Komiksová Kytice – budovatelská kniha

„Zemřela mat­ka a do hro­bu dána,

siro­ty po ní zůsta­ly;

i při­chá­ze­ly kaž­dič­ké­ho rána

a matič­ku svou hle­da­ly.

I zže­le­lo se mat­ce milých dítek;

duše její se vrá­ti­la

a vtě­li­la se v drob­no­lis­tí kví­tek,

jím mohy­lu svou pokry­la.“

Obsah

Komiksová Kytice vznik­la jako vizu­ál­ní adap­ta­ce slav­né sbír­ky balad Karla Jaromíra Erbena k osla­vě jeho nedo­ži­tých 205. naro­ze­nin.  Ucelený sou­bor tři­nác­ti epicko-lyrických balad vyšel v edi­ci Český Grimm údaj­ně v původ­ní kon­cep­ci – tj. včet­ně bala­dy Svatojanská noc a bez bala­dy Lilie. Komiksová adap­ta­ce tedy obsa­hu­je komiks i text násle­du­jí­cích balad: Kytice, Poklad, Svatební koši­le, Polednice, Zlatý kolo­vrat, Štědrý den, Holoubek, Svatojanská noc, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina klet­ba a Věštkyně.

Vlastenectví

Erbenovo dílo, původ­ně Kytice z pověs­tí národ­ních, je mno­ho­vrs­tev­na­té. Nejsvrchnější vrst­vou díla je asi lás­ka k vlas­ti, k náro­du, k rod­né zemi, matič­ce, kte­ré Erben věno­val kyti­ci kvě­tů. Zarazilo mě, že tvůr­ci komik­so­vé kyti­ce vidí v prv­ní a posled­ní bás­ni, Kytici a Věštkyni, „budo­va­tel­ský“ motiv – ale je to nešťast­né slo­vo s nega­tiv­ní kono­ta­cí, přes­ně­ji se sil­nou his­to­ric­kou kono­ta­cí. Já bych prv­ní a posled­ní báseň vidě­la jako „národně-obrozenecký“ či „vlas­te­nec­ký“ motiv.

Kytici, „národ­ní poklad“ čes­ké lite­ra­tu­ry, by měl znát kaž­dý, a pro­to pat­ří k základ­ním dílům škol­ní čet­by. Bohužel, pro mno­ho čte­ná­řů je původ­ní text v dneš­ní době těž­ce stra­vi­tel­ný, pro­to byly bala­dic­ké pří­běhy adap­to­vá­ny do sou­čas­nos­ti – zmí­ním úžas­nou fil­mo­vou Kytici (2000) F. A. Brabce či dal­ší ani­mo­va­né adap­ta­ce. A koneč­ně roku 2016 spat­ři­la svět­lo svě­ta i komik­so­vá adap­ta­ce, což sice při­dá­vá na atrak­ti­vi­tě, při­bli­žu­je Erbenovu poezii mlad­ším gene­ra­cím, sou­čas­ně však původ­ní dílo poz­mě­ňu­je. To by mohl být tře­ba pro­blém u matu­ri­ty, kdy­by stu­dent vylo­žil Svatební koši­le jako upír­ský horor.

Lidová slovesnost

Erben v poznám­kách ke kon­krét­ním bás­ním sám uvá­dí jejich folklor­ní původ, míst­ní lido­vé pověs­ti, čes­ké i jiné slo­van­ské vari­an­ty. Erben čer­pal z lido­vé slo­ves­nos­ti podob­ně tře­ba jako Homér z řec­kých bájí při tvor­bě Odyssei. Erbenova záslu­ha spo­čí­vá pře­de­vším v tom, že tra­dič­ní lát­ky umě­lec­ky zpra­co­val do nad­ča­so­vé lite­rár­ní podo­by.

Mysteriózno Erbena a Poea

Na titul­ní strán­ce Komiksové kyti­ce je gra­fic­ky zpra­co­vá­no urči­té „mor­bid­no“: kost­ra, duch, čer­ní havra­ni, tma, pří­zra­ky a měsíc. To není náho­da ani moder­ní adap­ta­ce. Balady Erbena býva­jí někdy srov­ná­vá­ny s poezií E. A. Poea. Oba auto­ři se vyzna­ču­jí horo­ro­vý­mi prv­ky, mys­te­ri­óznem, pří­zra­ky či tajem­stvím. Všemi tři­nác­ti Erbenovými bala­da­mi – ano, je jich prá­vě 13 – krat­ší­mi i roz­sáh­lej­ší­mi, kon­čí­cí­mi šťast­ně i tra­gic­ky, se vinou nároč­něj­ší téma­ta, jako je smrt, vraž­da, vina, trest, osud, mateř­ská lás­ka, nad­při­ro­ze­né síly, lido­vé pově­ry a prv­ky lido­vé magie.

