Mentalista aneb Oblek, smajlík, věčný šálek čaje

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Agentka FBI: „Aha. To jste vy, ten jas­no­vi­dec. Sorry Gandalfe, naší­ma meto­da­ma jsme to tady pro­če­sa­li dost dob­ře. Není tady.“
Lisbonová kýv­ne k Janeovi: „Není to agent, je to kon­zul­tant.“
Jane s ruka­ma v kapsách saka pokr­čí rame­ny: „Žádná zbraň, žád­nej odznak.“ naklo­ní se k agent­ce a šep­tem dodá: „Nedali mi ani zuba­ře.“

Mentalista je kri­mi­se­ri­ál. Krimiseriál pat­ří­cí do rodi­ny těch soci­ál­ně inže­nýr­ských, kdy poli­cii, FBI nebo jiné­mu rame­nu spra­ve­dl­nos­ti pomá­há řešit pří­pa­dy někdo výji­meč­ně talen­to­va­ný a čas­to tro­chu švih­lý. Trochu víc.

Patrick Jane se původ­ně živil jako jas­no­vi­dec. Respektive před­stí­ral, že je jas­no­vi­dec. Je to totiž člo­věk, kte­rý doko­na­le ovlá­dá hypnó­zu, suges­ci, čte­ní lidí (hlav­ně tzv. Cold rea­ding), umí běž­ně fun­go­vat jako lid­ský detek­tor lži a když se ho zeptá­te, co vlast­ně ovlá­dá a ví, odvě­tí s úsmě­vem: „Od vše­ho něco.“

Není pří­liš jas­né, s čím vším z toho­to rejstří­ku se Jane naro­dil, a co se nau­čil sám.

Jeho pra­xe jako ast­rál­ní­ho média by moh­la v kli­du pokra­čo­vat dál, kdy­by se v jed­nom ze svých čet­ných tele­viz­ních vystou­pe­ní nevy­smí­val séri­o­vé­mu vra­ho­vi zná­mé­mu pod pře­zdív­kou Red John.

Ten si to nene­chal líbit a ješ­tě ten večer nachá­zí Jane na dve­řích lož­ni­ce své­ho domu vzkaz od Red Johna:

Pane Jane. Nemám rád, když mě v tele­vi­zi někdo zesměšňu­je, zvláš­tě tako­vý pří­zem­ní červ, jako jste vy. Pokud bys­te měl oprav­du schop­nos­ti, o kte­rých tvr­dí­te, že je máte, nemu­sel bys­te otví­rat dve­ře, abys­te zjis­til, co jsem udě­lal vaší rozkoš­né ženě a dce­ři.

Red John

Jane nachá­zí svou rodi­nu mrt­vou a na zdi Red Johnův pod­pis, pla­čí­cí­ho smaj­lí­ka nama­lo­va­né­ho krví obě­tí. Následně se psy­chic­ky zhrou­tí, něja­kou dobu strá­ví v léčeb­ně (což se dozví­dá­me poz­dě­ji) a po něko­li­ka letech nabí­zí své služ­by CBI – Kalifornskému úřa­du pro vyšet­řo­vá­ní. Respektive nena­bíd­ne své služ­by auto­ma­tic­ky. Přijde se jen zeptat, zda jsou něja­ké nové infor­ma­ce o vra­ho­vi jeho rodi­ny. A pro­to­že jeho mysl pra­cu­je stá­le vel­mi ostře, udě­lá na vede­ní týmu a násled­ně i na tým samot­ný dojem, tak­že si ho necha­jí jako kon­zul­tan­ta.

Linie Red Johna nás pak pří­bě­hem pro­vá­zí po šest sérií a je to jeden z prv­ků, kte­rý časem začal tvůr­cům pře­růs­tat přes hla­vu. Jeho mysté­ri­um, abso­lut­ní nepo­la­pi­tel­nos­ti, kult násle­dov­ní­ků, napo­do­bi­te­lů a aura oso­by, kte­rá doká­že mani­pu­lo­vat koho­ko­li k čemu­ko­li a to, že je vždyc­ky napřed přes kým­ko­li včet­ně špič­ko­vé mys­li pana Janea, se zača­ly postup­ně roz­plý­vat do posta­vy, od kte­ré už chtě­jí mít divá­ci pokoj a posu­nout se někam dál.

Pokud divá­ko­vi sed­ne posta­va Patricka Janea, pak je to věc jiná. Jedinou nevý­ho­du v jeho navr­že­ní spat­řu­ji v tom, že jeho postu­py nejsou více osvět­le­né, tak­že člo­věk v pod­sta­tě vidí pou­ze výsled­ky a nevi­dí pod poklič­ku. Ovšem jeho styl humo­ru a způsob,jakým nata­hu­je pra­vi­dla a dělá či je ocho­ten udě­lat coko­li pro vyře­še­ní pří­pa­du, podob­ně jako Sherlock nebo Gregory House, jsou mnoh­dy vyni­ka­jí­cí.

Jane cho­dí zásad­ně v mod­rém tří­díl­ném oble­ku s ves­tou, hně­dých polo­bot­kách, pije lit­ry čaje a milu­je tri­ky s kar­ta­mi a lid­skou mys­lí. Polovinu času pak strá­ví tím, že si v dob­rém uta­hu­je ze své for­mál­ní nad­ří­ze­né, Theresy Lisbon, vedou­cí oddě­le­ní vražd. Přes to všech­no ale vždy rád vyjde vstříc komu­ko­li z týmu, pokud mají něja­ký pro­blém. Pak je na pořa­du dne Janeovo nekon­venč­ní myš­le­ní a ješ­tě nekon­venč­něj­ší jed­ná­ní.

Pokud chce­te zjis­tit o jím pou­ži­tí psy­cho­lo­gii a schop­nos­tech více, respek­ti­ve chce­te si z podob­ně ladě­né­ho seri­á­lu i něco odnést, dopo­ru­ču­ji Anatomii lži. Je posta­ve­na podob­ně, ale řekl bych téměř doku­men­tár­ním sty­lem.

Základ: spe­ci­a­lis­ta – kon­zul­tant pomá­há poli­cii řešit pří­pa­dy vražd

Navíc:

• jed­na z nej­lé­pe navr­že­ných hlav­ních postav
• sym­pa­tic­ké posta­vy
• humor
• ač ústřed­ní záplet­ka časem spí­še obtě­žu­je, její prin­cip není roz­hod­ně zlý