Kolo zázraků - O filmu

Pro Woodyho Allena měl Coney Island odjak­ži­va zvlášt­ní kouz­lo, této loka­ce vyu­žil již při natá­če­ní fil­mu Annie Hallová (1977). Na toto mís­to má mno­ho šťast­ných vzpo­mí­nek, když tam cho­dil jako dítě. „Rozkvět Coney Islandu začal mno­hem dřív než jsem se naro­dil,“ říká Allen. „Pokaždé mě to tam zau­ja­lo. Rušné mís­to se spous­tou lidí, dělo se tam stá­le tolik věcí, z toho mís­ta čiše­la živel­ná atmo­sfé­ra. Vždy jsem si mys­lel, že je tam pro­vo­ka­tiv­ní a doko­na­lá atmo­sfé­ra pro dra­ma­tic­ký pří­běh.“

Jako mno­ho dal­ších Allenových fil­mů, i Kolo zázra­ků je pří­běh, kte­rý v sobě zahr­nu­je lás­ku a zra­du. „Ať už čte­te řec­ké tragé­die, Stendhala, Tolstoye nebo Dickense, jejich pří­běhy jsou stá­le aktu­ál­ní, pro­to­že popi­su­jí stá­le se opa­ku­jí­cí úzkos­ti a kon­flik­ty. Obsahují spous­tu slo­ži­tých, hlu­bo­kých, inten­ziv­ních               a dra­ma­tic­kých poci­tů. Vždy mě při­ta­ho­va­ly hlav­ně pro­blémy a kom­pli­ko­va­nost žen­ské duše. Po sta­le­tí mají muži ten­den­ci být méně demon­stra­tiv­ní, co se týká jejich utr­pe­ní. Muži utr­pe­ní uka­zo­vat nesmě­jí. Zatímco ženy jsou ve svých emo­cích ote­vře­něj­ší. Natočil jsem hod­ně kome­di­ál­ních pří­bě­hů, ale když jsem se roz­ho­dl pro dra­ma­tic­ký, téměř vždy byl o ženách v kri­tic­kých situ­a­cích.“

Allen vědo­mě píše vel­ké žen­ské role, jako je Ginny v Kole zázra­ků. Chce, aby jeho posta­vy byly oprav­do­vou výzvou pro nej­ta­len­to­va­něj­ší hereč­ky. „Snažím se do svých rolí obsa­zo­vat hereč­ky, kte­ré mají vel­ký herec­ký roz­sah, hlou­bu            a inten­zi­tu ve svém vyja­d­řo­vá­ní. Chci jim svý­mi role­mi poskyt­nout pří­le­ži­tost uká­zat jejich talent,“ říká Allen.

Ginny v Kole zázra­ků je bez­po­chy­by jed­nou z tako­vých hrdi­nek. „Věděl jsem, že potře­bu­ji vel­mi nada­nou hereč­ku,“ vzpo­mí­ná Allen. „Je jen vel­mi ome­ze­ný počet here­ček, u kte­rých je jejich herec­ký pro­jev oprav­du hlu­bo­ký. Jednou z nich je Kate Winslet, tak­že když jsme zva­žo­va­li hereč­ku do hlav­ní role, její jmé­no se obje­vi­lo jako jed­no z prv­ních.“

Kate Winslet oka­mži­tě pozna­la pří­le­ži­tost a mimo­řád­nost nabí­ze­né role, ale záro­veň měla znač­né oba­vy. „Byla jsem vydě­še­ná, pro­to­že jsem měla pocit, že nevím, kde začnu. A kdy­bych selha­la, tak bych si to neod­pus­ti­la“ říká Winslet. „Byla pro mě vel­ká zod­po­věd­nost, abych něko­ho tak slo­ži­té­ho zahrá­la jako reál­nou posta­vu, měla jsem strach, aby se z ní nesta­la kari­ka­tu­ra. Woody mě chtěl ve svém fil­mu, tak­že jsem udě­la­la vše pro to, abych ze sebe vyda­la to nej­lep­ší.“