V prv­ní bás­ni Kytice, kte­rá nemá text dopl­něn komik­sem, ale pou­ze ilu­stra­cí, cítí­me urči­té „mor­bid­no“ při vyrůs­tá­ní kvít­ků z mat­či­na hro­bu. Ve tře­tí bás­ni, Svatební koši­le, vystu­pu­je posta­va „živé­ho neži­vé­ho“ či oživlé mrt­vo­ly, kte­rá není Erbenem blí­že spe­ci­fi­ko­vá­na. Tuto horo­ro­vou figu­ru lze chá­pat tře­ba jako zom­bie, komik­so­vá adap­ta­ce ji chá­pe jako vam­pý­ra, kte­ré­mu je na samém kon­ci kně­zem vtlou­kán dře­vě­ný kůl do srd­ce. Autoři komik­so­vé kyti­ce v úvo­du uvá­dě­jí, že vidí ve Svatební koši­li a Vrbě motiv vam­pi­ris­mu – ale toto je již inter­pre­tač­ní ozna­če­ní. Ve Svatební koši­li Erben pra­cu­je s moti­vem umrl­ce, kte­rý vsta­ne z hro­bu a jde pro svou milou, kte­rá si ho vymod­li­la.

V bás­ni Vrba má údaj­ně být také motiv vam­pi­ris­mu. Ale v před­lo­ze není žena upír­ka. V noci má mrt­vé tělo, zatím­co duše je spo­je­na s vrbou. Motiv pochá­zí z lido­vých pověs­tí, kdy v noci duše opouš­tí tělo a je při­pou­tá­na k jiné živé bytos­ti – v podo­bě myši, ptá­ka, hada či zde jako vrba – a tělo mezi­tím leží jako­by mrt­vé. To mi evo­ku­je spí­še tzv. „malou smrt“, kte­rou noč­ní sen bývá. Takže Vrba je pře­de­vším motiv sdí­le­né­ho živo­ta člo­vě­ka a stro­mu, kdy ve stro­mu pře­bý­vá život­ní síla, že duše se zdr­žu­jí ve stro­mech nebo cyk­lus dne a noci, noč­ní oddě­le­ní duše od těla.

Vodník a poled­ni­ce jsou sou­čás­tí lido­vých pověr a ozna­čit Polednici a Vodníka jako „posta­vy běsů“ je obha­ji­tel­né z hle­dis­ka démo­no­lo­gie.

Křesťanská vrstva

Erben byl patr­ně ovliv­něn před­křes­ťan­ským (pohan­ským) lido­vým cítě­ním, svou vlast­ní křes­ťan­skou vírou i dal­ší­mi vrst­va­mi lido­vé magie, kte­rá se v jeho době mezi lid­mi šíři­la. Kytice v sobě spo­ju­je inten­ziv­ní emo­ci­o­nál­ní atmo­sfé­ru s morál­ním pou­če­ním. Erben měl výji­meč­nou schop­nost zachy­tit lido­vé tra­di­ce, pově­ry, mýty a pověs­ti v bás­ních, kde se snou­bi­ly s jeho křes­ťan­ským cítě­ním. Avšak hrůza a tragi­ka v Erbenově Kytici nejsou samo­ú­čel­né — fun­gu­jí jako sil­ný ini­ci­ač­ní otřes, kte­rý má čte­ná­ře zven­čí pro­bu­dit, niter­ně zasáh­nout a při­vést k vyš­ší­mu ( mož­ná i křes­ťan­ské­mu) uvě­do­mě­ní.

Plusy a mínusy

Ačkoliv Komiksová Kytice blí­že zpří­stup­ňu­je těž­ké Erbenovo dílo novým gene­ra­cím, něko­lik výtek bych měla - zejmé­na k ide­o­lo­gic­ké­mu rám­ci. Já osob­ně jsem oče­ká­va­la spí­še komiks s bub­li­na­mi, u vět­ši­ny komik­sů jde však pou­ze o komiks s oje­di­ně­lou bub­li­nou. Naštěstí to zachra­ňu­je text bás­ní zvlášť, bohu­žel v pří­pa­dě bás­ně Věštkyně čte­nář dosta­ne pou­ze „úlom­ky“, niko­li celý text, kte­rý je dlou­hý. Podobně je to s nedo­psa­nou bala­dou Svatojanská noc, kte­ré je pou­hý zlo­mek. Očekává-li čte­nář věr­nost před­lo­ze, bude spí­še zkla­mán, neboť komik­so­vá adap­ta­ce je vol­něj­ší než fil­mo­vé zpra­co­vá­ní (2000, F. A. Brabec).

Nejméně zda­ři­lý se mi jevil komiks Záhořovo lože, jehož děj jsem z gra­fi­ky vůbec nepo­zna­la a netu­ším, zda ti robo­ti mají před­sta­vo­vat pekel­né démo­ny? V komik­su Polednice se mi nelí­bi­ly gra­fic­ky ošk­li­vé posta­vič­ky. Poklad byl ztvár­něn pou­ze čer­no­bí­le, zato Vrba je vel­mi barev­ná. Komiks Svatební koši­le vní­mám z celé kni­hy jako nej­po­da­ře­něj­ší.

