Tom Hardy se stává stále populárnějším hercem, což vyeskalovalo v jeho dvojroli v nejnovějším snímku Legendy zločinu.
Ve filmu se rozdvojuje do dvojčat Kraynových, dvou gangsterů, kteří v 50. a 60. letech minulého století ovládali londýnské podsvětí. Na Reggiem toho tolik zajímavého nebylo, zato Ronnald pravděpodobně trpěl paranoidní schizofrenií a prezentoval se jako bisexuál, přestože ve filmu je vykreslen jako homosexuál. V jejich nočních klubech sedávali prominentní boháči i umělci včetně Franka Sinatry vedle padouchů, zatímco bratři prováděli loupeže, únosy a zakládání požárů. Později se stali díky inkriminovaným fotografiím celebritami a až jejich fatální selhání znamenalo dopad kladívka symbolizující doživotní vězení.
Jakkoli byl život těchto dvou bývalých boxerů zajímavý, Helgelandovi se potenciál při převodu na plátno kamsi vypařil. Film si udržuje vysokou kvalitu právě díky Hardymu, těžko si představit někoho jiného v této dvojroli. A když máte Hardyho ve snímku dvakrát, propadák to rozhodně nebude. Vždyť ve Velké Británii se stal nejvýdělečnějším filmem pro dospělé, trumfl i Boylův Trainspotting.
Jenže omáčka kolem Hardyho se nepovedla. Další protagonisté se snaží a nic konkrétního jim vytknout nejde, jenže jejich výběr je žalostný a šedomyškové tváře bez větší špetky charizmatu se vedle Hardyho do paměti opravdu nevryjí. Pojmutí příběhu rezonuje mezi snahou vykreslit komplikovaný vztah bratrů, jejich milostné životy i gangsterskou dráhu a trocha od všeho dělá ze snímku apatickou podívanou. Což je naprostým paradoxem k nezřízenému životu Krayových, upřednostnit jednu linku mohla to být řádná podívaná. I soundtrack, který má být oživující vzpruhou (v tomto námětu dvojnásob), je jen lehké vybrnkávání na kytaru a v melancholickém tempu hraje k živelnému příběhu spíše antagonickou roli.
Ticho před bouří
Film plně patří Hardymu, který zcela zastiňuje všechny a všechno ostatní. Volba dopadla na úrodnou půdu i z toho důvodu, že si už střihl roli šíleného zločince Bronsona ve stejnojmenném snímku. Ten se s Krayovými ve vězení opravdu potkal a Hardy si tak krásně doplňuje trojku známých britských padouchů. I v Bronsonovi strhává veškerou pozornost na sebe, ale obě díla jsou v krásném protikladu. Zatímco roli šíleného Bronsona si plně užívá a s návaly vzteku po sobě maže výkaly a běhá nahý drtíce vše, co mu stojí v cestě, v Legendách zločinu se mírní. Pochopitelně vyrazí pár pořízkům zuby a naporcuje nejednoho zrádce, ale je vidět, že si spíše užívá ztvárnění různorodých povah dvojčat. A kdo zná Hardyho tak ví, že často je jeho zdrcující pohled před výbuchem agrese mnohokrát hrůznější, než údery samotné. I když pocítit bychom to asi nikdo nechtěli.
I přes všechny zápory a výtky dělá Tom Hardy Legendám zločinu i sobě parádní vizitku a sám sebe tímto výkonem posouvá dál po zářné dráze jednoho z nejuznávanějších herců současnosti. Toto dílo si tedy rozhodně může připsat mezi své vydařené kousky a jako komorní jednohubka, na kterou si nesmíte vyvinout velká očekávání, funguje přesně tak, jak má. Oddechovka, která rozesměje i vyděsí, rozesmutní a uchlácholí.
70 %
Nejnovější komentáře