Když se s Ginny popr­vé setká­vá­me, pra­cu­je jako ser­vír­ka, žije v man­žel­ství bez lás­ky a nese si s sebou zbyt­ky boles­ti­vé minu­los­ti. „Ginny měla těž­ký život,“ říká Allen. „Když byla mla­dá, spl­nil se jí sen. Stala se hereč­kou, vda­la se za muže, kte­rý ji milo­val a ona milo­va­la jeho a měli dítě. Jenže Ginny nedo­ká­za­la odo­lat poku­še­ní a zača­la si romá­nek s jed­ním her­cem. To způ­so­bi­lo totál­ní roz­pad její­ho man­žel­ství. Pak zača­la pít a její prá­ce tím trpě­la.“

Winslet říká: „Ginny věří, že byla dob­rá hereč­ka a moh­la mít dobrou kari­é­ru        a šťast­ný život. Já si mys­lím, že nikdy dob­rá neby­la. Naštěstí tohle ale nikdy nezjis­ti­la.“

V nej­těž­ším bodě své­ho živo­ta Ginny potká­vá Humptyho (Jim Belushi), kte­rý prá­vě pro­chá­zí slo­ži­tým obdo­bím. Jaho žena zemře­la a jeho dce­ra Carolina utek­la a vza­la si gan­gs­te­ra. Ginny a Humpty by byli schop­ni pomo­ci jeden dru­hé­mu       a zno­vu se posta­vit na nohy. Ale Ginny si uvě­do­mu­je, že man­žel­stvím s Humptym se usa­di­la v živo­tě, kte­rý ji nikdy nebu­de napl­ňo­vat.

„Ve chví­li, kdy Ginny pře­ko­ná kri­zi, začí­ná chá­pat, že své­ho muže opra­vu nemá ráda,“ říká Allen. „Humpty jí byl opo­rou, když to potře­bo­va­la. Ale ona tou­ží po něčem vzru­šu­jí­cím a dob­ro­druž­ném. S Humptym se její život vytrá­cí.“

Jim Belushi hra­je Humptyho, Ginnyina man­že­la. „Humpty je pro ženy vel­mi sla­bý a nedo­ká­že být sám,“ říká Belushi. „Ztratil obě své ženy sou­čas­ně. To pro něj bylo devas­tu­jí­cí a on začal pít. Když se obje­vi­la Ginny, zasáh­la a vytáh­la ho z pro­pas­ti. Jenže Ginny nad ním pře­vza­la kon­t­ro­lu, pro­to­že ví, ze Humpty by nezvlád­nul její odchod. Pokud by ztra­til Ginny, zemřel by.“

Winslet se domní­vá, že Ginny také nemů­že bez Humptyho žít. „Nemůže být sama, pro­to­že je pří­liš zra­ni­tel­ná,“ říká Winslet. „Co mám na Ginny ráda, jsou momen­ty její křeh­kos­ti. Ginny je sice křeh­ká, ale když se před ní obje­ví něja­ká pře­káž­ka, je jed­no, jest­li ji bude muset pře­sko­čit, pře­lézt nebo pod­lézt. Vždycky půjde dál.“

Rutina man­žel­ské­ho páru je naru­še­na neo­če­ká­va­ným pří­cho­dem Humptyho dce­ry Caroliny (Juno Temple), kte­rou Humpty pět let nevi­děl, ani s ní nemlu­vil. „Carolina je dív­ka, kte­rá je na míst­ní pomě­ry neo­by­čej­ně krás­ná,“ říká Allen. „Nechala se okouz­lit míst­ním gan­gs­te­rem, kte­rý jí kupo­val šper­ky a dár­ky, kte­ré jí jiní klu­ci nemoh­li dopřát. Svedl ji a ona si ho vza­la. Nějakou chví­li man­žel­ství fun­go­va­lo, ale potom se vše zhor­ši­lo a roze­šli se. Ke Carolině se dosta­nou agen­ti FBI a ona jim řek­ne pár věcí o kšef­tech své­ho býva­lé­ho man­že­la. Tím se pro býva­lé­ho sta­ne nepo­ho­dl­nou a on ji chce nechat odstra­nit, pro­to­že toho ví pří­liš,“ říká Temple.

