny a jen nevyhnutelně prodlužuje cestu k fenomenálnímu finále. John Wick 4 totiž fenomenální finále jako takové nemá. Protože již od prvních nárazu pěstí začíná být fenomenální a nikdy jim být nepřestává.
Série John Wick ušla dlouhý kus cesty, čtyřka poté není jen nejlepším dílem série, ale platí i za vrchol v rámci akčního filmu jako takového minimálně v rámci 21. století. Silný zážitek, který by měl do budoucna fungovat jako příručka k tomu, jak v Hollywoodu do budoucna přistupovat k akčním filmům. Díky Chade. Díky Keanu!
(4,91 z 5)