Probíhá druhá světová válka a kdesi při finsko-ruské hranici se náhodně setkají postarší Rus, mladý Fin a hezká Laponka, kteří si navzájem nerozumějí ani slovo.
Ale dorozumívat se musejí. To, jak se hlavní trojice filmu dorozumívá, je ostatně to zdaleka to nejvtipnější. Roztomilých dialogů, kdy jeden něco říká a druhý si myslí něco jiného a divák se směje díky titulkům, je ve filmu z laponské přírody přehršel. Legrační je už to, jak se aktéři navzájem titulují. Fin a Laponka říkají Rusovi „Diněkam“, protože při seznamování neřekl své skutečné jméno, nýbrž poslal Fina někam.
A jak se na tomto místě vlastně tahle zvláštní trojice ocitla? Laponka zde i po odchodu svého manžela (odchod za pomoci vojáků) žije v malém hospodářství a čeká Drsná zima z ní udělala drsnou ženu: má proto o strach postaráno a s ničím se nepárá. Ani se sexem, po kterém se jí stýská a když se po dlouhé době konečně objeví pohledný chlap, dokáže si o něj říct. Fin i Rus jsou uprchlíky z vlastních řad a je v nich jeden veliký rozdíl: Fin je naladěn na mírovou notu, zatímco Rus se snaží svého nepřítele když ne zrovna zlikvidovat, tak aspoň mu zenpříjemnit život..
Autorský tým Svérázu národního lovu tentokrát předkládá lehkou komedii, která se odehrává v podobném duchu, má však podle mě větší šanci zaujmout širší divácké publikum. Teda: měl by mít šanci, kdyby o tomto filmu věděli. Humor použitý ve Svérázu je pro někoho příliš alkoholický a tím pádem sprostý. Kukuška je naproti tomu příjemnou oddechovou komedií.
Photo © Kinokompaniya CTB