Protože se Carolina bojí o svůj život, roz­hod­ne se ukrýt u své­ho otce, pro­to­že její býva­lý man­žel ví, jak hoř­ký s otcem měla vztah. Domov je to posled­ní mís­to, kde by ji hle­dal. „Nejsem si jis­tá, že Carolina zvo­li­la nej­bez­peč­něj­ší plán, ale nemys­lím, že má něja­kou jinou mož­nost,“ říká Temple. „Ale mož­ná má také pod­vě­do­mý pocit, že ji otec ochrá­ní. Stejně tak, jako když byla malá. Jenže Carolina netu­ší, co se s jejím pří­jez­dem může stát. Nepřemýšlí o důsled­cích, kte­ré by její pří­chod mohl způ­so­bit. Myslím, že ve své nai­vi­tě a nevin­nos­ti vidí pou­ze světlou strán­ku věci a vlast­ně se domů těší.“

Přestože Humpty měl v plá­nu nikdy své dce­ři neod­pus­tit, jeho postoj se rych­le mění. „Příjezd Caroliny Humptyho obo­ha­cu­je. S jeho dce­rou ho pojí lás­ka mno­hem hlub­ší než jakou při­ná­ší život s Ginny,“ říká Belushi. „Carolinin pří­jezd zna­me­ná pro Humptyho dru­hou šan­ci. Od té doby se Humpty mění. Začne pro ni spo­řit pení­ze, aby jí mohl zapla­tit večer­ní ško­lu a ona tak dosta­la šan­ci na lep­ší život.“

Ginny ale roz­hod­ně Humptyho zno­vuna­le­ze­nou vášeň nesdí­lí. „Myslím,že ji Humpty roz­či­lu­je, pro­to­že najed­nou uka­zu­je svou lep­ší strán­ku, kte­rou ona před­tím nikdy nevi­dě­la,“ říká Winslet. „Když může Humpty tak zbož­ňo­vat svou dce­ru, proč takhle nikdy nezbož­ňo­val ji? Nikdy se o ni nesta­ral tak, jako              o Carolinu. S pří­cho­dem Caroliny je Humptyho malý svět kom­plet­ní. Ale Ginny chce mno­hem víc.“

Ginnyino vysvo­bo­ze­ní při­chá­zí v podo­bě Mickeyho (Justin Timberlake), hez­ké­ho mla­dí­ka, býva­lé­ho námoř­ní­ka, kte­rý v létě pra­cu­je jako plav­čík na Coney Islandu a při­pra­vu­je se na stu­di­um dra­ma­tu na uni­ver­zi­tě v New Yorku. „Mickeyho vel­ké přá­ní je stát se spi­so­va­te­lem,“ říká Timberlake. „Vzhlíží ke kla­sic­kým dílům spi­so­va­tel­ských veli­ká­nů a věří, že lidé, kte­ré ze své plav­čí­kov­ské věže pozo­ru­je, se jed­nou sta­nou hlav­ní­mi hrdi­ny skvě­lé diva­del­ní hry, kte­rou napí­še.“

Mickey je také vypra­vě­čem pří­bě­hu. „Myslím, že s postu­pu­jí­cím pří­bě­hem si začne­te klást otáz­ku, jak spo­leh­li­vým vypra­vě­čem Mickey ve sku­teč­nos­ti je,“ říká Timberlake. „Protože je jas­ně vidět, že je se vše­mi zúčast­ně­ný­mi vel­mi pro­po­jen.“

Zvláštní pozor­nost věnu­je Mickey Ginny. Špehuje jí, když se pro­chá­zí na plá­ži. Dokáže se vcí­tit do její melan­cho­lie. „Mickey je bez­na­děj­ný roman­tik a doká­že chy­by člo­vě­ka vní­mat jako krás­né,“ říká Timberlake. „Mickey řek­ne Ginny, že je v ní něco tra­gic­ké­ho a mys­lí to jako kom­pli­ment, jako, že to ji dělá neu­vě­ři­tel­ně sexy. Ale já si mys­lím, že víc než do Ginny je zami­lo­va­ný do její­ho smut­né­ho osu­du.“

