Purpurová barva: Síla ženské odvahy

Photo © Warner Bros. UK

Purpurová barva je hlu­bo­ké a emo­tiv­ní dra­ma, kte­ré divá­ka vta­hu­je do živo­ta čer­noš­ské ženy na ame­ric­kém jihu na počát­ku 20. sto­le­tí. Steven Spielberg zde zvo­lil zce­la odliš­ný tón než v jeho zná­měj­ších spek­tá­klech, a při­ne­sl pří­běh plný boles­ti, nadě­je a pro­mě­ny. Herecké výko­ny, zejmé­na Whoopi Goldberg v titul­ní roli, jsou str­hu­jí­cí a oprav­do­vé, při­čemž kame­ra a hud­ba vytvá­ře­jí sil­nou atmo­sfé­ru. Film není jed­no­du­chý, ale jeho posel­ství o síle přá­tel­ství a odpuš­tě­ní rezo­nu­je dlou­ho po zhas­nu­tí pro­jek­ční lam­py. Přestože někte­rým může při­pa­dat děj roz­vláč­ný, jeho hloub­ka a lid­skost jsou nezpo­chyb­ni­tel­né.

Herecké výko­ny v Purpurové bar­vě pat­ří k nej­vět­ším deví­zám fil­mu. Whoopi Goldberg ztvár­ni­la Celii s nesmír­nou věro­hod­nos­tí – od bez­moc­né mla­dé ženy až po ženu, kte­rá nachá­zí vnitř­ní sílu a důstoj­nost. Její pro­mě­na je jed­ním z nej­pů­so­bi­věj­ších momen­tů fil­mu a divák s ní pro­ží­vá kaž­dou ránu i kaž­dé malé vítěz­ství. Danny Glover uka­zu­je na prv­ní pohled tvr­dé­ho a neú­stup­né­ho muže, kte­rý se postup­ně mění v člo­vě­ka schop­né­ho empa­tie. Výrazné jsou také výko­ny Margaret Avery jako svůd­né a nezá­vis­lé Shug Avery a Oprah Winfrey v roli slo­ži­té man­žel­ky. Režisér Spielberg doká­zal obsa­dit her­ce tak, že jejich cha­rak­te­ry půso­bí auten­tic­ky a živě, což je v dra­ma­tu toho­to rázu klí­čo­vé.

Režie Stevena Spielberga je v tom­to sním­ku klid­něj­ší a intim­něj­ší než u jeho akč­ních či dob­ro­druž­ných fil­mů. Spielberg se sou­stře­dí na detai­ly mezi­lid­ských vzta­hů, kte­ré se roz­ví­je­jí v prů­bě­hu tři­ce­ti let, a při­tom zacho­vá­vá vyvá­že­nost mezi boles­tí a nadě­jí. Kamera je peč­li­vá a cit­li­vá, čas­to vyu­ží­vá tep­lých barev a poma­lých zábě­rů, aby pod­trh­la atmo­sfé­ru ven­kov­ské­ho Jihu a záro­veň vnitř­ní svět hlav­ní hrdin­ky. Hudba, zejmé­na pís­ně jako „Miss Celie’s Blues (Sister)“, při­dá­vá emo­ci­o­nál­ní hloub­ku a pomá­há vyjá­d­řit to, co slo­va někdy nedo­ká­žou. Celkově je film vizu­ál­ně i emo­ci­o­nál­ně boha­tý a doká­že zaujmout i nároč­něj­ší­ho divá­ka.

Scénář fil­mu, adap­ta­ce romá­nu Alice Walkerové, věr­ně zachy­cu­je slo­ži­tost a bolest živo­ta čer­noš­ských žen té doby. Příběh je sice roz­vláč­ný a mís­ty poma­lej­ší, ale kaž­dý detail má svůj význam a při­spí­vá k pocho­pe­ní postav. Dialogy jsou čas­to jed­no­du­ché, ale výmluv­né, a prá­vě díky nim posta­vy zís­ká­va­jí pře­svěd­či­vost a hloub­ku. Některé pasá­že mohou půso­bit sen­ti­men­tál­ně či až melod­ra­ma­tic­ky, zejmé­na závěr, což může být pro moder­ní­ho divá­ka tro­chu pře­kva­pi­vé, nicmé­ně to neu­bí­rá na síle sdě­le­ní o odpuš­tě­ní a osob­ní pro­mě­ně. Film se nebo­jí uká­zat kru­tost a bez­na­děj, ale záro­veň nabí­zí svět­lo na kon­ci tune­lu.

Purpurová barva není fil­mem pro kaž­dé­ho. Vyžaduje od divá­ka trpě­li­vost a ote­vře­nost vůči těž­kým téma­tům, jako jsou domá­cí nási­lí, rasis­mus a útlak. Pro milov­ní­ky hlu­bo­kých dra­mat plných emo­cí a sil­ných žen­ských postav je však ten­to sní­mek pokla­dem. Ocení jej i divá­ci, kte­ří mají rádi his­to­ric­ké pří­běhy s rea­lis­tic­kým náde­chem a poma­lým tem­pem. Rodinní divá­ci by měli počí­tat s tím, že film obsa­hu­je nároč­né scé­ny a není vhod­ný pro děti. Naopak pří­z­niv­ci akč­ních fil­mů nebo rych­lých záple­tek zde nena­jdou to, co hle­da­jí. Purpurová barva je pře­de­vším osla­vou odva­hy a lid­ské síly v těž­kých časech.