Recenze filmu Blade Runner

Je veli­ce obtíž­né napsat recen­zi k tak kul­tov­ní­mu, k tak suges­tiv­ní­mu dílu, jakým Blade Runner beze­spo­ru je. Blade Runner je už star­ší dílo, pre­mi­é­ru měl film už v roce 1982. Film reži­sé­ra Ridley Scotta je „zasa­zen“ do vcel­ku ponu­ré atmo­sfé­ry, atmo­sfé­ry, kde je téměř pořád deš­ti­vo. Jakoby tato „kon­tu­ra“ umoc­ni­la suges­tiv­nost samot­né­ho fil­mu. Nepřeslechnutelná je také hudeb­ní kuli­sa fil­mu, kte­rou slo­žil hudeb­ní „mág“ Vangelis. Výrazným „tahem štět­ce“ Ridley Scotta, toho­to uměl­ce fil­mo­vé­ho plát­na, je jeho pohled na mul­ti­kul­tur­ní spo­leč­nost. Děj fil­mu se ode­hrá­vá v Los Angeles budouc­nos­ti, kon­krét­ně v roce 2019. V celém fil­mu jsou růz­né názna­ky mul­ti­kul­tur­ní­ho sou­ži­tí. V Los Angeles budouc­nos­ti je čín­ská čtvrť, japon­ské rekla­my. Ilustrativním pří­kla­dem mož­né­ho mul­ti­kul­tur­ní­ho sou­ži­tí je, když v ději fil­mu pro­jde sku­pi­na vyzna­va­čů Hare Kršna, nebo orto­dox­ních židů. Tito všich­ni dohro­ma­dy žijí v jakési spo­leč­né sym­bi­óze, v jakém­si spo­leč­ném sou­ži­tí.

Ostatně jmé­no jed­né z hlav­ních postav fil­mu – Ráchel (hebrej­sky רחל) doka­zu­je, že Ridley Scottovi není inspi­ra­ce z hebrej­ské tra­di­ce cizí. Její jmé­no totiž doslov­ně pře­lo­že­né zna­me­ná – oveč­ku. A jako­by ve fil­mu Blade Runner tato posta­va, Ráchel zce­la napl­ni­la svůj vlast­ní osud deter­mi­no­va­ný, urče­ný jejím jmé­nem. Nemůžeme si rov­něž nepo­všim­nout jis­tých chris­to­lo­gic­kých prv­ků, kdy si andro­id Roy Batty své dla­ně pro­pích­ne hře­by.

Ale všech­no to – mul­ti­kul­tur­ní spo­leč­nost se vzá­jem­nou sym­bi­ó­zou kul­tur, nábo­žen­ství, jazy­ků je jenom jaký­si kolo­rit, poza­dí k vlast­ní­mu ději fil­mu. Blade Runner v pře­kla­du zna­me­ná „ost­ré koman­do.“ Bývalý detek­tiv z ost­ré­ho koman­da – Rick Deckard, kte­ré­ho hra­je Harrison Ford, byl zno­vu povo­la­ný do akce. Dostává za úkol ukon­čit exis­ten­ci něko­li­ka umě­lým bytos­tem, andro­i­dům. Rick se nej­pr­ve úko­lu brá­ní, ale poslé­ze se zce­la pono­ří do jeho plně­ní. Jeho prá­ce se zkom­pli­ko­va­la, když se sblí­žil s jed­ním andro­i­dem, tedy s žen­ským andro­i­dem – s Ráchel.

Při plně­ní své­ho úko­lu musí Rick Deckard postup­ně řešit morál­ní pro­blémy. Umělé bytos­ti, andro­i­di mají totiž své city, emo­ce a rov­něž vzpo­mín­ky. Tyto city, emo­ce a vzpo­mín­ky jim byly umě­le implan­to­vá­ny, ale už tyto umě­lé bytos­ti činí bliž­ší­mi nám lidem. Rick Deckard si začne uvě­do­mo­vat, že mu činí potí­že s ukon­če­ním exis­ten­ce kaž­dé­ho dal­ší­ho andro­i­da. Pozměněný vztah k těm­to umě­lým bytos­tem se jas­ně pro­ká­že v jeho náklon­nos­ti k Ráchel, a tak u Ricka postup­ně dochá­zí ke kon­flik­tu mezi povin­nos­tí vůči spo­leč­nos­ti a jeho vnitř­ním hla­sem.