Allen říká: „Mickey je zami­lo­va­ný do mysti­ky psa­ní. Žít na ves­ni­ci, mít vztah se star­ší vda­nou ženou. Všechny tyto roman­tic­ké myš­len­ky trpí­cí­ho spi­so­va­te­le jsou pro něj láka­vé. Je v obdo­bí, kdy má ten­cen­ci roman­ti­zo­vat vše oko­lo sebe. Nejsmutnější ohled­ně Mickeyho je to, že se prav­dě­po­dob­ně nesta­ne spi­so­va­te­lem, kte­rým by chtěl být. Myslím, že uči­ní pár poku­sů, napí­še prů­měr­né věci, ale nesta­ne se Euripidem nebo O´Neillem.“

Než Ginny pozna­la Mickeyho, žila život bez nadě­je, s malou pomo­cí pilu­lek na boles­ti hla­vy a lah­ví whis­ky ukry­tou pod umy­va­dlem. Ale setká­ní s Mickeym všech­no změ­ní. „Jakmile se v jejím živo­tě obje­ví Mickey, je to jak explo­ze sop­ky. Ginny je opět ote­vře­ná a šťast­ná,“ říká Winslet. „Mickey před­sta­vu­je svět,           o kte­rém Ginny sni­la v nejdi­vo­čej­ších snech. Milují se, Mickey jí šeptá slad­ké nesmys­ly, schá­ze­jí se pod pro­me­ná­dou v deš­ti, on jí reci­tu­je bás­ně. Ginny začí­ná věřit, že mož­ná může mít jiný život.“

Vše se změ­ní, když Ginny bezděč­ně před­sta­ví Mickeyho Carolině. On je jí napros­to uchvá­cen. „Mickey věří v lás­ku na prv­ní pohled a setká­ní s Carolinou je pro něho jak zásah bleskem,“ říká Timberlake. „Během krát­kých chvil, kte­ré spo­lu s Carolinou strá­ví se dozví­dá o jejím živo­tě a čím víc sly­ší, tím víc je fas­ci­no­ván tím, co zaži­la v tak mla­dém věku. V Mickeym je vášeň, kte­rou v sobě má i Carolina,“ říká Juno Temple. „Mickey je umě­lec a to pro ni před­sta­vu­je něco nové­ho.“

Ginnyino pode­zře­ní, že je Mickey zami­lo­va­ný do Caroliny, v ní vyvo­lá vel­mi inten­ziv­ní reak­ci. „Nikdy před­tím neza­ži­la tako­vý nával žár­li­vos­ti,“ říká Winslet. „Myslím, že je žár­li­vos­tí napros­to pohl­ce­na, nedo­ká­že se sou­stře­dit na nic jiné­ho, má pocit, že pro­pa­dá šílen­ství.“

Winslet zjis­ti­la, že ztvár­ně­ní pře­ro­dů Ginny z truchlí­cí­ho a ode­vzda­né­ho člo­vě­ka do závrat­ných výšin štěs­tí a násled­ně do pas­ti sží­ra­vé žár­li­vos­ti byly nesmír­ně nároč­né. „Ginny na mě měla obrov­ské poža­dav­ky, v pod­sta­tě jsem zjis­ti­la, že „hra­ju“ dru­hé hous­le a ona nade mnou pře­vza­la kon­t­ro­lu,“ říká Winslet o své posta­vě. „Některé věci ohled­ně Ginny jsou nároč­né na ztvár­ně­ní. Její myš­le­ní      a fun­go­vá­ní pro mě jako pro hereč­ku bylo vyčer­pá­va­jí­cí. Bylo to jako kdy­bych byla uvěz­ně­na 24 hodin den­ně upro­střed váleč­né vřa­vy. Ale přes­to jsem celé natá­če­ní milo­va­la, i když mi při­nes­lo obrov­ské množ­ství stra­chu a stre­su. Milovala jsem ten pocit, kdy vás někdo totál­ně vyždí­me. Bylo to asi nej­víc vzru­šu­jí­cí natá­če­ní, jaké jsem zaži­la.“

Allen byl ze spo­lu­prá­ce s Winslet nad­še­ný: „Když jsem při scé­ně od Kate potře­bo­val něja­kou emo­ci, sta­či­lo říct a ona byla oka­mži­tě schop­ná před­vést přes­ně to, co jsem chtěl. Bylo to úžas­né. Jako bych měl k dis­po­zi­ci doko­na­lou jader­nou zbraň. Byla schop­ná zahrát coko­liv a udě­la­la to rych­le a bez chy­by. Vlastně vět­ši­nou neby­lo potře­ba, abych jí něco vysvět­lo­val. Přečetla scé­nář         a přes­ně vědě­la, co má dělat. Když si neby­la jis­tá, zepta­la se. Nechtěl jsem pří­liš zasa­ho­vat do toho, co dělá z Kate skvě­lou hereč­ku.“