Co se týče měk­kých desek, není jis­té, kolik toho vydr­ží. Přitom cena pub­li­ka­ce není níz­ká. Komiksovou Kytici jsme si kou­pi­li pro pří­pra­vu k matu­ri­tě, ale k matu­rit­ní zkouš­ce z lite­ra­tu­ry bych ji spí­še nedo­po­ru­či­la, neboť má odliš­nou sklad­bu bás­ní a není věr­ná před­lo­ze.

Zejména mi nese­dí závě­reč­ná kapi­to­la zva­ná Symbolika od doc. Jana Kajfosze, PhD., kde by měla být odbor­ná inter­pre­ta­ce. Místo toho obsa­hu­je ide­o­lo­gic­ké zabar­ve­ní a zvlášt­ní slov­ní záso­bu – „budo­va­tel­ský slov­ní­ček“, kte­rý opě­vu­je lid. Cituji:

„I před­mo­der­ní folklor měl své trolly a hej­t­ry, mysti­fi­ká­to­ry, pomlou­va­če, štvá­če, kte­ří s cílem něko­ho poško­dit pře­ta­vo­va­li smyš­len­ky a polo­prav­dy v zaru­če­ná fak­ta...“ nebo

„Kouzlo lidu spo­čí­vá v tom, že se s ním může­me zto­tož­nit všich­ni bez ohle­du na nábo­žen­ské či soci­ál­ní posta­ve­ní. Všichni z lidu pochá­zí­me (i aris­to­kra­té) a v lidu spat­řu­je­me pev­né záze­mí. Skrze vyprá­vě­ní o lidu se para­dox­ně s lidem zto­tož­ňu­je­me...“ nebo

„Takových jevů si vší­ma­li soci­o­lo­go­vé – za všech­ny sta­čí zmí­nit Gustava Le Bona s jeho Psychologií davu či Wiliama I. Thomase a jeho slav­nou větu, v níž tvr­dí, že jestli­že je urči­tá situ­a­ce lid­mi defi­no­va­ná jako reál­ná, ve svých důsled­cích se i reál­nou stá­vá…“ nebo

„Stačí při­po­me­nout zná­mou čes­kou legen­du o sv. Prokopovi. Ten zapřáh­ne do plu­hu ďáb­la, aby oral pro dob­ro lidí…“ Svatý Prokop, tra­dič­ní motiv vítěz­ství svět­ce nad démo­nem, je inter­pre­to­ván jako orá­ní „pro dob­ro lidu“. Proč prá­vě „lid“?

Jak spo­leč­nost nau­čí člo­vě­ka, jak má mys­let, popi­su­je doc. Jan Kajfosz, PhD. např. zde, citu­ji:

„Rozdíl mezi „čis­tým“ a „nečis­tým“ se člo­věk učí. Hodnoty pře­jí­má­me nevě­dom­ky od auto­rit, k nimž jsme emo­ci­o­nál­ně při­pou­tá­ni a kte­ré bezděč­ně nebo záměr­ně napo­do­bu­je­me. Kromě pozi­tiv­ních auto­rit exis­tu­jí i ty nega­tiv­ní – těm se vyhý­bá­me a sna­ží­me se od nich lišit. Nemusíme doslov­ně rozu­mět tra­di­cím, kte­ré nás utvá­ře­jí, abychom jejich pro­střed­nic­tvím rozu­mě­li sku­teč­nos­ti kolem nás, abychom doká­za­li odli­šo­vat „dob­ré“ jed­ná­ní od „špat­né­ho“. Rozdíly mezi jed­ním a dru­hým jsou vepsá­ny do spo­le­čen­ských rolí a člo­věk je vní­má jako při­ro­ze­né.“

Verdikt

Domnívám se, že ide­o­lo­gi­zu­jí­cí rámec do sym­bo­lic­ké­ho výkla­du Erbenova díla vná­ší vlast­ní hod­no­to­vý sys­tém, namís­to, aby pomá­hal poro­zu­mět sku­teč­né sym­bo­li­ce Erbenova díla. Nabízí se otáz­ka, co dělá ten ideologicko-budovatelský slov­ník v sym­bo­lic­ké inter­pre­ta­ci? Symbolická inter­pre­ta­ce doc. Jan Kajfosze, PhD, kte­rý mod­li­teb­ní kníž­ce, růžen­ci a kří­ži při­řk­nul magic­ký význam, selhá­vá. Podle mého názo­ru je to přes­ně nao­pak, tedy Erben sám psal své bala­dy pro­ti lido­vé magii. Namísto, aby inter­pre­ta­ce vychá­ze­la z myto­lo­gic­ké, folklor­ní, nábo­žen­ské a sym­bo­lic­ké struk­tu­ry Kytice, nasa­zu­je se na ni jiný, vlast­ní fil­tr. Mění se tím způ­sob, jakým dět­ský čte­nář vidí Erbenovy bás­ně.