Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Jedna z místností, které se na plátně nikdy neobjevily, byla ta, v níž se skladovaly kostýmy a paruky.
“Nejde jen o to, že ty kostýmy a paruku byly obrovské,” říká Joan Bergin. “Stejně jako lokace přispívají k tématu a náladě celého filmu. Pomáhají hercům i režisérovi vyprávět příběh. ”
Gail Egan poznamenává: “Joaniny kostýmy byly fantastické. Ivana Primorac, jejíž vlasy a make-up jsou vždycky úžasné, spolupracovala s Peterem Owenem na designu paruk. Dobové detaily byly opravdu dechberoucí. Joan procestovala celý svět, aby sehnala autentické prvky, například hedvábí jsme měli z Itálie.”
U obou hlavních hrdinů se Joan Bergin s pomocí kostýmu snažila vyjádřit rozdíly jejich povah. “Snažila jsem se ukázat Sabininu svobodomyslnost. Jedním z důležitých momentů našeho příběhu je fakt, že to je žena, která si ve své době musela sama vydělávat na živobytí. Myslím, že i v životě je to často tak, že velmi talentovaní lidé v sobě zároveň mají zvláštní prostotu, pravdivost, možná proto, že se nenechají tolik svazovat pravidly a omezeními. To určuje i výběr Sabininých šatů.”
Její kostýmy ovšem mohly být pohodlné jenom do určité míry: “Žena v 17. století samozřejmě nemohla nosit džíny a tričko. Na její šaty jsme použili len a materiály s výraznou texturou – divák musí uvěřit, že k její práci patří třeba i rizikové kácení stromů. To na ní zbožňuji: je fyzicky silná, žádná slečinka.”
S postupem příběhu se mění i Sabinin šatník. “Když jde ke dvoru, je oblečená elegantněji a zcela odlišně od načančaných dvorních dam, prostě proto, že uvažuje jednodušeji a praktičtěji. Ostatní se stačí oblečením zaujmout krále a zajistit si pozici u dvora, ona to nemá zapotřebí.”
Egan dodává: “Kate Winslet se účastnila procesu výběru Sabininých kostýmů. Některé dobové siluety jsou od těch současných tak odlišné, že občas bylo nutné dobovou módu interpretovat po svém. Kate má skvělý smysl pro barvy i pro to, co by která postava ve skutečnosti nosila.”
Pro postavu architekta Le Notrea byla barevná paleta zvolena v souladu s architekturou té doby. Jistá formálnost a zdrženlivost nám říká hodně o jeho postavě. “Má uspořádanou, vědeckou mysl,” říká Joan Bergin. “Muži v jeho době museli brát v úvahu image, kterou reprezentují, ve velmi striktně rozvrstvené společnosti, ale Le Notre se zaměřuje i na svůj vlastní vnitřní svět. Cítí souznění se stromy, krajinami, designem.”
Ivana Primorac říká: “Le Notre se od všech ostatních mužů u dvora odlišuje tím, že je to workoholik, který tolik neřeší svůj vzhled. Móda obřích paruk, po kterých v té době lidé šíleli, není nic pro něj. Ten trend odstartoval Ludvík XIV. v době, kdy začal plešatět. A pro muže u dvora se pak paruky staly doslova povinností a začaly být větší a větší.”
“S Peterem Owenem se mi na parukách skvěle spolupracovalo,” dodává. “Jsou trochu směšné, ale člověk si na jejich opulenci zvykne. Potom jsem dokázala i s nimi udělat postavy přístupnější, aby vypadali jako skuteční lidé, ne jako historické portréty.”
Králův bratr Filip je Le Notreovým opakem. “Ztělesňuje módní soutěživost mužů té doby, takže Stanley Tucci nosí v každé scéně jinou paruku,” říká Primorac.
Když Primorac zjistila, že na některé aktivity, jako například lov, muži paruky nenosili, utvrdila se v názoru, že Le Notre ji nepotřebuje. “Přesto jsme museli zajistit, aby jeho vlasy byly dobově věrohodné. Jenom odlišné od ostatních, kteří otrocky napodobují krále.”
Pokud jde o kosmetické produkty, Primorac dohlížela na výrobu make-upu podle dobových receptů: “Ukázalo se, že na obličej používali ty samé pigmenty, jako jsou na dobových malbách. Žlutý okr, červený karmín, dokonce rtuť, která je jedovatá. Tu jsme tedy vynechali,” směje se.
Pro postavu Sabine ovšem mnoho inspirace nenašli, protože portréty pracujících lidí v té době nevznikaly. Na většině maleb jsou vidět bohatí aristokraté. “Použili jsme atributy skutečné dámy a trochu si s nimi pohráli, pocuchali je. Její pleť je trochu hrubší a zdravější než bledá napudrovaná kůže dam u dvora.”
(4,91 z 5)