Justin Timberlake byl pro Allena pra­vou sta­ro­mód­ní holly­wo­od­skou hvězdou v tom nej­lep­ším smys­lu slo­va. „Kdyby byla tři­cá­tá, čty­ři­cá­tá nebo pade­sá­tá léta, Justin by mohl stát po boku her­ců jako byl Gable nebo Bogart,“ říká Allen. „Byl ve svém živlu. Justin doká­zal zapl­nit a roz­zá­řit kaž­dou scé­nu, ve kte­ré se obje­vil. Má všech­no. Je prvotříd­ní herec a jako plav­čík, kte­rý je lamač žen­ských srd­cí, je napros­to věro­hod­ný.“

Pro Timberlakea byla prá­ce s Allenem potě­še­ním: „Woody má při prá­ci svůj vlast­ní postup,“ říká Timberlake. „Pracuje rych­le a nedá­vá pro­stor pro chy­by. Točí fil­my už vel­mi dlou­ho a kaž­dou scé­nu je scho­pen opa­ko­vat dva­krát až pět­krát. Ze začát­ku to pro mě bylo zastra­šu­jí­cí, ale po chví­li jsem zjis­til, že to při­ná­ší uvol­ně­ní a zába­vu, pro­to­že jsem se nemu­sel sta­rat o to, že jsem před­tím tře­ba něco zka­zil. Dostal jsem mož­nost hrát se sku­pi­nou oprav­tu nada­ných         a talen­to­va­ných her­ců, kte­ří mi pomá­ha­li.“

Allen si popr­vé všim­nul Jima Belushiho ve fil­mu Edwarda Zwicka Ohledně minu­lé noci (About Last Night…, 1986). „V té době jsem si řekl: Kdo je ten chlap?“ říká Allen. „Je nesmír­ně dob­rý herec, jeho hra­ní se mě dotý­ka­lo. Řekl jsem si, že mu mož­ná jed­nou zavo­lám. A teď o 30 let poz­dě­ji jsem pře­mýš­lel, kdo by se hodil na roli Humptyho. Zavolal jsem mu a po pěti­mi­nu­to­vém setká­ní jsem věděl, že bude skvě­lý Humpty. Myslím, že jeho výkon hod­ně lidí pře­kva­pí. Je plný emo­cí, poci­tů a rea­li­ty.“

Belushi říká: „Woody vám dává hod­ně pro­sto­ru. Učil jsem se scé­nář do posled­ní­ho pís­men­ka už tři měsí­ce před začát­kem natá­če­ní. A když jsme zača­li, Woody při­šel a řekl: Tohle, co říkáš, jsou slo­va spi­so­va­te­le. Dělej co chceš, aby se z nich sta­la tvo­je slo­va. Takže jsem pár věcí změ­nil a při­způ­so­bil si je. Bylo skvě­lé s Woodym pra­co­vat a vel­mi zábav­né se toho natá­če­ní zúčast­nit.“

Allen hle­dal vhod­nou hereč­ku pro roli Caroliny poměr­ně dlou­ho. Až mu cas­tingo­vá reži­sér­ka Patricia DiCerto při­nes­la nahráv­ku brit­ské hereč­ky Juno Temple. „Juno je bri­lant­ní,“ říká Allen. „Je ve svém pro­je­vu vel­mi dojem­ná a má všech­ny potřeb­né prv­ky pro roli Caroliny. Zaprvé, je hezká a sexy nato­lik, aby se v reál­ném živo­tě sta­la stře­dem pozor­nos­ti, když ji potká­te. Ale není tak okouz­lu­jí­cí krás­ka jako Marylin Monroe, u kte­ré bys­te nikdy nevě­řil, že by se moh­la na Coney Islandu nebo kde­ko­liv jin­de dostat do pro­blé­mů. A za dru­hé, neu­vě­do­mu­je si svou rafi­no­va­nost. Jsem si jis­tý, že Juno může hrát ty nej­vět­ší role, ale tady doká­za­la hrát jakousi niž­ší tří­du, „sta­rou­sed­lí­ka“ z Coney Island.“

