8 let, to je doba, po kterou jsem chtěl tento film vidět. Nakonec jsem se dočkal - a čekání nelitoval. Snímek Libertarias režiséra Arandy nás přivádí na počátek události, která do dějin vešla pod názvem Španělská občanská válka. Probuzení revoluce můžeme sledovat skrze mladou Marii, jeptišku, jejíž klášter obsadili milicionáři a ona s několika málo mincemi utíká do své rodné Zaragozy. Cestou narazí na anarchistku z Mujeres libres Pilar, která spolu se svými kolegyněmi Marii otevře myšlenkovou cestu mimo její dosavadní rámec.
Ve Španělsku je občanská válka, konflikt sám o sobě dost spletitý. Boj mezi nacionalisty a republikány není ale jedinou frontou, své emancipační požadavky mají v rámci subhnutí i ženy. Film tuto linii znázorňuje velmi dobře a uvěřitelně. Obecně téma osvobození, vymanění se z hierarchických vztahů je silným motivem tohoto filmu. Marie se pozvolna dostává z tenat církevních dogmat, byť v nějaké bazální rovině v ní zůstávají. Necituje už evangelia, ale s podobnou urputností se upne k Bakuninovi a Kropotkinovi, v nichž se snaží najít bod směřující k uprázdněnému místu po odchodu z kláštera.
Libertarias (česky uvedeno i pod názvem „Volné a svobodné“) se mi líbily. Film citlivě zachycuje euforii z propukající revoluce, což dobře demonstrují zejména masové záběry (pálení církevních symbolů, atd.) a i hudební doprovod. Španělská občanská válka je konflikt, který je podle mě občas trochu v pozadí jako jakási předehra pro druhou světovou válku. Vzhledem k následnému politickému vývoji, je i akcentace přítomnosti československých dobrovolníků téma, které podle mě nebylo u nás dostatečně pokryto. Pro španělskou kinematografii válka dodnes představuje velmi citlivou záležitost, která navzdory relativní krátkosti svého trvání hluboce rozdělila tamní společnost. Proto oceňuji, že snímek se nesnaží o přehnanou glorifikaci některé ze stran (byť anarchistické ideály mu úplně cizí nejsou), ale leckteré situace (vražda kněze) problematizuje.
