Megan is missing patří mezi hororový subžánr „found footage“ (zkráceně FF), jehož prvními odvážnými pionýry byly takové úctyhodné kousky jako třeba filmy Kanibalové nebo Záhada Blairwitch. A ano, mám pro podobný styl filmů jistou a nepatrnou slabost.
Velmi se mi líbí metafora internetu jako moře, je důležité pro život, mnohdy může pomoci, ale bývá často i zrádné a ostatní plavidla, která na něm potkáte, nemusí mít vůbec přátelské úmysly. Spousta nezkušených lidí toto nebezpečí ale ignoruje, což obvykle může znamenat maximálně „jen“ vyzrazení nějakého pubertálního tajemství, nicméně určité procento případů může vykazovat skutečné nebezpečí. A právě mezi ně film o Megan patří.
Megan Stewart je 14 let a ač by se to na první pohled asi nezdálo, její nejlepší kamarádkou je cca o rok mladší Amy Herman. Obě dívky jsou totiž do jisté míry protiklady sebe sama (takové ty, které se údajně přitahují), Megan je - slušně řečeno - dívčina lehčích mravů, která je schopna pro trochu pobavení absolvovat orálně sexovou čtvrthodinku s nějakých přehnaně sebevědomým juvenilním parchantem, občas si dá „špeka“, často popíjí různý alkohol (vypadalo to jako pivo, ale v USA člověk nikdy neví...). Bylo by snadné ji odsoudit a nějak stigmatizovat, nicméně vzhledem k jejímu dětství a narušeným vztahům s matkou se asi není čemu moc divit. To Amy pochází z tvz. „slušné rodiny“, taťka i mamka mají dobré zaměstnání, svoji dceru vroucně milují, Amy se dobře učí, cudně se obléká a vůbec působí jako solidní holka. Amy to pochopitelně trochu štve, neboť ve skupině spolužáků si připadá jako „mimoň“ a bohužel se ještě nedostala do toho stádia dospívání, kdy by si podobných věcí začala vážit. Amy tak trochu chce být jako Megan a Megan zase tak trochu jako Amy. Však to znáte...
Důležitou věcí je, že obě holky tráví hodně času online, natáčí si prakticky vše, mají své videodeníčky (nic neobvyklého v dnešní době, i když pochopitelně pro potřeby filmu se natáčí i věci, které by v reálu asi ani nevznikly) a právě z nich plus ze záznamů z jejich videokonverzací je film stvořen. Musím se přiznat, tvůrcům se celkem povedlo z materiálu poslepovat relativně soudržný film, který sice může leckoho ve své cca první hodině nudit, protože popisuje život pubertální mládeže, ale poslední dvacetiminutovka to bohatě vynahrazuje. Skutečně, po scéně, kdy jsou na internetu zveřejněny fotky zmizelé Megan jsem se cítil dost (možná to není to pravé slovo) znechucen, to co ale následuje poté je snad ještě horší. Ne, film není nějaký „gore“, nejsou tu hektolitry krve a tuny mrtvých, ale je tu přítomen šílený psychoteror, vidět lámat lidskou osobnost je podle mě horší než vidět lámat někomu fyzicky například ruku.
Možná jsem příliš slabá nátura, ale ze závěru filmu mi bylo zle. Tím jej nechci odsuzovat, protože film s sebou nese i poměrně závažné poselství ohledně bezpečnosti chování na internetu a nejedná se tedy o nějaký efekt jen pro efekt. Celý snímek je navíc ještě umocněn zpracováním žánru FF, takže to, co by u klasického filmového zpracování nepůsobilo tak silně, má zde podle mě docela velké grády. I „obyčejný“ záběr na lopatu při práci s monologem v pozadí může být děsivý jako máloco. Děsivý snad právě tou uvěřitelností a beznadějí.
U filmu je označení „natočeno podle skutečné události“, podobného „šťítku“ bývá často zneužíváno a i tady to není úplně pravda, nicméně film je skutečnou událostí aspoň inspirován. Pokud by to někoho zajímalo více, stačí kliknout zde.