Stejně jako její kole­go­vé, Juno Temple také oce­ňo­va­la způ­sob Allenovy prá­ce. „Woody vám při natá­če­ní nepo­sky­tu­je pří­liš vel­ké zpět­né vaz­by. Ale když to udě­lá, vždy má prav­du, když po vás chce něja­kou změ­nu,“ říká Temple. „Natáčení dlou­hých, ply­nu­lých scén je cho­re­o­gra­fic­ky vel­mi nároč­né. Woody má vždy přes­nou před­sta­vu, kde má kte­rá posta­va stát, kam se pohnout a co při tom říkat, aby byl výsled­ný záběr doko­na­lý. Někdy jen chtěl, abys­te tře­ba dali nohu víc dole­va kvů­li osvět­le­ní.“

Kolo zázra­ků je po Café Society dru­hým fil­mem, na kte­rém Allen spo­lu­pra­co­val s kame­ra­ma­nem Vittoriem Storarem (Oscar za fil­my Poslední císař, Rudí, Apokalypsa). „Vittorio je geni­ál­ní kame­ra­man, tak­že mé veš­ke­ré před­sta­vy         o jed­not­li­vých scé­nách jsem s ním kon­zul­to­val,“ říká Allen. Pro Kolo zázra­ků navrh­nul Storaro Allenovi ve vizu­ál­ním ztvár­ně­ní fil­mu odli­šit bar­vy a nasví­ce­ní pro scé­ny obou hlav­ních žen­ských rolí. „Věřím, že svět­lo a barva může být pou­ži­ta stej­ně jako hud­ba a dia­lo­gy,“ říká Storaro. „Každá barva má svou fyzi­o­lo­gii. Teplé bar­vy zvy­šu­jí krev­ní tlak a vel­mi stu­de­né ho sni­žu­jí. Takže jsem pou­žil všech­ny tep­lej­ší tóny žlu­té, oran­žo­vé a čer­ve­né při scé­nách s Ginny           a Carolinu jsem vizu­a­li­zo­val do tónů svět­le mod­ré. Takže bar­vy hra­jí stej­ně jako posta­vy a když je Mickey upro­střed, jeho barev­ná šká­la se při­způ­so­bu­je ženě, kte­rá je mu prá­vě blíz­ká.“

„Ginny je čas­to vidět při zápa­du slun­ce, kdy tep­lé tóny čer­ve­né­ho a oran­žo­vé­ho slun­ce sym­bo­li­zu­jí její při­pou­ta­nost k minu­los­ti,“ říká Storaro. „Jelikož Carolina je spo­je­ná s budouc­nos­tí, žije pře­váž­ně v mod­ré „magic­ké hodi­ně“, tedy v čase po zápa­du slun­ce, ale před­tím než vyjde měsíc. Chtěl jsem, aby náš film měl poe­tic­ké a diva­del­ní vzru­še­ní, ale abych záro­veň udr­žel rea­li­tu, aby se divá­ci moh­li zto­tož­nit s posta­va­mi a zají­mal je vývoj pří­bě­hu. Nicméně bar­vy se mění upro­střed scén, aby se zdů­raz­ni­la diva­del­ní tragé­die, kte­rá je vlast­ně zákla­dem toho­to pří­bě­hu.“

Allenova před­sta­va Humptyho a Ginnyina bytu byla, že budou žít pří­mo v srd­ci zábav­ní­ho par­ku, bez úni­ku před stá­le bli­ka­jí­cí­mi svět­ly. Vedoucí scé­no­graf Santo Loquasto našel vhod­nou loka­ci ve dru­hém pat­ře budo­vy v Nyacu v New Yorku. Allenovi i Storarovi se líbi­la, ale přes­to se nako­nec fil­ma­ři roz­hod­li, že efek­tiv­něj­ší bude posta­vit něco podob­né­ho v Silvercup stu­di­ích na Long Islandu v New Yorku.

