Když promluvila: Zoe Kazan, Carey Mulligan sesadili Harveyho Weinsteina

Šéf Miramaxu a holly­wo­od­ský pod­pa­tek Harvey Weinstein byl nako­nec díky repor­tá­ži novi­ná­řek Jodi Kantor a Megan Twohey z roku 2017 v New York Times dopa­den a pří­běh jejich vyšet­řo­vá­ní je věc­ně a čas­to pou­ta­vě vyprá­věn ve fil­mu She Said, kte­rý po pre­mi­é­ře na newy­or­ském fil­mo­vém fes­ti­va­lu minu­lý měsíc dnes vstu­pu­je do praž­ských kin.

Ačkoli Weinsteinova tak­ti­ka cas­tingo­vé­ho gau­če byla ve fil­mo­vém prů­mys­lu veřej­ným tajem­stvím po celá dese­ti­le­tí, při­mět hereč­ky a zaměst­nan­ce, aby pro­mlu­vi­li a posta­vi­li se hně­vu vel­ké­ho fil­mo­vé­ho stu­dia, nebyl snad­ný úkol. Po pří­bě­hu v New York Times (a dal­ším od Ronana Farrowa v New Yorkeru) se však s obvi­ně­ní­mi pro­ti býva­lé­mu pro­du­cen­to­vi při­hlá­si­lo cel­kem 107 žen (Wikipedie vede uži­teč­nou prů­běž­nou tabul­ku).

Příběh Kantor a Twohey pomohl odstar­to­vat hnu­tí #metoo, zatím­co Weinstein byl v roce 2020 v New Yorku odsou­zen na 23 let a dal­ší vyšet­řo­vá­ní pokra­ču­jí i po letech. Jak však film She Said čas­to nará­ží, zatím­co samot­ný Weinstein byl odha­len, sys­tém, kte­rý mu umož­nil zůstat u moci po celá dese­ti­le­tí, zůstal z vel­ké čás­ti nepo­tres­tán.

V hlav­ních rolích fil­mu She Said se před­sta­ví Zoe Kazanová jako Kantor a Carey Mulliganová jako Twoheyová, kte­ré se na Weinsteinovu kau­zu obrá­ti­ly poté, co byla zve­řej­ně­na zvu­ko­vá nahráv­ka, na níž pro­du­cent zne­u­ží­vá ital­skou model­ku Ambru Battilanu Gutierrezovou, a hereč­ka Rose McGowanová nará­že­la na své vlast­ní zku­še­nos­ti s šéfem Miramaxu. Po urov­ná­ní spo­rů a uza­vře­ní smluv o mlčen­li­vos­ti však ani jeden z nich nechtěl pro Timesy mlu­vit.

Kantor a Twohey si však brzy uvě­do­mí, že tyto pří­pa­dy jsou jen špič­kou ledov­ce, a zahá­jí něko­li­ka­mě­síč­ní vyšet­řo­vá­ní, kte­ré je zave­de do krá­li­čí nory plné obvi­ně­ní. Nakonec obje­ví tři jmé­na, kte­rá by moh­la být ochot­na se při­hlá­sit: býva­lé asi­s­tent­ky, kte­ré byly v 90. letech zne­u­ží­vá­ny Weinsteinovou rukou.

Jsou mezi nimi Laura Maddenová (Jennifer Ehleová), kte­rá nikdy nepo­de­psa­la smlou­vu o mlčen­li­vos­ti s Miramaxem, a Rowena Chiuová (Angela Yeohová) a Zelda Perkinsová (Samantha Mortonová), jejichž kon­fron­ta­ce s Weinsteinem na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách v roce 1998 zamo­ta­la hla­vu.

Mortonová má ve fil­mu Řekla to jen jed­nu scé­nu, ale kra­de si celý film pro sebe, když vyprá­ví pří­běh Perkinsové: býva­lá spo­lu­pra­cov­ni­ce, kte­rá se Weinsteinovi posta­vi­la, se zhrou­ti­la, když za ní Chiu při­šla v slzách po poku­su o zná­sil­ně­ní. Perkinsová obě­to­va­la svou kari­é­ru, aby pomoh­la skon­co­vat s Weinsteinovými prak­ti­ka­mi, a ve spo­lu­prá­ci s Miramaxem se sna­ži­la o změ­nu, aby pak dal­ších dva­cet let při­hlí­že­la dal­ším obvi­ně­ním, uml­če­na pod­mín­ka­mi doho­dy o narov­ná­ní.

Kantor i Twoheyová jsou vykres­le­ny hez­ky nuan­co­va­ně a jem­ně; obě jsou mla­dé mat­ky, kte­ré se potý­ka­jí s růz­ný­mi aspek­ty mateř­ství a obě­tu­jí čas strá­ve­ný se svý­mi malý­mi dce­ra­mi, aby jim pomoh­ly vytvo­řit lep­ší svět pro život.

Zbytek redak­ce Timesů ve fil­mu Řekla to však neu­vě­ři­tel­ně postrá­dá dra­ma­tič­nost, redak­to­ři Dean Baquet (Andre Braugher) a Rebecca Corbettová (Patricia Clarksonová) jsou tak neu­vě­ři­tel­ně vstříc­ní, že začne­me pochy­bo­vat o jejich moti­vech. Jejich sani­tár­ní oddě­le­ní půso­bí sko­ro jako Apple Store, i když je při­zna­ně pří­jem­né sle­do­vat Braugherovu nekom­pro­mis­ní posta­vu, jak po tele­fo­nu kon­fron­tu­je Weinsteina a jeho práv­ní­ky.

Podle scé­ná­ře Rebeccy Lenkiewiczové, kte­rý vychá­zí z původ­ní­ho člán­ku a poz­dě­ji kni­hy Kantora a Twoheye, nato­či­la film Řekla to Maria Schraderová (Jsem tvůj muž), sama mla­dá hereč­ka 90. let, kte­rá sice nemě­la osob­ní zku­še­nost s Weinsteinem, ale s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí se setka­la s jiný­mi jemu podob­ný­mi.

Schraderová podá­vá film Řekla to pozo­ru­hod­ně zdr­žen­li­vě a navzdo­ry téma­tu film nikdy nepů­so­bí dile­tant­sky. Film nechá­vá obě­ti, respek­ti­ve hereč­ky, kte­ré je ztvár­ňu­jí, mlu­vit samy za sebe a věc­né podá­ní pomá­há jejich pří­bě­hům ješ­tě více zasáh­nout.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---