Poselství fil­mu Blade Runner není snad­né roz­luš­tit. Film je o hle­dá­ní smys­lu naše­ho bytí, je o hle­dá­ní smys­lu živo­ta, což je i v samot­ném závě­ru fil­mu pří­mo řeče­no. Ale hle­dá­ní smys­lu živo­ta niko­liv za kaž­dou cenu, za cenu ztrát jiných lid­ských živo­tů. Smrt je cosi nega­tiv­ní­ho, nepři­ro­ze­né­ho a vědí to i umě­lé bytos­ti v ději fil­mu. Jejich hle­dá­ní jak si pro­dlou­žit život je hle­dá­ním „Svatého grá­lu“ věč­né­ho živo­ta a je vlast­ně také naším hle­dá­ním.

Film nám má rov­něž uštěd­řit morál­ní lek­ci o tole­ran­ci k něče­mu jiné­mu, odliš­né­mu, než na co jsme zvyklí. Androidi mohou doce­la dob­ře před­sta­vo­vat národ­nost­ní men­ši­nu, nábo­žen­ské vyzná­ní, či člo­vě­ka žijí­cí­ho alter­na­tiv­ním způ­so­bem živo­ta. Ale všech­na odliš­nost, či avant­gar­da od main­stre­a­mo­vé­ho způ­so­bu živo­ta má své hra­ni­ce! Touto hra­ni­cí je bytí jiné­ho člo­vě­ka. V ději fil­mu se někte­ré umě­lé bytos­ti ocit­ly v kon­flik­tu se spo­le­čen­ským sys­té­mem prá­vě díky vraž­dám, kte­ré pro­ved­ly.

Jedna kon­krét­ní věc mi utkvě­la v mys­li při shléd­nu­tí toho­to umě­lec­ké­ho sním­ku. V mno­ha ame­ric­kých fil­mech je jed­ním z nej­ú­střed­něj­ších moti­vů oběť hlav­ní­ho hrdi­ny. Hlavní hrdi­na obě­tu­je svůj život, nebo něco ze své­ho živo­ta. Jednoduše se hlav­ní hrdi­na obě­tu­je pro spo­leč­nost, pro ostat­ní. Typickým pří­kla­dem může být film Armageddon, kde se hlav­ní hrdi­na Harry obě­tu­je pro záchra­nu lid­stva. Harry musí ruč­ně odpá­lit výbuš­ni­nu na aste­ro­i­du, aby aste­ro­id zni­čil, avšak spo­lu se zni­če­ním aste­ro­i­du umí­rá i on sám.

Ve fil­mu Blade Runner to není hlav­ní hrdi­na, ale nao­pak andro­id Roy Batty, kte­rý v samot­ném závě­ru děje zachra­ňu­je Ricka Deckarda před pádem z výš­ko­vé budo­vy. Roy Batty je tím, kdo obě­tu­je niko­liv svůj život, ale své hod­no­ty, své nazí­rá­ní na svět. Protože to byla Rick Deckard, kte­rý Roymu zabil pří­tel­ky­ni podob­ně jako i dal­ší andro­i­dy. Ačkoliv Roy dob­ře ví, že stej­ně sám zemře, nako­nec nevá­há a zachrá­ní život své­mu pro­tiv­ní­ko­vi – Ricku Deckardovi.

Poselství fil­mu se zdá být tím pádem „roz­luš­tě­no“. Je to život, kte­rý je výji­meč­ný, vzác­ný ve všech svých pro­mě­nách. Film Blade Runner v nás má vzbu­dit úctu k živo­tu i přes jeho slo­ži­tost a kom­pli­ko­va­nost. Tento film urči­tě dopo­ru­ču­ji ke shléd­nu­tí neje­nom pří­z­niv­cům žán­ru sci-fi, ale všem vám, kte­ří se zamýš­lí­te nad tím, kam se ubí­rá naše civi­li­za­ce.

Blade Runner. Režie: Ridley Scott.
Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer, Sean Young, Edward James Olmos, M. Emmet Walsh, Daryl Hannah, William Sanderson, Brion James, Joanna Cassidy, James Hong, Morgan Paull