„Charakter pro­sto­ru půso­bí vel­mi zra­ni­tel­ně, je plný oken,“ říká Loquasto. „Je to voye­u­ris­tic­ký pro­stor, z něhož není úni­ku před svět­ly z par­ku.“

Exteriéry fil­mu se natá­če­ly na sku­teč­ných mís­tech na Coney Island a na pár mís­tech v New Yorku. „Natáčeli jsme na mís­tech, kte­rá od 50. let exis­tu­jí v téměř nezmě­ně­né podo­bě,“ říká Loquasto. „Museli jsme udě­lat pár úprav. Postavili jsme před obchod­ní­mi domy spous­tu obcho­dů s imi­ta­cí původ­ních fasád té doby.“ Některé fasády domů fil­ma­ři pře­kry­li obrov­ský­mi vytiš­tě­ný­mi pla­ká­ty. „S lid­mi v dobo­vých kos­tý­mech to vypa­dá doce­la pře­svěd­či­vě,“ říká Loquasto.

Podnik, kde pra­cu­jí Ginny a Carolina, je v sou­čas­né době sku­teč­ná restau­ra­ce Ruby´s Bar & Grill na pro­me­ná­dě.

Kostýmní návr­hář­ka Suzy Benzinger muse­la sehnat tisí­ce kos­tý­mů. Mnoho z nich jsou ori­gi­nál­ní oděvy zakou­pe­né on-line nebo zapůj­če­né a zby­tek fil­ma­ři vyro­bi­li. „Každá oso­ba, kte­rou vidí­te na plá­ži, s sebou měla až tři taš­ky oble­če­ní,“ říká Bezinger. „Chtěli jsme na plá­ži hod­ně oble­če­ní, kte­ré bude viset ze slu­neč­ní­ků, pro­to­že hod­ně návštěv­ní­ků si nemoh­lo dovo­lit pla­tit 10 cen­tů pokaž­dé, když se chtě­li pře­vléct. Takže se pře­vlé­ka­li na plá­ži.“ Postavy žen v 50. letech byly hod­ně odliš­né. „V té době měly ženy oblé křiv­ky, ale nosi­ly zvý­raz­ně­né pasy. Dnešní ženy jsou jiné, jejich posta­vy jsou spí­še čtver­co­vé nebo obdél­ní­ko­vé.“

Benzinger muse­la hereč­ky v pase sta­ho­vat, aby jejich posta­vy měly pod šaty správ­ný tvar pade­sá­tých let. „Herečky se na nás díva­ly, jako bychom je muči­ly, tak­že jsme jim muse­li opa­ko­va­ně říkat: Tohle jsou věci, kte­ré ženy v té době nosi­ly.“

Jedinou výjim­kou byla Kate Winslet. „Řekla mi: Se mnou tohle uta­ho­vá­ní dělat nemu­síš. Mám posta­vu, kte­rá byla stvo­ře­ná přes­ně pro tuh­lé éru. A byla to prav­da. Oblékla si šaty z pade­sá­tých let a bum. Seděly jí jako uli­té,“ dodá­vá Benzinger.

Benzinger při­pra­vo­va­la pro Winslet osob­ní kos­týmy. Snažila se je dělat jed­no­du­ché, nekom­pli­ko­va­né. „Její šaty jsou upnu­té pod ňad­ry,“ říká Benzinger. „Kate i já jsme cíti­li, že Ginny nechce, aby si man­žel všim­nul něja­ké změ­ny         a vytu­šil její milost­nou afér­ku. Takže Kate nosí typo­vě stej­né oble­če­ní celou dobu. Jen spod­ní prádlo jsme pro ni při­pra­vi­li hez­čí, raj­cov­něj­ší. Publikum si toho nemu­sí nut­ně všim­nout, ale Kate to pomá­ha­lo při hra­ní.“

Největší výzvou byl pro Benzinger plav­čí­kov­ský kos­tým Justina Timberlakea. „Probírala a vyřa­zo­va­la jsem jed­nu fot­ku z té doby za dru­hou,“ říká Benzinger. „Mám chla­pí­ka, od kte­ré­ho si kupu­ju dobo­vé fot­ky poměr­ně čas­to. Ale když jsem potře­bo­va­la fot­ky plav­čí­ků z Coney Island, měl jen dva mizer­né, zrni­té obráz­ky.“

Benzinger našla časo­pis Esquire z roku 1949, kde byl roz­ho­vor s hlav­ním plav­čí­kem Martym Alvinem. Našla ho na Floridě a on jí poslal sta­ré album            a při­lo­žil dopis s popi­sem plav­čí­kov­ských uni­fo­rem té doby.

„Originální oděv byl z hrubé ple­te­né vlny, ale bála jsem se, že mě Justin zastře­lí, když ho do toho budu chtít obléct. Takže jsem pro něj navrh­la uni­form­nu z vlny     a hed­vá­bí, aby se neu­škrá­bal k smr­ti. Myslím, že nejdřív nebyl nad­še­ny, ale má skvě­lou figu­ru. Cokoliv si vez­me na něm vypa­dá skvě­le!“

Velkolepost pře­pl­ně­ných plá­ží Coney Islanduu v pade­sá­tých letech pomoh­la optic­ky dotvo­řit spo­leč­nost Brainstorm Digital, skvě­lý tým na zvlášt­ní efek­ty. Celá pro­me­ná­da za plá­ží, včet­ně budov, stán­ků a dal­ší­ho byla vytvo­ře­na pomo­cí foto­re­a­lis­tic­kých vizu­ál­ních efek­tů. V zábě­ru při pří­cho­du Caroliny je vidět sku­teč­né rus­ké kolo, ale to, kte­ré je vidět skr­ze okna rodin­né­ho bytu, bylo vytvo­ře­né v Brainstorm Digital, stej­ně jako výhle­dy z oken na pláž, stro­my, oce­án a oblo­hu.

Tvůrci zvlášt­ních efek­tů tuto ilu­zi nejen vytvo­ři­li, ale doká­za­li ji při­způ­so­bit jem­né­mu osvět­le­ní, kte­ré vytvo­řil kame­ra­man Storaro. „Vittoriova prá­ce s kame­rou je jako dyna­mic­ké malo­vá­ní s barva­mi a svět­lem a my jsme se tomu muse­li při tvor­bě vizu­ál­ních efek­tů v post pro­duk­ci při­způ­so­bit,“ říká pro­du­cent vizu­ál­ní efek­tů Richard Friedlander.

Vedoucí vizu­ál­ních efek­tů Eran Dinur k tomu dodá­vá: „Věřím, že všich­ni z týmu budou sou­hla­sit, když řek­nu, že prá­ce na tomhle fil­mu byla pro nás dosud nej­vět­ší výzvou, a to nejen díky slo­ži­tos­ti osvět­le­ní, ale také kvů­li neu­stá­le se pohy­bu­jí­cí kame­ře, kte­rá měni­la per­spek­ti­vu zábě­rů.“ Allen při prá­ci rád pou­ží­vá dlou­hé zábě­ry bez stři­hu, del­ší než pou­ží­va­jí jiní fil­ma­ři ve svých fil­mech. „Standardní počet fil­mo­vých polí­ček v jed­nom zábě­ru v sou­čas­ných fil­mech je oko­lo 150 – 200. Allen má jeden záběr dlou­hý 2000 – 5000 fil­mo­vých polí­ček,“ říká pro­du­cent vizu­ál­ních efek­tů Glenn Allen.

Film se jme­nu­je Kolo zázra­ků kvů­li hlav­ní domi­nan­tě zábav­ní­ho par­ku Coney Island. Velké rus­ké kolo je vidi­tel­né téměř v kaž­dém zábě­ru. Zároveň má             i meta­fo­ric­ký význam. „Postavy pří­bě­hu svým způ­so­bem doko­la opa­ku­jí stej­ný typ cho­vá­ní,“ říká Belushi. „I když Humpty straš­ně moc tou­ží po změ­ně, i když Ginny tou­ží po změ­ně, stá­le ve svém cho­vá­ní opa­ku­jí stej­né vzo­ry. Je to zača­ro­va­ný cyk­lus jejich živo­tů a vzá­jem­ných závis­los­tí, ze kte­ré­ho se nemo­hou vyma­nit.“

Woody Allen říká: „Pohled z „kola zázra­ků“ je nád­her­ný, ale když jste pod ním, v reál­ném živo­tě, kouz­lo mizí. To kolo ve fil­mu sym­bo­li­zu­je prvek roman­ti­ky        a krá­sy, ale také prvek mar­nos­ti a zma­ru.“